...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Jak na nový rok...

2. ledna 2011 v 12:12 | Gábina a dav |  Milý deníčku...
                    
1.1.    2011 ráno.

Otevírám oči a v první chvíli jsem zcela dezorientován. Prostorové vnímání mi sice napovídá, že ležím na zemi, ale naprosto nevím, kde jsem, jak jsme se tam dostal a co tam dělám (kdo to leží vedle mě a kde jsem vzal tu policajtskou čepici , ne to už fakt ne, to přeháním). Ale jinak všechny příznaky napovídají pro většinu populace běžné a typické po silvestrovské ráno.

Ale než se začnete radovat, že jsem definitivně propadl démonu alkoholu a končím s běháním i s tímhle blogem, tak se raději trochu proberu a vše uvedu na pravou míru.

Miloše Škorpila a pár prima lidiček kolem jeho běžecké školy, jsme měli tu čest poznat už na loňském letním soustředění na Šumavě. Od té doby udržujeme kontakt alespoň písemný, a protože jsme ještě pár dnů před svátky neměli žádný silvestrovský program, udělalo nám radost pozvání na společného Silvestra do Chebu.

silvestr

Prožili jsme krásný společný večer, okusili lehce, co obnáší zumba, pak ono již výše popisované probuzení na podlaze fitka, kde jsme měli nocleh předem domluvený. Na Nový rok ráno pak společný zhruba dvacetikolometrový výběh na Zelenou horu…, dál to už moc podrobně popisovat nemůžu, protože bychom vykrádal Miloše, takže raději mrkněte na: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-787-jak-jsme-vbehli-do-roku-2011.html . Já budu směřovat svoje úvahy kousek jinam.

Loňského Silvestra jsme prožili v malé chaloupce na Vlašimsku, vymysleli jsme si i novoroční výběh na Velký Blaník a byli trochu vyděšeni z toho kvanta lidí, které jsme cestou
blanik

nahoru i na vrcholu samotném potkali. Stali jsme se neplánovaně součástí novoroční pouti. Nebyly nám v tu chvíli ty davy lidí úplně milé, uvítali jsme osamělost a určitou tajemnost Malého Blaníku, ale zpětně docela rádi vzpomínáme.

malý blaník


Letos jsme, opět neplánovaně, na tradici navázali. Trasu vedl Miloš přes Cheb, podle malebné Ohře. Vůbec mi to ten první rok den v roce neběželo, ve sněhu jsem se trápil a trochu i nadával.

pod rozhlednou

Po noční ochutnávce výtečných vín, kdy ale každá sklenička byla jiného druhu, a zumbě, která utvořila z mého žaludku mixér, se mi běželo zpočátku běsně. Cestou jsem se zaříkala, že už nikdy nebudu nic ochutnávat . Když cesta začala stoupat k bývalému klášteru sv.Anny, začali jsme předbíhat davy proudící stejným směrem jako my. Zase jsme se stali součástí pouti. Najednou mě to začalo bavit, koukal jsem se po lidech, občas fotil, dostalo se mi i několika povzbudivých zavolání, někdo i zatleskal. Jak jsem tak supěl nahoru, stačila mi dobrá padesátka lidí popřát do nového roku a já popřát jim.
rozcestník

Když se řekne slovo pouť, vybaví se mi hned starý český film "Přijela k nám pouť", vůbec už nevím, o čem to je, ale zvedá mě ze židle už ten protimluv v názvu.

Žádná pouť k vám nemůže přijet, poutě jsou přece od slova putovat. Přestože jsme běžel, pasoval jsem sám sebe do role poutníka a jako takový jsem cítil určitý, možná novoročně falešný a sentimentální pocit sounáležitosti s všemi těmi lidmi, kteří putovali nahoru s námi.

rozhledna

Nahoře už byla Gábina a všichni naši fajn kamarádi, společně stoupáme na zasněženou rozhlednu, pod rozhlednou nachystaný svařáček, pro jistotu ten můj mnou říznutý sněhem, aby se lépe běželo dom.
na rozhledně

na rozhledně2

Čaj jim už bohužel došel , nezbylo než žízeň zahnat a vnitřně se zahřát svařákem a vodou od pana faráře (nikoli svěcenou, jak zprvu pokušitelsky inzeroval). Na tuto kombinaci se běželo skvěle zhruba sedm kilometrů, po kterých jsem ovšem totálně zhasla .

svařák

A protože je vstup o dalšího roku nutně spojen s nějakým předsevzetím /to zatím vynechám/ a se vzájemným přáním si všeho dobrého, vyberu jedno, které mě oslovilo na Běžecké fóru, díky tímto uživateli Pam65: "No a všem přeji, aby měli někoho, kdo Vám vždy rád vyběhne naproti či poběží s Vámi."

Gábina k tomu dodává. "…a taky někoho, kdo na Vás počká, když vám to zrovna nejde…

P.S. Poděkování Daně, Milošovi a všem ostatním, co byli s námi, za moc prima strávené dva dny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama