...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Podzim v Bezručáku, aneb co je to caniscross

30. října 2010 v 22:26 | dav |  Běželi jsme
Kdy? 27.10.2010
Kde? Chomutov, Bezručovo údolí
Co? 21km se psem

Gábina má v Chomutově dceru. Dcera má psa. Z toho vyplývá, že i Gábina má tak trochu psa. Pes je pako, ale Gábina mu říká "Ty moje štěňátko", nebo "...moje miminko". Tím by mohly být karty pro dnešní příspěvěk rozdány, ale pro ty, co to chtějí všechno po lopatě, dodám ještě pár podrobností.

  Pes se jmenuje Gandalf a je to nohatý labrador, jen bez té klidné labradoří nátury. Taky nesnáší vodu a neví, co je to aport. Zato miluje pohyb. A tím trotlem jsem nemyslel nějaký mentální deficit, pséko je to chytré až vyčůrané, ale naprosto potrhlé. Je velký jako malé hříbě a chová se podobně jankovitě. A představte si, že s tím hříbětem sdílíte panelákovou kuchyň, docela brzy se vám z těch erupcí energie začne motat šiška.

   A ještě něco pro ty, kterým je to cizí slovo v nadpisu opravdu cizí: Canicross je druh terénního sportu se psem, kdy jeden nebo i více psů napojen lanem na běžce-vůdce. Je populární zejména v Evropě. Je příbuzný zimním sportům jako skijöring a bikejöring.
První mistrovství světa se v roce 2002 konalo v italském městě Ravenna.
  Většinou se jedná o jednoho psa, méně častí jsou dva (klade to větší nároky na ovladatelnost psů). Pes by měl zvládat základní povely doleva, doprava, stůj a samozřejmě mít základní tažnou průpravu. Lano je opatřeno amortizérem, který tlumí nárazy a chrání páteř běžce i psa. Běžec je opásán specialním sedákem který přenáší sílu psa...tolik Wikipedie.., všimněte si prosím slov jako ovladatalenost, zvládání povelů.., o tom ještě bude někdy řeč. Dodávám ještě, že by to mohl být celkem spolehlivý způsob, jak to zvíře unavit.

 A ještě místo děje. My totalitou odkojení máme Krušné hory a Chomutovsko pevně zafixovány jako krajinu mrtvou, zdevastovanou, kde se holiny střídají oblastmi s mrtvými stromy, vše pokryto popílkem a zahaleno do sirného oblaku. Už dávno tomu tak není. Chomutovsko překvapí rozsáhlými smíšenými porosty, kde v tuto roční dobu vyniknou hlavně bronzově zabarvené buky, to vše v Bezručově údolí zarámováno malebnou říčkou Chomutovkou. 

bučiny



  Pětikilometrová asfaltová cyklostezka se nám pro naše podnikání zdála relativně bezpečná. Gábina má na sobě cosi podobné horolezeckému sedáku, Gandalf má na sobě také zbrusu nový postroj, spojeni budou již výše zmíněným popruhem s pružnou částí.

gandalf v postroji


 Nádherné ráno, kdy se slunko dere mlhou okouzlilo nejen nás, ale i našeho caniscrossového adepta, lítá po mokrých lukách až rosa kolem stříká, je samou esecí psí radosti a vitality, ale něco takového si připnout na sedák, tak mi to akorát zpřeráží nohy a uvláčí k smrti. Prozatím rezignujeme a pomalu klušeme proti proudu nahoru údolím, slunko střídá mrazivé stinné úseky, na zemi ještě zbytky nočního šediváku, klube se nádherný den a blb lítá kolem.

Gabina na moste


  Takhle bychom se nedočkali nikdy, koneckonců Gábina má rukavice, v ledvince flastry i dezinfekci, takže zapřaháme. Naposledy fotím Gábinu, aby si uchovala aspoň nějakou vzpomínku na svou půvabnou vizáž, není totiž vyoučeno, že potkáme srnčí a kdyby se psík přestal ovládat...,  beru si ho k noze, Gábina na délku lana za námi a světe div se, pes vcelku ukázněně přešel do dlouhého prostorného klusu, poměrně ukázněně se drží cesty, občas se otáčí na paničku, jestli je to tak dobře..., pomalu se opožďuji, už jsem na Gábinině úrovni a pes furt táhne jak z partesu. Teda, abych ho nepřechválil, občas uletí z cesty, nenadále změní tempo či se rozhodne očichat cosi vedle cesty, ale také se dá hned ukáznit a pokračuje v běhu.  to hlavní, chuť táhnout a schopnost  běžet vepředu v něm je. Kde se to v labíkovi vzalo, to čert ví, ale je to tam. Kdysi jsem vlastnil severského psa a trochu s ním tahal a musím říci, že Gandího schopnosti jsou srovnatelné a že se učí poměrně rychle.

v tahu


   Minuli jsme Druhý mlýn a opuštěné torzo Třetího a postupujeme pomalu po staré cestě směrem nahoru na Šebík,  Hoře sv. Šebestiána místní jinak neřeknou.
 Z původně plánované desítky se nyní pomalu klube slušná dvacka. Ale jsme soudní, jídlo ani pití jsme nebrali, tak otáčíme, poslední pohled vzhůru, příště to dáme celé, pes jde za odměnu na volno, šťastně se vrací  ke svému bláznivému pobíhání, my za ním pomalu klušeme po staré asfaltce dolů. Víme, že první krůček jsme úspěšně udělali, ale cesta daleká nás ještě čeká. Nevíme, kudy povede, ale určitě to nebude žádná nuda.

  P.S doma se Gandalf nažral, chvíli si dříml a pak nám začal nosit hračky, jako jestli bychom si ještě nechtěli chvíli hrát. Našim vyčerpaným pohledům vůbec nevěnoval pozornost, prostě jak jsem psal, pako. Takže primárního cíle, utahat psa, dnes dosaženo nebylo, snad někdy příště.

po běhání



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 busters busters | Web | 7. září 2016 v 17:41 | Reagovat

pujcka 5000 ihned bez uroku :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama