...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Trénujeme na řípu

17. listopadu 2010 v 9:26 | dav&Gábi |  Co chystáme


(psáno s malým "ř" po vzoru Járy Cimrmana)
(Malý "ř" nejde! Budou si myslet, že řípa je naše předtréninkové jídlo...)
(Velký taky ne. Na Říp by to bylo na trénink daleko...)

Říp kaplička2

  Kdysi jsem docela dost jezdil na kole, dotáhl jsem to skoro až na 8 tisíc kilometrů za rok. Kolo jsme měl opravdu rád, stalo se pro mě jakýmsi symbolem svobody. Že znám do padesáti kilometrů na jih od Prahy každou pěšinku, za to vděčím právě kolu.
  Kolo a volejbal. Léta jsem jiný pohyb neznala. Když mi bylo ouvej vzala jsem kolo a vyrazila někam na odpolední toulky.

  Pak ale cyklistiku, nebo spíše cykloturistiku z nedostatku času začal vytlačovat běh. Běháním jsem se za kratší časovou jednotku dokázal zničit podstatně rychleji, než na kole. Gábina si na kole pořídila docela fatální úraz, takže se mu také trochu vyhýbá.
  No, vyhýbám se vyhýbám, hlavně sjezdům. Vydupu kopec nahoru a pak visím na brzdách celou cestu dolů. Ale kdo si na kole někdy přivodil otřes mozku a rozbil při tom helmu, určitě mou obezřetnost chápe.

kolo_pád

  Osobně jsem schopen se soustředit výhradně na jednu aktivitu, nedokážu míchat různé sporty. Myslím si, že pořádně se dá dělat pouze jedno.

  Právě teď se ale oba těmto svým zásadám a averzím zpronevěřujeme, přihlásili jsme se totiž na "vánoční náladový koloběh z Řípu do Prahy". Jedná se o 50 kilometrů pro koedukovanou dvojici a jedno kolo.
  Celý podnik mi nabídla kamarádka z dračích lodí Hanka Dvorská. Jen tak mimo řečí jsem se o tom zmínila Davidovi. Ten se pak asi po týdnu zeptal, jestli jsem nás už přihlásila. Tak jsem to tedy ihned učinila.

mapa

  Tak jsem sundal z háku a oprášil svého horáka. Ta vrstva prachu byla úměrná době kdy zahálel.

 Napoprvé jsme zvolili trasu ze Spořilova přes Krčák a po cyklostezce okolo Krčské nádraží k Vltavě, dále podle vody do Modřan a stoupáním Modřanskou roklí zpět přes Kunratice a Kunratický les, kde jsme trasu ještě o něco prodloužili, celkem cca 28km.

                                                            První poznatky:

 -nastavení sedla bude kompromisem, nelze po každém přesednutí měnit
 -pití a stravování probíhá výhradně na kole
 -Gábina neumí jezdit z kopce, ach jo - sjezdy ze zásady odmítám , když to pustím dopadne to... viz obrázek
 -budu muset namontovat obyčejné klasické šlapky, na SPD si nohy na kole neodpočinou
 -prvotní představa, že cyklista je zatěžován pouze minimálně je mylná, ono se to pěkně nasbírá a pak je přechod z cyklo do běhu záležitostí neočekávaně bolestivou
 -cyklista nesmí prochladnout, budeme si prohazovat jednu bundu

Závěrečné shrnutí: ona je to vcelku makačka,takže si začínáme pozvolna uvědomovat, do čeho jsme to vlastně vlezli, na těch zmíněných 28 kilometrech se nám oběma podařilo slušně se zrušit.
Zrušená jsem (až na hlad v regulérní době oběda) při vlastním kolo-běhu tolik nebyla. Ale odpoledne mi byllo jak po dvou probdělých nocích a druhý den jsem skoro umřela při desítce běhu bez kola.
Odhalili jsme totiž, že jedná vlastně o velmi záludnou formu intervalového tréninku, 2,5 až 4km dlouhé úseky prokládané nikoli odpočinkem, ale jen aerobně méně náročnou aktivitou, která se v náročnějším, nebo kopcovitějším terénu stává takovým malým očistcem

 Ještě nakonec, ale nikoli nedůležité…, zadky si odvykly kontaktu se sedlem a cyklogatě s pamprskou si nebereme, takže další trénink bude zaměřen i tímto neblahým směrem.

  Používám sice slovo trénik, ale všimněte si, jak jsem se doteď důsledně vyhýbal slovu závod. Vítězné časy z minulých ročníků, něco přes tři hodiny, nás staví kamsi na chvost startovky, ale kdyby bůh dal a bylo to tak nějak kolem pěti…

P.S. uvažoval jsem trochu o běžecké dovolené, posouvat se po vlasti české (zatím:-) po svých a v lehce zrychleném tempu, ale ztroskotalo to na zajiští, běh se zapakovanými věcmi na několik dní nezvládáme ani při minimalistické variantě, ale s tím jedním kolem natěžko by to šlo takže jak by nadšeně zvolal neadrtálský otec v báječné knize Roye Lewise: "Možnosti jsou nedozírné!"
To nechci vidět :-((, až pojedu s naloženým kolem do kopce...
A z kopce ho povedu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 s0c s0c | Web | 17. listopadu 2010 v 18:09 | Reagovat

Jejda to zni skvele :) (ten rip, myslim, ne ten nestatsny pad) Mit kondici, tak je to akce primo pro me .)

2 mapo mapo | 17. listopadu 2010 v 18:33 | Reagovat

Bude legrace-těšte se :-)) Když bude mokro, doporučuji objet trasu skrz pole po asfaltu, propozice to umožňují. Zeptejte se Wittyho a Radky, mají několikaleté zkušenosti s absolvováním, já jen jednou (a již nikdy více) v r.2007 s Rosťou. Budu se těšit na report na blogu.

3 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 2. června 2011 v 11:16 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

4 Jan Jan | 9. listopadu 2012 v 1:22 | Reagovat

Husta fotka:-) Fajn komentar:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama