...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Den druhý

25. března 2011 v 12:55 | dav |  Deset dnů, které otřásly (naším) světem
Kdy: ze soboty na neděli 13.3.
Kde: Libčice-Praha
Co: další trocha psího šílení:-)

Noční poplachy jsou o to horší, že se Boře nechce ven. No, komu by se taky někdy ve dvě v noci chtělo. Vyčerpám veškerou svou energii už jen na to, že se přemůžu, vylezu z postele a cosi na sebe navléknu. Pak už nezbývá dost sil na to, abych ještě přemlouval Boru, jestli by se jí třeba nechtělo ven. Nechtělo, takže musí nastoupit trocha násilí. Musím prostě naše milé štěndo vykopat z pelechu. Nejedná se sice o nic ve stylu policejní brutality, nicméně skutková podstata zůstává stejná. Pak už jen úprk po schodech s naším třináctikilovým nadělením v náručí.

Gandalf také nemůže odolat a prostě se musí té noční taškařice účastnit. Jemu noční vstávání nevadí. Pochopitelně z toho musí vytěžit něco pro sebe. Ještě ani nestačím Boru pochválit za tu náádhernou louži, nad kterou hrdě postává a milej Gandí je v trapu. Naprosto bezostyšně zneužije situace a zmizí ve tmě, ani nevím, jakým směrem. Bezradně stojím v temné ulici. Vydám se s Borou v patách po našem tradičním venčícím okruhu a tiše doufám, že se blb brzo objeví. Ani ho nemůžu moc vyhlížet, pořád kontroluji, kde je Bora. Najednou mi zmizí i ona. Proti tmavému asfaltu je díky černé matné štěněcí srsti chvílemi naprosto neviditelná. Noční ticho naruší tupá rána. To spadne kámen ze srdce, když se objeví v proluce mezi domy, ozářené měsíčním světlem. Ztratit během jedné prochajdy dva psy by bylo už trochu moc.

Pořád jen ve dvou dojdeme před vchod do domu, chystám se utírat packy, když tu se jako mávnutím kouzelného proutku zdánlivě odnikud vynoří Gandalf. Prostě v jednu chvíli tu nebyl a pak zase najednou byl. Je celý urousaný, tak otřu i jeho. Milostivě to strpí, asi tuší, že by stačil jen jeden malý krok vedle a schytal by to všechno najednou.
Tiše se vplížím do postele, Gábina se ve spánku otočí ke mně. "Byls venku?". "Jo", vydechnu tiše. Zdá se mi zbytečné cokoli dodávat. "To je dobře", pochválí mě, přitulí se a spí dál. Vyčerpaně koukám do tmy. Za dvě hoďky mě to celé čeká znova, akorát že budu šaškovat kolem baráku za světla, všem na očích. Koho to napadlo pořídit si psa?

Josek odjel v neděli ráno na vandr a zanechal chudinku Terku doma opuštěnou a samotinku:-). Celé jsme to měli perfektně logisticky zvládnuté. Dohodli jsme se tak, že on ráno vyvenčí a já už budu brzo po poledni doma. Logické a jednoduché. Ale vyplývá z toho takový malý oříšek. Dostat z Libčic na Spořilov psa, co v životě neviděl autobus, vlak a tramvaj. Vodítko jsme Boře ukázali sice už včera, ale nějak setkali jsme se s pramalým pochopením. Matně tuším, že ani v metru to nebude plně jednoduché.

Gábina i s Gandalfem nás vyprovázejí na vlak. Házím Boru do vlaku, mávám a řítím se vstříc věcem příštím. Cesta to byla, nebo mě se alespoň zdála, docela dlouhá a určitě mě stála pár dnů života. Ale specifika psího cestování si nechám na příště. Protože bývá záhodno vyzvednout vždy z každé akce to pozitivní, tak napíšu pouze, že se čubina neposrala, nepoblila, ba ani celou cestu nevyla. Ponechám si malý zbytek sebeúcty a milosrdně onu cestu zahalím rouškou tajemství.
Domě mě natěšeně čekala Terinka a já se opět vracím s tou obludkou. Takže ten pravý fofr mě teprve čeká.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Borek Borek | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 2:13 | Reagovat

no comment:-)

2 Stephen Stephen | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 19:26 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama