...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Nesnáším běh a posilovnu :-)

22. října 2010 v 15:59 | Gábi |  Naše začátky
    "Nesnáším běh a posilovnu"... tuto větu jsem občas pronášela coby juniorka kajakářka zhruba před (no... asi :-(( čtvrtstoletím). Tehdy moje tréninková morálka nebyla příliš valná, i přes to mé výsledky nebývaly špatné. Přišla ale vysoká škola, rodina, děti a sportování vzalo téměř zcela za své. Nepočítám výlety na kole tempem 10km/hod s malými dětmi, či vodácké tábory nebo občas lyže.
    Když po třicítce začaly přicházet občasné krize, sedla jsem na kolo a jezdila si pro radost. Začala hrát volejbal s partou nadšenců a v tělocvičně trávila dva večery týdně. Tím by bývaly byly mé sportovní choutky plně uspokojeny, ale stalo se to, čeho jsem se celý život bála - že se mi něco stane ;-). Před šesti lety, po jednom výskoku na síť, jsem dopadla na pravou nohu tak, že jsem zůstala ležet a v tu chvíli věděla, že je průšvih. Artroskopie týden po té ukázala utržený meniskus a přední křížový vaz. Naštěstí mě ani neprobudili z narózy, uspali mě o nějakou chvíli dýl a v koleni vše opravili. Měsíc jsem nesměla na pochroumanou nožku došlapovat, půl roku trvalo než jsem se zbavila francek, ortézu jsem musela nosit skoro rok... Po té na mě postupně  padala několika letá lavina rodinných průšvihů a já měla pocit, že se už nemůžu ani nadechnout.    
    Vrátila jsem se ke kolu a jezdila si po kopcích v Krušných horách. Noha postupně zesílila, ale volejbal mi byl ortopedem velmi nedoporučen. Začala jsem jezdit s posádkou bezva ženskejch na dračí lodi. Moje dcera pořídila štěně labradora a zároveň začala mimo naše bydliště studovat.
    Za všechno může pes. Běhat jsem začala jaksi mimo záměr věnovat se běhu. Procházky s tím zvířetem byly po celý půlrok ve stylu popobíhání po lese, honění se, rychlé chůze. A najednou jsem při testovacím běhu s členkami posádky, o dvacet let mladšími,  zjistila, že většině nejen stačím, ale některým i utíkám. Začala jsem tedy zkoušet běhat s cílem běžet. Pes byl v té době v psí pubertě, tak jsem ho raději měla při běhu na vodítku. První dva takto absolvované běhy (kolem 5km) byly v pohodě, protože jsme nepotkali žádného jiného pesana. Napotřetí bylo zle. Pes vida něco podobného medvědovi se k tomuto zvířeti vrhl a mě katapultoval na zem tak, že jsem měla tři týdny naražená žebra. I přes toto nemilé na hubu padnutí se mi  pobíhání líbilo a tak jsem se rozhodla, že si budu muset pořídit nějaké pořádné běžecké boty...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *P(e)ťulQa!!♥* *P(e)ťulQa!!♥* | Web | 22. října 2010 v 16:04 | Reagovat

AhojQy!Máš pěkný blog!Na mém blogu se můžeš právě přihlásit do soutěže...Nebo si můžeš objednat design.Vše najdeš v prvním článku!Papa.Petra :-)

2 FoxTail FoxTail | Web | 22. října 2010 v 16:05 | Reagovat

Super blog :-)

3 ♣Alenka♣ Ashley Tisdale ♣Alenka♣ Ashley Tisdale | Web | 22. října 2010 v 16:08 | Reagovat

moc pěkný blog :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama