...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Není šutr jako Šutr, aneb se psem cestou necestou

30. října 2010 v 21:07 | Gábi |  Běželi jsme
Kdy? 30. 10. 2010
Kde? Šárecké údolí a okolí
Co? My 1 okruh - 18 km (někteří 2, ti nejzdatnější a nejzorientovanější 3 okruhy)

     Pár dní předem jsem se po Facebooku dohodla s organizátorem Michalem, že můžeme běžet jen jedno kolo a to s naším Gándíkem, který se učí běhat s běžcem na laně.
    
    Ráno jsem naštěstí nezaspala. V poklusu jsem si připravila všechno potřebné, hlavně psí kšíry a běžecké boty, k tomu nějakou svačinu a pití a vyrazila s Gandalfem na vlak. Až později jsem si uvědomila, že jogurt a hrst vloček ke snídani asi nebylo mnoho.
    
    V Bubenči jsme nastoupili do autobusu 131, ve kterém se už vezl David. Autobus nás dovezl prakticky až ke startu. Ze známých jsme potkali tři běžce - Pavlínu, Štefana a ještě jednoho chlapíka, který s námi běžel v Lípě. Organizátor Michal všem trpělivě vysvětlil úskalí trati, občerstvovačka vypadala lákavě, sluníčko svítilo (ale vůbec nehřálo, brrr), Gandalf pokňukával a bylo vidět, že už by chtěl, aby se něco podnikalo.
na startu
     
   Přesně v devět se odstartovalo. Pes vyrazil neuvěřitelnou silou za skupinou běžců. Evidentně se mu to líbilo a s takovou "smečkou" lidí, co docela maže, ještě neměl tu čest. Musela jsem ho vzít na poloviční šňůru a vší silou ho oběma rukama brzdit, bylo to z kopce a asi bych se brzy válela v kotrmelcích, kdybych to zvíře kapku nezpomalovala. Po seběhu na silnici jsem ho nechala, aby šel. Lano se napjalo a já vystartovala jak kamínek z praku, v mžiku jsme se řítili pro mě nezvyklou rychlostí po silnici. Nohy mě při tom pěkně bolely - minulý týden byl znát. Naštěstí nebo naneštěstí silnice brzy skončila a nás značení vedlo do prodkého stoupání. Gandalf táhl podstatně míň a já nebyla v přímém ohrožení života ;-). Nahoře bylo krásně, kostelík sv. Matěje se choulil do ranního, už značně podzimního oparu.

matej
    
   Na prvním opravdu prudkém seběhu jsem psa pustila z provazu. Byl rád, že si může běhat svým tempem a lítal do svahu sem a tam, zatímco s ohledem na svoje operované koleno šla.
V údolí u potoka byla bílá jinovatka, která se třpytila a vytvářela krajkový park ledové královny. Postupně nás předběhli zbylí běžci a my zůstali, jak jsme předpokládali :-), vzadu. Jednou se nám podařilo zbloudit, když jsme u malebného hřbitůvku prudce nezatočili do lesa a běželi po silnici směrem k civilizaci. David se přeptal a hodný automobilista nás nasměroval zpět ke hřbitovu. Naštěstí ten kufr byl jen několik set metrů. Brzy po něm jsme doběhli na občerstvovačku, kde jsem si dala jen nealko pivo a pak jsem to zhruba na patnáctém kilometru shledala :-), jak říkává s oblibou můj tatínek.

v tahu
   
    Průměrné tempo bylo velice, velice pomalé - jednak díky terénu, jednak díky kochání se krásami malebného podzimního dne, jednak mým bolavým hamstringům po maratomu před týdnem, jednak neustálým zápasením se psem, kdy viděla-li jsem seběh, psa jsem odcvakla z karabiny a šla pěšky. Jeden ze seběhů byl jako tobogán v kamenitém poli. Docela jsem začínala chápat název závodu.
pred cilem
   
   Nejhorší mělo ale teprv přijít. Když jsme dobíhali k Babě, uvědomila jsem si, že mám hlad. Zhltla jsem kus hroznového cukru, ale moc to nepomáhalo. Měla jsem pocit, že celé moje tělo je z betonu a že pes chce mermomocí ten betonový sloup svalit.
    Chvíli jsme běželi mezi domky a pak nás značení zahnalo zase na ten ďábelskej svah. Ještě dvakrát dolu a nahoru... Poslední stoupání bylo přes krásně prosluněnou louku po schodech. To jsem psa ani nepřipínala, už jsem neměla sílu ho kočírovat. Nahoře jsem ho naposledy přicvakla a doběhli jsme do cíle. Gandalfa jsm přivázala k plotu a šli jsem za roh do křovíčka se převlíct a opláchnout ze sebe pot a špínu.

myti
   
  Dala jsem Gandalfovi napít a psí tyčku, sama jsem do sebe dostala jen čaj a půlku banánu. Vlak nám jel naštěstí za chvilku, tak jsem domů dorazila v čase oběda. Ten jsem si ale dala až po čtvrté odpoledne. Padla jsem hned po sprše do kanafasu a spala a spala ... :-).

P.S.1 Díky všem organizátorům za přípravu nádherné trasy, bezva občerstvení a zařízení skvělého počasí.

P.S.2 Pokud by chtěl někdo zvýšit hladinu adrenalinu, rádi někdy na daný okruh zapůjčíme Gandalfa, raději ale na okruhy dva. Po příjezdu domů se chtěl přetahovat o svůj provazový uzel a nechápal, že je panička tak neochotná si hrát a leží.

PP.S. Pokud vás pes začne poslouchat až po dvaceti km běhu,  nejste dobrými cvičiteli a málo vydržíte, když s ním pak neudržíte krok,  nebo je váš pes totální nezmar :-)) (Dav říká magor :-).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama