...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Jak se nezničit a vyběhat se z toho, co nás štve

31. ledna 2011 v 10:42 | Gábina&Dav |  Milý deníčku...
30.1. 2011 - neděle

     Sedím tady, přemýšlím o uplynulém týdnu, měsíci... myslím na to, kolik zas práce mě čeká v únoru... Kdybych si nešla sem tam zaběhat nebo nějak podobně tělo rozhýbat, asi bych skončila u cvokaře. Nesmyslné výkazy a lejstra jsou mou noční můrou. Nikdy to nikdo nečte, jen si kdosi kdesi udělá fajfku - splněno - a jede se dál.  Kafka jak vyšitej :-)...Často z toho zuřím, v šest večer pak obuju kecky a vyrazím mráz - nemráz, déšť - nedéšť ven. Pokud jsme s Davidem, většinou je to on, kdo mé spády vybít ten marast ze sebe, brzdí. Někdy si dám říct, někdy ne, a vyrazím tempem na mě :-) téměř sprinterským a trestám několik kilometrů sama sebe za to, že se ve svém životě dobrovolně zabývám kravinama. Následkem událostí typu 100x nic umořilo osla jsem plán naběhat 200 km tento měsíc docela přešvihla a pociťuje to jak achilovka, tak operované koleno. Ale nemohla jsem jinak, klid v duši získávám tím, že potrápím tělo :-).
   
    Třeba ve čtvrtek zas nálada pod psa. Gandalfe promiň.. Tma jak v pytli a já teprve dorážím domů. Převlíkla jsem se, vzala psa a vyrazila s ním masochisticky na nedaleké pole s tím, že si lehce dám 4km. S čelovkou po zmrzlé oranici to šlo zpočátku rychlostí přes sedm minut za kilometr, ale dařilo se postupně zrychlovat. Po čtyřech kilometrech sem-tam-sem-tam jsem vrátila psa domů s tím, že tu drsnou oranici vyklusám po asfaltu. Asfalt mi vydržel přesně 400 metrů a já obrátila směr na kopec lesem k Tursku. Nahoře jsem se rozhodla, že to nevezmu hned domů, ale půjdu přes Chýnov, přidala ještě nějaké kopečky a bylo z toho kilometrů 12. Usnula jsem pak jak batole a celý svět včetně projektů z peněz EU mi byl dokonale ukradený :-).

gandalf2

    V pátek přijel David s tím, že i jeho docela bolí achilovka a tak jsme se šli protáhnout do posilovny. Alespoň já. Snažila jsem se cvičit s rozumnou zátěží a rozumnou frekvencí. David si chvílemi nakládal kapku dost, ale kdo chce kam...:-). Oba jsme si pak večer jak lazaři namazali achilovky všelikerými mastmi a zabalili je do potravinářské fólie. Na tenhle vynález jsem patřičně hrdý, ty pytlíky furt padaly a navíc šustily i pod ponožkou, takže stačilo, aby se v noci jeden pohnul a už jsme vzhůru oba.

strom

    Sobota měla být původně dnem delšího běhu, ale ten jsme hned zrána odpískali. Já sice trochu remcala, ale Dav měl pravdu - běžet 30km a pak si léčit achilovku týden, dva... Vzali jsme tedy mapu a rozhodli se pro procházku po Šárce. Dojeli jsme autem do Nebušic a vyrazili s Gandalfem lesem k vyhlídce. Purkrabský háj-pro ty, co by si to chtěli najít na mapě...
gandalf

Všude mě strašily cedule, že je volné pobíhání psů zakázáno, tak jsem Gandíka neustále buzerovala, aby šel u nohy a kdykoli šel kdokoli kolem nás, připínala mu vodítko (psovi, ne kolemjdoucímu). Foto zachytilo jednu z řídkých chvil, kdy jde ten pes fakt perfektně u nohy:-)
Dav a pes

    Bylo krásně, ale pěkná kosa. Já zjistila, že už se na normální procházku ani neumím oblíknout :-), nějak jsem to přehnala s vrstvama a chvílemi, když jsme z lesa vylezli na slunko, nebo šli do kopce mi bylo kapku nedobře. Žádné eufemismy, žádné výmluvy, navlíkla se jak pumpa a nenapadlo jí se odslíknout, ani když se vařila, prostě ženská...
G

Prošli jsme okruh cca 15 kilometrů. Šárecký potok fascinoval psa i Davida. David fotil rampouchy a pes se asi domníval, že by si Dav s ním mohl v tom potoce hrát a neustále na něj dorážel. Já pobíhala kolem vody jako kvočna a odvolávala rozdováděného labradora, aby nesmetl Dava do vody. I z nedělní procházky se normální chlap musí vrátit jak čuně..., fakt nešlo těm krásám odolat, tak jsem tam lezl v blátě po kolenou a párkrát si i trochu nabral, i když přiznejme si, hlavně Gandalfovým přičiněním...
led3

Pes v mezidobí nosil a tahal klády, co se válely kolem - nějaký klacík jako aport ho prostě nezajímá. To už měl asi dvacku v nohách, když začal takhle trojčit..., prostě ani ten pes nemůže být normání...
Aport

Domů jsme přijeli kolem třetí. Byla jsem tou procházkou zničená víc než bych byla původně plánovaným během. Nechápu proč. Padla jsem do peřin a zbytek odpoledne prospala. Achilovka ale ani jednoho z nás už netahala a tak jsme se rozhodli, že v neděli ráno vstaneme dřív a proběhneme se přes Chvatěruby. Jestli tu má někdo na jazyku cosi o nedoléčených zraněních, tak to klidně polkněte, my to víme...

    Místní převozník nás už zná. V tuhle roční dobu, v neděli, v mrazu kolem mínus osmi, moc lidí opravdu přes Vltavu nejezdí. My dva blázni se psem jsme u přívozu častým oživením skoro mrtvé plavební cesty.
u přívozu

    Na druhé straně nikde ani živáčka. Až u železničního mostu za Chvatěrubami pár běžců. Asi měli někdy nějakou blbou zkušenost se psy - paní se Gandalfa evidentně bojí. Gandalf je trochu pakoň - když je na volno běží deset až dvacet metrů před námi - lidí si nevšímá, ale míjí je někdy docela blízko.
most 4

U pilířů starého mostu to otáčíme, vracíme se a přecházíme železniční most.
Dav na kolejích

     Nemám to místo ráda. Přechod přes tu železnou obludu ve mně vzbuzuje strach. David si klidně fotí, aranžuje nějaký obrázek se samospouští, nakonec pokládá foťák na koleje a zvěčňuje nás s Gandalfem, jak oba panicky rychle odcházíme, abychom už byli z mostu pryč.

most z kolejí

    Blížíme se do Dolan. V zahradě, kde je labrador bez zadní nohy, napočítám dalších pět psů různých ras a směsí, kolem pejsků je úžasný binec, nechápu, proč si ti lidi zahradu kapku neuklidí...barák u kolejí a pes bez nohy, jasná souvislost..., toho čokla obdivuji, říkám si, kdyby mi taky jedna chyběla, jestli bych měl takovou chuť běhat...

je zima

    Vylézá sluníčko a my se nedáváme po cyklostezce jako vždycky, ale stočíme to doleva po pěšině k Vltavě. Na poloostrově je spoustu naplavených odpadků po nedávné velké vodě. Sehnu se a sbírám mini plyšáka, co připomíná štěně labíka. Je to sice škaredost z mekáče, ale stejně jsme ho vzali domů na dosušení, ať žije sentiment...:-)
u jezu

Pokračujeme směrem k dolanskému jezu a dál do Libčic. Mám z toho běhu bezva pocit, čistou hlavu a slunce nejen nad ní, ale i v duši :-). Odpusťte prosím tady Gábině tu frázovitost. Větší klišé sice asi už napsat nemohla, ale nic pravdivějšího  taky ne.  Aspoň z našeho pohledu. Běh, nebo možná vztah k běhu, je tak trochu diagnóza. Běhání je možná jakýsi silentblok, který strkáme mezi sebe a ostaní svět, abychom to s ním v těch dnech, co jsou obvzláště šedé, vydrželi bez větší mentání újmy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mapo mapo | 31. ledna 2011 v 11:47 | Reagovat

užili jste si to, pěkný fotky :-)) potravinářskou folii používali při Transe Gaule běžně, klidně si do ní zabalili celý nohy a namazaný na zeleno :-)) někde byla i fotka, ale takhle narychlo jí nenajdu...

2 dav dav | E-mail | 31. ledna 2011 v 12:23 | Reagovat

No jo, to jsem celej já, s velkou pompou a slávou vynalézat již dávno vynalezené, ach jo :-)

3 mapo mapo | 31. ledna 2011 v 13:39 | Reagovat

používám "pytlíky" a víckrát...folii bych musela asi po jednom použití vyhodit, že jo?...trošku ujeté "ekologicky-šetřivé" hledisko :-)) :-))

4 dav dav | E-mail | 31. ledna 2011 v 13:56 | Reagovat

No jo, taky mikroténový pytlíky nepoužíváme jen jednou na pečivo, ale vzhledem k tomu, že oba máme pejsky, tak je využijeme i k jiným účelům:-)

5 drakor drakor | 31. ledna 2011 v 22:34 | Reagovat

To je ale milej pejsek. Prý tahá velké klacky, myslím, že mu Dave křivdíš. To co je na fotce rozhodně není velký klacek. To jsi ještě neviděl běžet bláznivého bulteriéra s dvoumetrovým polenem těžkým tak, že se má zadní ve vzduchu a tlačí vše živé před sebou. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama