...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Běháme přes dvě roční doby

8. února 2011 v 1:58 | Gábina a dav |  Milý deníčku...
Kdy: pátek 4.2.
Kde: někde nad Chomutovem
Co:   jen takové pobíhání

    Pomalinku si to ťapeme vzhůru kopcem na Blatno ...z Březence docela stoupání, vlastně je to trasa proti směru Jirkovského crossmarathonu. Gábina vedle mě skoro spí. Ráno ji týral zubař a dostala dvě umrtvovačky, tak vlastně ani moc nevnímá. Ostatně, ono ani není co. Den si oblékl v těchto dnech obligátní šedou, při volbě trasy jsme se jednoznačně dohodli na asfaltu. Ostatní cesty jsou buď zledovatělé, nebo bahnité, nebo se proměnily v potoky. ...jít rovnou od zubaře běhat nedoporučuji :-), byla jsem kapku běžící-spící...

  Také psa jsme pro dnešek nechali doma, tahat se s ním po silnicích na špagátě by byla otrava pro něho i pro nás, ale ty oči, co na nás dělal, to byla fakt podpásovka, Dokonce, jak nás uviděl navlečené do běžeckého, hned si poslušně sedl do výtahu a natěšeně koukal. Zahnat ho domů na pelech byla práce jen pro otrlé, takhle nějak se musel cítit zrádce Sabina, když nás prodával Bachovi. ...Gandalf na naše běžecké oblečky reaguje vrtěním ocasem, když dostane postroj, stoupá si ke dveřím. Dnes postroj nedostal, ale k výtahu se dral zcela nekompromisně :-).

  Být v Praze, tak to asi pro dnešek zabalíme, ale nevyužít den v horách, to by byl hřích. Taky oba cítíme, že nějaké kilometry ještě potřebujeme jak sůl, kvapem se blíží všechny závody, které jsme si naplánovali, nechceme honit objemy na poslední chvíli.

  Gábina pořád vypadá spavě a vzbuzuje dojem, že se trápí. Tempo nemáme o moc rychlejší, než je normální chůze, ale ani jeden na tom nehodláme nic měnit. Jednak jsme právě uprostřed toho největšího krpálu, jedna se nám nějak ozývají všechny naše nedoléčené bolístky. Dokonce jsme si před chvíli zavolali a požádali Gábininu dceru Báru o nákup nějakých diclofenac. Někdy se tyhle moderní vymoženosti fakt hodí.

  Každý kopec ale někdy končí. Kousek za Šerchovem jsme najednou vběhli do slunka a hned je to celé takové nějaké radostnější, hned máme taky roupy (já tedy ne :-).
K1
  
   Původně plánovanou trasu si prodlužujeme, chtěli jsme sice na jen Blatno,  ale najednou se nám sama nabízí odbočka na Květnov. Kostelíček Navštívení Panny Marie vykukující za kopcem nás nějak přitahuje. Jako poutní místo je velmi pěkně situovaný, snadno si lze představit krajinou důstojně kráčející procesí.

K3
   Seběhneme na Mezihoří, trasa nás vede pod sjezdovkou, kdysi mě to na lyžích moc bavilo, ale teď lyžařům nějak nezávidím. Oni se placatí na jednom plácku, nechat se vytáhnout, šusem dolů do fronty a tak pořád dokola, nějak se mi změnily priority.
  Točíme na levou ruku a jsme zpět na trati Jirkovského krosmaratonu (tentokrát ve správném směru), zrovna na tomhle kopečku mě to letos dost bolelo, ale Gábininy vzpomínky jsou z jiného soudku, zrovna tady mazala, jak by jí za patama hořelo. Nějak jí ta vzpomínka vynese nahoru na vršek, opožďuji se a za odměnu mám fotku:-).

K2
  Proběhneme Blatnem, nějaký místní debil si tu ve svý superkáře honí triko před svojí babou ,  prosviští si to co nejtěsněji vedle nás, jasně, že nás celé ohodí, o tom to přeci celé je, ale kam s tím na nás. Sice oba zaklejeme, ale náladu to nezkazí ani náhodou.

 Aby toho nebylo dost, vymyslí si Gábina ještě odbočku na Hrádečnou. Taky si říkám, dost bylo asfaltu, zkusíme změnu. Ukáže se, že tohle rozhodnutí nebylo zas až tak moudré. Kotníky toho už mají najednou nějak dost, nerovná a místy zledovatělá cesta je v tuto chvíli nad jejich možnosti. ...chodí tudy koně. Ve sněhu jsou zledovatělé otisky kopyt a najít rytmus pro běh je tu nemožné. Ale je tu krásně, tak je mi v tu chvíli jedno, že kilometr od Hrádečné k Partyzánu je skoro za sedm minut :-). Říkám si, že na ta telefonicky objednaná dislofenaca nakonec ještě dojde. Trochu kleju, ale domů už je jen kousek. Na Partyzánu dostávám hlad. Po zubaři jsem neobědvala a za celých dvacet kilometrů mě nenapadlo si něco sníst. Úplně jsem se rozklepala :-). Ještě závěrečné metry kolem vodního převaděče a vypínáme stopky. Dalo to sice dneska jen něco kolem půlmaratonu, ale převýšení a nakonec i terén daly zabrat.
mapa-21km

Kdy: neděle 6.2.
Kde: někde za Kralupami
Co:   jen takové pobíhání :-)

   V neděli dopoledne jsem se vrátila z Chomutova do Libčic. Od Slaného cesta hrůzy. V levém předním kole začlo vrzat, pískat a kvílet a já se celých 30 km děsila, co to může být...
Dojela jsem naštěstí ve zdraví a když jsem orosená studeným potem vystoupila z auta praštil mě přes tvář neuvěřitelně teplý vzduch. Neuvěřitelné. V pátek závěje, dneska jaro :-).

    David přijel ve dvě, dalším vlakem jsme se přesunuli do Kralup a odtud vyběhli po cyklostezce proti proudu Vltavy. Teplo bylo neskutečný - vykasali jsme rukávy a běželi sluneční lázní. Já zpočátku udávala tempo docela rychlé (David kapku bručel), já ale nemám ráda kralupské korzo, chci být vždycky rychle mimo civilizaci z města venku a podle toho vypadá můj běžecký přesun.
... o přepalování začátků tu už tuším byla řeč...asi padesátkrát.-)
Hned za městem ale běžím už nějakým rozumným tempem a kochám se krásným dnem. Na stezce jsou nánosy bláta z nedávné velké vody a jen obdivuji partu dívenek, které v tom zatvrdlém marastu cupitají na kolečkových bruslích.

    V Chvatěrubech jsme zabočili doprava a po červené vyběhli k zámečku. Každý kopeček je důvod zrychlit, nahoře jsem pak plavala ve vlastním potu :-). Leze na mne líná, nejraději bych to na chvilu zapíchnul a vyhříval se, jako tady ten kocour...

L2
Ostatně Gábina možná taky:-)
L1

  Cestou k přívozu jsme ještě jednou zrychlili na rovince, která k němu vede. Za přívozem se ale zcela mění charakter cesty - místo asfaltu úzká stezička - místy notně blátivá - ale pro mě nejhezčí část. V Řeži na mostě naše boty vypadají jako po proběhnutí hlubokou oranicí... Cestou z Řeže jsem si zavzpomínala, jak jsem se tu při zkoušce na kolo-běh válela v závěji jak želva na krunýři. Teď žádný sníh, sluníčko, teplo, pohoda...
   Poslední kopeček do Letek napálím nějak neuváženě :-), když po jeho zlomu zpomalím, docela se mi motá hlava. Domů už jen lehoučce a pomalu. Kéž by to nebyl jen nesmělý záchvěv počasí a jaro přišlo dřív než musí :-).

L3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pavel Beneš Pavel Beneš | E-mail | Web | 8. února 2011 v 19:03 | Reagovat

Líbí se mi to, jak takhle běháte... :-)

2 dav dav | E-mail | 9. února 2011 v 10:32 | Reagovat

Moc dík :-)

3 LemonaidLucy LemonaidLucy | 15. února 2011 v 19:54 | Reagovat

Nádhera a inspirace v jednom:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama