...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Den prvý

23. března 2011 v 10:02 | dav |  Deset dnů, které otřásly (naším) světem
Sobota 12.3.

Včerejší odpoledne a večer zcela ve znamení psího kolotoče, venčení, krmení, téměř stálý vězeňký dohled, aby to nic nekousalo, …vyberu jen namátkou třeba koberec, boty, el. šňůry, ponožky, ledničku, lino, kanape, boty…, ty už jsem sice říkal, ale klidně zopakuji, tak jako to opakuji té malé blbce, stačí minuta nepozornosti a obsah botníku je roztahaný po bytě, ale zatím kupodivu žádnou nerozkousala. Už jsem dneska ty křampy uklízel zpátky do botníku asi dvacetkrát.

Děsil jsem se předem první noci, ale vlastně ani moc není co zaznamenávat. Nechali jsme ji spát k kuchni/jídelně. Dali k dispozici Terčin pelíšek, který jsme nově povlékli mým starým svetrem. Terka povýšila na kanape, ze kterého se už v průběhu času také pomalu stává psí doupě. Párkrát fňukla, pak usnula, ani nevím kdy. V noci a brzo ráno se bez odporu nechala vynést před barák, hodila louži a hned se hrnula zase zpátky do tepla.
Zatím, kromě té vstupní louže jedeme bez ztráty kytičky, ale stojí to nějaké úsilí. Člověk musí být neustále ve střehu, pozornost nesmí ochabnout ani na chvíli. Stačí přehlédnout a neregistrovat takové malé příznaky nadcházející pohromy, jako malé zatočení a postávání na místě, rozpačité přešlapování bezprostředně po probuzení a musí následovat okamžitý a neodkladný sprint dolů ze schodů se štěnětem v náručí. Jedno, že neoblečený, neobutý a s posledním soustem ještě v ústech. Zatímco doma stydne rozpitá káva, před barákem pak vykonané jásavě vychvalovat až do nebes.
Připomínám si poučku: Pokud člověk chválí a nepřipadá si přitom jak naprostý blbec, nechválí dostatečně. A platí to jak na malé děti, tak na štěňata. A tak excitovaně a k velkému údivu kolemjdoucích plesám nad každým hovnem.
Mám pocit, že i při své velikosti je taková slabučká, chybí osvalení získané pohybem. Viděl jsem ji jak malého ďáblíka řádit se setřičkou, ale klamala tělem. Stačí do ní strčit a ona prostě upadne. Také když uléhá, tak prostě a jednoduše vypne všechny svaly najednou a flákne s sebou o zem, až to zaduní.
Velmi špatně se mi píše o někom, koho nemůžu jmenovat. Vynalézavé používání zájmen a vět s nevyjádřeným podnětem se brzo omrzí. Celé je to proto, že ONA zatím ještě nemá jméno. Podle papírů je to sice Bella Bellisima, ale přestože je opravdu ta nejkrásnější, nejde mi to nějak z huby. Ještě když to nebylo vůbec aktuální, vysnil jsem si Hátu. Gábině Háta zní jako hnáta. Když oponuji, že to "H" tam bude neznělé, že výslovnost bude spíše "Ata", tak opáčí, že nechce mít psa, co se jmenuje jako rod tropických mravenců, ach jo. Vymyslím Báru, ale také žádná kladná odezva. Nemůžu mít čubu, co se jmenuje jako Gábinina dcera, když už mám Terku, tak se pro změnu jmenuje její potenciální snacha. Vymyslíme společně Sáru, ale tu vetuje Josek, jelikož má permanentní problémy se sykavkami. Měli jsem k tomu logopedovi chodit důsledněji. Házím do placu Boru. Líbí se mi, jak to zní, je v tom trošku bouře a trošku lesa. Vzhledem k tomu, že se jedná o lovecké plemeno, zdá se mi tam ten bor adekvátní, tu bouři tam někde pod povrchem také cítím. Návrh prochází asi proto, že se nikomu nedaří najít nějaký protiargument. Život se skládá z kompromisů, máme tedy doma BORU.

Hned pro začátek je třeba stanovitpevná pravidla a jasné hranice. Terce nechávám obývák jako azyl, práh jsem stanovil jako demarkanční čáru. Kupodivu to docela rychle pochopí nejen Bora, ale taky Terka,která si za již zmiňovanou hranici odtahá všechny hračky. No, čeká nás ještě spousta práce.

Odpoledne vezeme do Libčic úplně jiného psa. Bora je už zkušení cestovatelka (konečně jsem se zbavil těch pitomách zájmen:-), stulí se mi pod nohy a doma ji musím budit.

Odpoledne organizuje Gábina koncert pěveckého sboru, já tam jdu fotit. Takže co naplat, Bora zůstává poprvé sama doma. Teda ne úplně sama, Gandalf je ve vedlejší místnosti. Raději je separujeme, společně by mohli vytvořit malou demoliční četu.
Nevím jak bylo, sousedky sice tvrdí, že doma byl klid a žádný pláč a a vytí a skřípění zubů, ale moc tomu nevěřím, tyhle hodné paní mají totiž psy rády a nikdy by na ně nežalovaly. Po návratu žádná louže, nic není zdevastováno. Za odměnu přivedeme psům na návštěvu asi šedesát lidí:-). Fakt jsme se zavděčili, být středem pozornosti nechat se do omrzení hladit, to je ta správná satisfakce za dočasnou samotu. Ale aby toho nebylo dost, ještě jednou totéž. Páníčci si vyrazili do hospody.

To už asi bylo moc. Pomstu si nechala Bora na tu nejlepší chvíli. Sice se ještě nechala milostivě vyvenčit a nakrmit, ale jak jsme zalezli do betle, nastala její chvíle. Rozhodným zavytím dala najevo, že ona spát ještě rozhodně nebude, a sama, to teda už vůbec ne. Nechali jste nás tu napospas, tak si to teda vyžerte. Kňourá, ale přitom respektuje práh jako hranici, kterou nesmí přestoupit a zůstává v kuchyni. Za chvíli se slituji a jdu si na chvíli číst k ní do kuchyně. Žáádné přehnané ňuňání, ostatně nemám na něj ani moc náladu. Chvíli si vynucuje pozornost, ale pak pochopí, že pláče na špatným hrobě. Ještě chvíli obejduje po kuchyni, ale pak s sebou hodí na pelíšek, oči jí myslím padly, ještě než dolehla.
Pomalu co noha nohu mine, se jako myška i já se sunu na svůj pelíšek. Nevím, kdo z nás si klidné spočinutí zaslouží více. Usínám stejně rychle jako Bora. A tak nám skončil den prvý.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chuana Chuana | 23. března 2011 v 11:04 | Reagovat

Teď si běžci moc nepočtou, ale běhající pejskaři si náležitě užívají :-).

Hezké...

2 bery bery | 23. března 2011 v 19:58 | Reagovat

krasavice

3 ll ll | 24. března 2011 v 9:26 | Reagovat

Ja veděl že mi to něco připomíná nějakej film nebo něco :)
"Bora-Bora je ostrov v soustroví Francouzská Polynésie."
Ta běžecká fotka je super :)

4 dav dav | E-mail | 24. března 2011 v 11:09 | Reagovat

to 11: ..no, podle Polynésanů to má znamenat prvorozený/á, ale já spíš myslel na ten choorvatský vítr..., jinak jsem spíš předpokládal, že tu bude nějaká reakce na název článku, na těch Deset dnů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama