...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Něco málo o psech

14. března 2011 v 20:30 | dav |  Když to nepatří nikam, patří to sem
Původně byl tohle výhradně běhací blog, ale ti psi se nám sem cpou čím dál tím více. Asi proto, že si bez nich náš život nějak neumíme představit. Gábina se tu už ze své lásky ke Gandalfovi vyznávala, takže teď jsem na řadě já.

Je tu takový malý háček, kynologie je pro mě téma naprosto nevyčerpatelné, etologie psovitých mě zajímá od mala, dokázal bych psát o psech celé romány a možná i básně:-). Jen se bojím, že by to bylo nudný k nepřežití, tak jen letem světem.

Moje dětství bylo ve znamení dvou voříšků, pak krátká pauza do doby pozdní puberty, kdy jsem přitáhl domů štěně pudla. Můj první vlastní pes. V rozporu s obecnou představou, která umisťuje pudlíka většinou na gauč hned vedle lehce afektované paničky, nebo šišlavého gaye, byl tohle pes do nepohody, který s námi prošel Tatry a Roháče včetně pár řetězovek, dokázal spát pod širákem zahrabaný v listí, nebo jen tak přitisknutý z boku ke spacáku.

Přestěhoval jsem se, Ran zůstal u rodičů, já si pořídil štěně malamuta. Psí sporty byly u nás tenkrát teprve v plenkách, bikejering se považoval pouze za tréninkový prostředek, skijoring zkoušelo jen pár nadšenců, všechno to bylo pro lidi z hor, kteří měli dva a více psů. O scootru neslyšel tenkrát ještě vůbec nikdo, tak jsme brázdili okolí Jihlavy na koloběžce a byli za výstředníky:-).

Hasan byl kus psa a navíc i samorost, prožili jsme spolu hodně v dobrém, ale také jsem na vlastní kůži pocítil, že i láska k psovi může člověku komplikovat život. To ale asi každá láska, tedy žádný objev, beru to celé zpětJ
Když pak odešel ve věku celkem požehnaném do psího nebe, už jsem psa nikdy nechtěl, vydrželo mi tohle přesvědčení skoro šest let.

Nyní už přes pět let provází trpělivě mé kroky francouzská buldočka Terka. Po malamuťákovi je to celkem skok. Skoro by se chtělo začít vyprávět celý ten psí život, ale viz výše, takže jen stručná charakteristika.
Opět je to o boření mýtů. Terka sice není úplně typický představitel plemene, ale k dýchavičnému zavalitému chrochtovi má hodně daleko. Tedy ne že by nechrochtala a neprdlala, společné to znaky všech bulďochů, ale je to vitální čilý pejsek, neúnavná aportérka, tvoreček, který miluje celý svět.

Přeci jen je ale limitována znaky svého plemene, zvládá sice krátké rychlé sprinty za fresbee, ale není to pes do nepohody, dlouhé běhy by jí asi nedělaly nejlépe, nesnáší horko, mrazivé počasí jí také nedělá dobře.

O rozšíření naší smečky jsem uvažoval již dlouho, kamarád by se Terce určitě šiknul a teď jsem ho začal vybírat i
s ohledem na možnost získat ke Gábině a Gandalfovi dalšího běhacího společníka. Takže jsem se rozhodl, že svojí dočasnou běhací nemohoucnost využiji k výchově štěněte. Teď jen rozhodnout, jaký přesně by měl ten můj budoucí canicterepeut být.

Prohlížení psích izerátů byla vždycky jednou z mých obíbených internetových procházek, teď se z činnosti ryze akedemické stala záležitostí praktickou. Požadavek zněl na průměrně aktivního, pohyblivého psa střední velikosti, hodně vázaného na člověka, bez loveckých ambicí, s kladným vztahem k ostatním psům i lidem.
Tím jsou ze hry jsou chrti a honiči pro malou vázanost na člověka a silné lovecké pudy, teriéři díky své ostrosti na škodnou a nepříliš vřelý vztah ke psům, pastevecká plena nevyhovovala mohutností a nekopromisní chování vůči cizím lidem, ovčáčtí psi jako bordera a ausík jsou zase šílení workoholici, kolie mají moc chlupů a krátkosrstou aby u nás pohledal....proboha, vždyť já nakonec skončím u těch labroušů..., to hraje do not Gábině, která miluje Gandalfa a s ním i všechny labradory.

Jenže mě tohle plemeno nevyhovuje z mnoha důvodů, jedním z nejpodstatnějších je jejich probíhající konjunktura a tím i šíření psů, kteří mají s labíky fakt hodně málo společného, výstavní linie je zase příliš těžká... no, přesně jak jsem se obával, už z toho začíná být dlouhý a nudný elaborát.., prostě nakonec padla volba na flat coated reatrivera, místo dlouhých popisů nechávám odkaz pro ty, koho zajímá, co jsou tihle, u nás méně známí, krasavci zač.
Zbývalo už jen najít chovnou stanici a svůj záměr dovést až do zdárného konce.

O tom zase příště. A protože se nám nechce tvořit další blog, zůstanou tahle psí povídání sice tady, ale stvoříme pro ně novou sekci, abychom zbytečně neotravovali neběžeckým tématem někoho, komu jsou psi úplně ukradení:-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amina Amina | 15. března 2011 v 8:10 | Reagovat

Jééé, Terka je nádherná, můj příští pejsek bude buldoček, nyní mám bostonka, buldočkovi velmi podobné, ale běhací, zvládá se mnou všechny běhy. Na povídání o novém parťákovi se těším.

2 dav dav | E-mail | 15. března 2011 v 10:21 | Reagovat

to Amina: no, bostonek byl taky jedním z těch, o kterých jsem uvažoval :-)

3 bery bery | 17. března 2011 v 20:19 | Reagovat

od ing. Kubeše (v Třeboni), který je zmíněn v článku jsem měl labrouše. Neměl žádné zdravotní problémy a dožil se loni 14,5 roku. Tuto chovnou stanici můžu pochválit. Jinak dobrá volba!

4 Reina Reina | 22. dubna 2011 v 21:38 | Reagovat

Prosím hládni pro mejho pejska je t buldog : http://www.cas.sk/pesroka/profil/5220

Děkuju kráásnej blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama