...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Ultramaratonec

29. října 2010 v 23:54 | dav |  Literatura
  Rád a hodně čtu. Myslím si, že nejlepší způsob, jak něčeho dosáhnout, je přečíst si veškerou dostupnou literaturu na dané téma. Pokud mne uvidíte, jak louskám cosi o jezdeckém sportu, je na čase chystat stáj, protože brzo budeme mít doma koně. Zajímá mě (kromě jiného) ornitologie a fotografie, následkem toho knihovna praská ve švech fotografickými publikacemi a ptačími atlasy.
 S prvními běžeckými krůčky přišla na řadu i běžecká literatura, knihy mi nejen poskytují odborné informace, ale hlavně mě motivují.
 O tom, jak a kým jsem se zpočátku nechával vést tu snad (jestli nebudu líný a rozepíšu se:-) bude řeč, ale teď se chci zmínit o titulu, který byl pro mě takřka přelomový.


karnazes

O muži, který uběhne 421 km nonstop za 75 hodin a chystá se pokořit hranici 300 mil (482 km). Myslíte si, že Bostonský maraton, měřící 42 kilometry, je vrcholná zkouška vytrvalosti? Dean Karnazes má maratonský běh jako rozcvičku. Vzdálenosti, které tento "stoprocentní ultramaratonec" zdolává, popírají hranice lidské vytrvalosti. Bez zastavení uběhl 226 mil (364 km) - dvě noci bez oddechu. Dean svůj ohromující běh líčí tak podrobně a živě, že navždycky změní vaši představu, co dokáže lidská mysl a tělo




 Už ta anotace zní docela pouťově a naznačuje (autor prominer) úroveň inzerovaného titulu. Je mi  líto, ale ta knížka je napsaná špatně.
 To je tak, když se do psaní pustí sportovec (přírodovědec, voják, strojvůdce, lékařatd.), jasně, jsou i vyjímky, jako třeba Durrell, Herriot nebo Mowat, to pak vznikají literární perly a skvosty, co je čte s otevřenou pusou celý svět. Ostatní, pokud si nenajmou profesionální psavce, většinou pohoří. V tomto případě již tak špatnou literaturu ještě degraduje mizerný překlad.
         Proč o tom vlastně píšu..., to se dozvíte zítra, teď už jdu spát:-)

..takže pokračování.., proč nadávám na knihu, kterou jsem četl asi desetkrát, ani nevím, kolikrát si v ní listoval, která mi byla.., stydím se to říci, zní to velmi pompézně a nafučeně.., inspirací k tomu, kam svoje vlastní běhání směřovat. Ne že bych osobně zaznemenal nějaký větší posuv, ale to je už jiná káva.

  Především jsem se tady potkal s natolik neuvěřitelnými čísly, že mi nad nimi zůstával (a zůstává) rozum stát. Už jen samotný suchý výčet Karnazesových výkonů je fantastickým čtením.
  Ještě malý bonus, jak se měním já, mění se i moje osobní vnímání dotyčných výkonů.
 Pokud patříte do kategorie neběžců, jsou to pouze abstraktní čísla, za kterými chybí jakákoli představa. Když už víte, jak bolí nohy po deseti kilometrech, začne vám malinko svítat, náznaku pochopení se člověk dostane po uběhnutí prvního maratonu, ale k jistému pochopení se člověk začne blížit s prvním zvládnutý (nebo možná i nezvládnutým.-) ultra. Přes bolest vlastní se dostávám k pochopení, nebo i nepochopení toho, jak ji dokáže překonávat někdo jiný. Jistě, velkou roli tu hraje počáteční fyzický fond rozvíjený vynikající trénovaností, ale i on v jistou chvíli narazí na hranici, kdy už to nejde utáhnout  jen pouhým fyzičnem, kdy nastupuje něco jiného, někdo tomu říká psychická příprava, někdo to pojmenuje jako HLAVU. Od jistého momentu se běží hlavou. 
 Ta hranice, od které už běžíme jen hlavou je u každého různá, ale od jejího překročení jsme si všichni nějak rovni. A právě to něco, co Karnazese posouvá za tuto hranici, důvěra ve vlastní schopnosti, vitalita, entuziasmus,  i nějakým způsobem vystupuje z jeho knihy. Původně jsem napsal, že to z ní tryská, ..ano, mohlo by, ale jak už jsem uvedl výše, ku přesnému sdělení vlastních niterných pocitů je třeba zvládat jistých nástrojů a tato dovednost tu chybí.  Proto  tu nalézáme místo gejzíru jen slabý čůrek.  Je na čtenáři, bay si mezi řádky představil mohutnost původního podzemního zdroje...no, sice krásná metafora, ale už se v tom nějak sám ztrácím:-)

  Ale ještě něco nakonec.., často obdivujeme to cizí, to vzdálené a zahraniční, ale krása a bohatost našich luhů a hájů nám uniká.., ne už dost těch barvitých přirovnání,... stačí se podívat do výsledkových listin, máme tu pár běžců, kteří podávají výkony s Ultramaratoncem více než srovnatelné. Potkaváme je na běžeckém fóru, na závodech můžeme (chvíli, pokud jim stačíme) běžet vedle nich. Jejich vystupování je mnohem méně americké, mnohem méně okázalé, ale patří jim úplně stejný obdiv jako Deanu Karnazesovi..., teď bych to chtěl zakončit nějakou myšlénkou, ale nic se už v hlavě nelíhne.., snad jen, přestože jsem Ultramaratonce pomluvil, určo si ho přečtěte...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hanice hanice | E-mail | 30. října 2010 v 21:04 | Reagovat

nemuzu se dockat "rozklíčování" vcerejsich radek

2 hanice hanice | E-mail | 31. října 2010 v 11:17 | Reagovat

tak z toho nejsem moudra ani dnes.ale kazdopadne, kdyz uz jsem v napojeni, Vam obema s Gabinou musim sdelit svuj pocit z Vas dvou, my ostatni "lichobeznici" muzeme jen tise nebo i hlasite zavidet spolecny krok a smer.vic stesti nez sala z Vasich radek i obrazku nelze uz prat, drzte se a drzte se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama