...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Ohlédnutí za Jirkovským crossmarathonem aneb doma je doma

12. ledna 2011 v 0:01 | Gábina |  Běželi jsme
Kdy? 12.6. 2010
Kde? Jirkov a okolí
Kolik? 42km

      Po dvou šestihodinovkách (kde jsem na jedné zaběhla "pouze"maraton a na druhé něco přes 55km) a jedné padesátce v Brdech nastal den D mého prvního maratonu. Pro mě, dávného odchovance chomutovského kanoistického oddílu, kopce nad Jirkovem a Chomutovem znamenaly doslova a do písmene domácí prostředí. Ačkoli už zde nějaký čas nežiju, stále se sem vracím.

 Jirkovský maraton byl můj první, běžel jsem ho v r. 2009, takže Gábininy domovské pocity tak trošku sdílím.

V zimě jsme tu s Davidem naběhali spoustu kilometrů přes Blatno, Orasín, Rudolice... Poslední běhací výlet byl na prvního máje, kdy jsme si vyběhli pro radost nahoru na Jezeří. Kopec drsnej, před námi parta cyklistů v našem věku. No, kdo byl první nahoře před zámkem? Hádejte :-)). 

Hra na nějaké hádání vůbec nemá cenu, všici, co nám sem choděj tě už znaj a vědí, co seš to za cvoka...

Většina jela pomalinku, někteří vedli kola a já přes ně vyfuněla upocená a zcela vyčerpaná nahoru. Ale jejich udivené pohledy mi stály za to .

   Ráno před závodem jsme se měli možnost pořádně vyspat - z mého chomutovského bytu je to k místu startu autem asi deset minut. Vybavila jsem se na závod ředěnou kofolou s iontákem, proteinovou tyčkou a magnesiovými tabletami. Už před devátou bylo venku pěkný vedro i když bylo pod mrakem. Trochu jsem se bála, aby cestou nepřišla nějaká bouřka.

u převaděče

      Běžci startovali pět minut po cyklistech. Prvních 5km bylo více méně po rovině podél vodního převaděče  přes Vysokou Pec, tempo kolem 5:40 se zdálo v tu chvíli optimální a docela příjemné, ale vzhledem k horku a následnému převýšení jsme měli běžet o fous pomaleji. Vylezlo sluníčko a na staré litvínovské silnici docela pražilo, hledala jsem stín, kde to šlo a co chvíli upíjela z lahvičky svůj ďábelský kofolový nápoj.

litvínovská silnice

david ve vedru

     Odbočka do lesa zhruba kolem 7. km nám kýžený stín sice přinesla, ale kopec se začal zvedat a zvedat.

  Součástí strategie bylo dostat se relativně čerství pod kopec, následující stoupání pak už možnost přepálit  tempo nedává...

  Naivně jsem si myslela, že nejhorší část toho proklatýho krpálu je k Jezeří - co se terénu týče, asi ano,  - (např. 10. km 93 výškových metrů...) -  stoupání ale nemilosrdně pokračuje dalších 7km až na Lesnou.

pod Jezeřím

       Ačkoli šíleně zpomalujeme - kolem 8-9 minut některé kilometry do kopce nejsou vyjímkou - předbíháme několik cyklistů. Skoro plačící dívka běduje nad tachometrem, že je  teprve na 13. kilometru. Její drahý ji zřejmě vytáhl "na romantickou" projížďku Krušnými horami a děvče evidentně netušilo do čeho jde.


     Vedro hrozný. Piju celou cestu, na každý občerstvovačce doplňuju vodu do lahve. Jím sporadicky kousek banánu. Davidovi to horko zjevně nedělá dobře. Tady si Gábina zcela zjevně libuje v eufemismech, bylo mi blbě a tušil jsem, že bude hůř. Následující kilometry mi daly za pravdu. Mimochodem, máme tenhle článek rozepsaný už pěkně dlouho, mně s ale do jeho dokončování vůbec nechtělo, ono vyprávět, jak se mi nedaří, jak člověku pomalu dochází, není ani teď s odstupem nic příjemného, ba dokonce se mi to zdá i lehce ponižující....

pořád kopec...

na Lesnou ještě daleko...

     Konečně Lesná.  Tedy vršek trati, odtud už budeme víceméně klesat. Začíná mě pěkně bolet levé "zdravé" neoperované koleno. Beru si brufen. Na rozcestí na hřebeni je další občerstvovačka, pán u ní mi ochotně nalévá vodu do láhve, zatím co já se napájím jak velbloud.

za Lesnou
      Odtud pozvolné klesání a jen občas kopeček nahoru. Trochu se zas na chvíli zatahuje obloha. Davidovi není dobře. Já prostě ty vedra neumím a tenhle den byl opravdu teplotně velmi vyvedený, akorát tak s sebou plácnout někde k vodě. Optimum mám tak někde pod deset stupňů, pak už  to jde s mojí výkonností rapidně dolů.  A tady jsem se naprosto regulérně uvařil, nevím, jestli to byl úpal nebo úžeh, nejspíš asi zdařilá kombinace obojího. Takže v duchu řeším, co dál, Gábině to běží a mně se nechce jí to kazit. Otázku, jestli to nějak doťapu, nebo vzdám, jsem si chtěl rozhodnout až sám a v klidu. Okolo 28. km nás dobíhá a předbíhá Eliška. K další občerstvovačce dojdeme.
s Eliškou

David mě nemilosrdně posílá dopředu. Mám výčitky svědomí. Nechce se mi ho nechat samotnýho. To horko ho uvařilo. Skoro mi nadává ještě pár desítek metrů s ním diskutuju, ale je mi jasné, že bych ho asi strašně naštvala, kdybych zůstala s ním. Tak se rozbíhám. Už jen přesvědčit Gábinu, aby kopla do vrtule a zmizela, mě stálo ten malý zbytek energie, který mi zbýval. Trať padá dolů, ideální místo se rozběhnout, ale já jen pomalu  ťapu dolů, Gábina mizí někde v dáli, já čekám, až se mi rozjasní, pak pořeším, co dál, vzdávat se pořád ještě nechce, tak jak jsem se v těžších chvílích naučil při ulra, budeme chodit....

       Od 30. km běžím sama - Zákoutí, Mezihoří, Blatno, Šerchov, Březenec, Jirkov... nejdřív to moc nehrotím, koleno pořád bolí, beru si druhý brufen....mě už se to zdá dost, jeden bych toleroval, ale dva mi připadají přes čáru... Když vybíhám ze Zákoutí na hlavní silnici něco mi klikne v hlavě. Vždyť už je to už jen kousek. Tudy jsem na kole i po svých šla mockrát. Tady jsem skoro doma. Znám tu každé klesání, délku následných stoupání.Tahle znalost trati mě paradoxně sil naopak ubírala, když přesně vím, jaká dálka mě čeká, jaký kopec je to nachystaný za příští zákrutou...

  Něco se stalo. Druhý dech? Žádná superkrize po třicátém km. Koleno přestává bolet a uvědomuju si, že jsem kapku zrychlila. Jednu občerstvovačku vynechávám, v lahvi mám ještě vodu a do pusy si za běhu nacpu tu obrovskou, sladkou magnesiovou tabletu. Hrozné sladko se lepí  na patro a mám pocit, že mě zadusí. Před sebou zahlídnu běžící postavu. Pořádně spláchnu tu sláďuru a snažím se zrychlit. Kopeček vzhůru před Blatnem mi paradoxně pomáhá. ...žádný čas na hrdinství, ten jsem já prostě vyšel a ani se moc nestyděl... V něm dobíhám Elišku. Chvíli se mnou běží.

  V Blatně vidím před sebou kluka tak ve věku mého syna. Asi ho chudáka pěkně bolí nohy. Když ho míjím, snaží se se mnou běžet, pleská celými chodidly a po pár krocích přechází do chůze. Na silnici se objevují značky, které odpočítávají poslední kilometry - posledních 5km se daří běžet v průměru 5:30. V Březenci na poslední občerstvovačce vyhazuju láhev. Už jen z kopce. Hodinky ukazují, že čas z Lískovce nepřekonám. Pod pět běžet poslední kilometry prostě není v mých silách ani při desítce :-). Snažím se alespoň, aby celkový čas byl pod čtyři padesát. Nakonec 4:48:15. Posledních 10 km za 57 minut.

s maminkou

     V cíli čekají rodiče. Ptají se na Davida. Tatínek, když mě vidí v mokrých bíle pomapovaných hadrech, vyřkne lakonicky dvě věty. "Běh v tomto duchu není mým šálkem čaje." a "Běh uznávám jen na olympiádě - hlevně krátké tratě." Raději jsem zapadla urychleně do sprchy, abych nebyla zaměňována s pomocnou pracovní sílou v solném dole.

Dav v cíli

      David dorazil ve chvíli, kdy jsem se měnila opět v člověka.Bylo to něco přes pět hodin, můj zatím nejhorší čas na maratonu a více než půlhodinové zhoršení oproti loňsku, ale zase určitá satisfakce, že jsem to doklepal až do cíle. Šrámy na duši v podobě DNF, by se mi hojily zatraceně dlouho. Takhle to beru jako lekci jak běhat, když to nejde, když je fakt krize.

  Už opět v lidské podobě jsem vyhltla nealko pivo, dostala sklenici, tričko a futuristicky vyhlížející zelené plastové stopky (ty mi pípaly v šuplíku mnoho měsíců, té věci jsem se nakonec zbavila tím, že jsem ji věnovala jako cenu do nějaké soutěže pro děti ve škole). Třetí místo v Jirkově v kategorii, kde jsme běžely čtyři byl závratný úspěch :-). Těším se na příští červen - chci si to zaběhnout znovu. Pokusím se natrénovat kopečky a pokořit čas pod 4:40 :-).

A úplně nakonec Gábině veliká gratulace ke krásnýmu běhu, holt doma je doma :-).

za rok zas
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 s0c s0c | Web | 12. ledna 2011 v 9:15 | Reagovat

Vas web je nekonecna motivace... mimochodem uplny zacatek jsem nejakou zahadou preskocila a az v pulce mi doslo, ze ty obrazky jsou nejake divne - chybi na nich snih a jste obleceni tak nalehko a je vam horko... :D a ono je to z cervna. Vubec nechapu, jak si to jeste muzete takhle detailne pamatovat :)

2 dav dav | E-mail | Web | 12. ledna 2011 v 9:36 | Reagovat

to sOc: už jsem ten název upravil, aby to bylo srozumitelnější:-), jo a díky za pochvalu

3 mapo mapo | 12. ledna 2011 v 12:35 | Reagovat

já jen jestli Jirkov nekoliduje termínově se SNR, na to se myslím připravujete ne?

4 s0c s0c | Web | 12. ledna 2011 v 18:37 | Reagovat

dav: Jeee, tak jsem to vubec nemyslela, to ja byla spis jen nejak mimo :)

5 dav dav | E-mail | Web | 13. ledna 2011 v 10:30 | Reagovat

to mapo: kolizní trajektorie se odchyluje o jeden pouhý týden :-) takže já na Jirkov přijdu asi akorát tak fandit, Gábina si v Novohradkách dá půlku na rozběhání:-)

6 SelenaHewitt33 SelenaHewitt33 | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 12:07 | Reagovat

I took my first <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/credit-loans">credit loans</a> when I was a teenager and that helped my family very much. Nevertheless, I require the financial loan also.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama