...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

1/2PIM 2011 aneb jak mě sluníčko vypeklo

4. dubna 2011 v 11:19 | Gábina a Dav |  Běželi jsme
Kdy? 2.4. 2011
Kde? Praha
Kolik? Půlmaratón

Tak a rozhodnuto... :-(, Dav prodává číslo, jeho problémy s achilovkama se sice zlepšily,...cca šesti kilákům v kuse jen přes mírnou bolest nepovažuji za až tak velký zlepšení..., ale na půlku městem to není. Asi by doběhl. Asi by běžel rozumně. Asi by ho to stálo další výpadek v tréninku. Rozumný rozhodnutí bolí vždycky nejvíc...

Předpověď počasí jak z říše snů - sluníčko, teplo. Po dlouhý zimě doslova ďábelský vpád jara. Ještě v pondělí ráno jsem seškrabávala námrazu z auta. Plány realistické - po viróze a dvoutýdenním výpadku jít na dvě hodiny. Pokud by to šlo přidat a nějakou minutu ubrat. Loňský OT 1:56:03 natož real asi 1:55:0x, nemám moc šanci dát. Už týden sice zas běhám, ale jen tak pozvolna se rozbíhám z choroby. Cíl číslo jedna je pro mě běžet co nejrovnoměrněji a druhou půlku se snažit nemít o moc pomalejší než první.

1.4.
Usínám okolo desáté, změnu času na letní se mi během týdne nepodařilo dohnat. Zdají se mi divné sny o tom, jak se nestihnu dostat na start, nejsem převlečená a závod už začíná..., normálně odpadla vpůli slova:-)

2.4.
Vstávám v osm vyspalá do růžova. Dost času nachystat si všechno, co potřebuju. V klidu se nasnídám, pak si s předstihem mažu vnější klouby palců a olepuju je náplastí. Piju snad každých pět minut. Těsně před desátou vyrážíme s Joskem ze Spořilova na Staroměstskou. David pojede s foťákem později. Na místě jsme asi ve tři čtvrě na jedenáct. V klidu se převléknu, pozdravím s pár holkama v šatně. S pitím před závodem jsem to kapku přehnala :-(, během následující hodiny jdu třikrát na toiku.
Na srazu vodičů jsem přesně ve čtvrt na dvanáct. Už od včerejška vím, že Evžen nebude dělat vodiče na dvě hodiny. Je mi to líto. Chvíli jsem řešila, zda mám běžet ze svého sektoru E nebo s ním na real ze sektoru J. Pochopila jsem z článků a ohlasů na netu, že proběhla diskuse na téma official versus real time. Zastánce obou táborů měli své pádné argumenty, škoda jen, že se to neřešilo pár týdnů před závodem... Třeba by byl čas udělat několik kompromisních řešení. Evžen je můj soukromý vodič :-). Běžela jsem s ním svou první závodní desítku před rokem a tři čtvrtě ve Stromovce. Chtěla jsem tenkrát běžet okolo 55 minut. Celou první půlku mě brzdil a povídal si se mnou a pak mě rozběhl. Čas v cíli byl tenkrát 0:53:50. Dosud jediný člověk, kterému se podařilo Gábinu ukočírovat na trati a jaký to dalo pěkný výsledek!

Na srazu vodičů mě čekalo milé překvapení. Jako vodiči na OT dvě hodiny nakonec běží ultra Pavlína P., která vystřídala včera avizovaného Petra K., a Zdeněk D., se kterým jsme běželi Novoroční běh. Je fajn běžet s někým, koho znám. Pronesla jsem jen tiše prosbu, ať mě během prvních pěti kilometrů nakopou do pozadí, pokud bych se měla tendenci někam rozběhnout a utíkat od nich pryč. Na srazu nejsem v běžeckém a připadám si naprosto nepatřičně. Ale jsem v prostředí, kde se dobře orientuji, spousta známých tváří, to se to pak fotí samo.
Je tři čtvrtě na dvanáct. Nějací Italové se cpou do sektoru D. V ruce držím napůl vypitou půlitrovku minerálky, kterou jsem plánovala před startem odhodit. Narychlo se rozhoduju, že si ji nechám. To teplo, na kterém postáváme nekonečné minuty, mě trochu děsí. Vpád jara je jak vpád barbarů - ze zimy rovnou do léta. Startovní výstřel jsem očekával těsně před náměstím Křížovníků, napřed jsem si tohle místečko vyhledl a jasně že tam stála přenosová kamera. Naštěstí stačilo zasednout na zem hned pod jejich stativ a nijak jsme si nepřekáželi. A ještě jsem stačil Gábině a pár známým zamávat.
Startovní výstřel. Šineme si to ke startovní bráně. Jsem od ní dál než vloni, ale není to tak hrozné. Startem procházíme a následně se rozbíháme se zpožděním dvě minuty a dvacet vteřin. Jsem vděčná za vodiče, bez nich bych asi mazala daleko rychleji. Ten dav lidí má na mě neuvěřitelný vliv (vloni jsem si v té atmosféře udělala osobák na pět, i deset kilometrů, a pak doběhla do cíle jen díky Davidovi, který mě tlačil a povzbuzoval), vím to o sobě a tak poslouchám pokyny vodičů na zpomalení. Chvilkama prohodíme pár slov, je to fajn. Tepák od Garmina už raději ani nesleduju. Nevím, co s ním mám, asi něco s baterkou, či co, ale tep 250 na displeji ve skutečnosti nemám ani náhodou :-). Probíháme Nuslemi, na první občerstvovačce se napiju jen trochu a na hlavu a za krk si naleju dva kelímky matonky. Pavlína občerstvovačkou jen lehce prokluše, musím trochu zrychlit, abych se k ní zas připojila. Prvních pět kilometrů, naprosto bez problémů.

Přebíháme Vltavu, po odbočce doleva se ocitáme na jak pekáči. V pravé poledne domy ani na jedné straně ulice nedávají stín. Běží se mi pořád dobře, někde po sedmém kilometru, po otočce na Smíchově si uvědomuji, že vodiči jsou kapku za mnou. V tu chvíli se dopouštím fatální chyby. Místo toho, abych lehce zvolnila a přizpůsobila se vodičům, přidávám. Až později mi dochází, jak mě paradoxně zahubil můj vlastní tréninkový návyk. V poslední době jsem běhala stupňované desítky, kdy první kilometr je kolem pěti padesáti, další o pět míň a poslední tři kilometry zrychluju tak, aby poslední kilometr byl kolem čtyřech padesáti. Pořád mi nepřipadá, že běžím moc rychle, osmý 5:32, devátý 5:29, v tréninku je mám přeci daleko rychlejší (v hlavě mi ale nedochází, že po desítce nebudou následovat dva kiláky výklus, ale jedenáct pořád v tempu a na slunku až do cíle).Tady někde jsme se zase potkali, Gábina vypadá velmi svěže. Ještě před ní mě minula Karol, ukazuje palcem dolů, to jsem ještě netušil, co to znamená. Josek vypadal také docela dobře. A ve fantastickém stylu mě minul Pepa Rendl, velká gratulace k takovému času.
Po devátém si beru gel podle rady na běžecké škole :-), nemám sice vůbec hlad, ale je mi jasné, že kdyby přišel bude pozdě. Zapiju ho pár loky z láhve. První dík za osvícení, že ji mám s sebou. Když pípne desítka, trochu ve mně zatrne - poslední kilák za čistých pět minut, to je moc rychle. Občerstvovačku projdu, napiju se, naleju další kelímek na hlavu a běžím dál. Pomaleji než před tím - něco nad 5:30, ale pořád to jde. Zhruba okolo 12km se začíná něco dít. Musím postupně zpomalit dost přes pět čtyřicet. Nemám ale ani hlad, ani žízeň (navíc si pro jistotu občas malinko loknu z láhve), není mi zle od žaludku, nic mě nebolí... Tepák už asi funguje, hodnoty okolo 163 odpovídají. Ale... Je mi jako bych byla zavřená v sauně a nebylo mi dovoleno z ní vyjít do ledového bazénku, je mi jako bych několik nocí nespala a pak mě hnali ze zamořeného území, je mi jako bych několik hodin v posilovně zdvihala těžký činky...

Vidím Štefana a volám na něj, mám radost, že někdo známý povzbuzuje a vytrhuje mě z mého umrtveného stavu. Slyším jeho: "Gabčo, rozbal to", a hlava to přešrotuje na "nezabal to"....dobrý překlad:-)
Vidím Karolínu, jak jde proti mě na chodníku, zdravím ji, ale v zápětí mi dochází, že drží v ruce číslo. Pomalu mi dochází, že končí. Co se proboha stalo??? Vzpomínám, že vloni měla nějaké problémy s kolenem... Pár vteřin na to vidím ležící postavu, kterou dva lidé oživují... Okolo čtrnáctého kilometru mě dobíhá Pavlína s balónkem. "Co tady děláš?" zeptá se, já jen krátce odpovídám: "Nejde to." Červený balónek se pomalinku ale jistě vzdaluje. "No a co",...Gábinčino oblíbené sousloví, pravidelně ho užívá, když ji záměrně vytáčím..., říkám si v duchu, "do cíle ještě daleko, kdybych teď chtěla balónek uviset, padnu po dvou třech kilometrech." Běžím si svoje až k poslední občerstvovačce, když tam dobíhám vidím její balónek naposledy. Druhý balónek je ale stále na občerstvovačce. Napiju se, ale hlavně na sebe nachrstnu nevím kolik kelímků chladivé minerálky. Na záda, na hlavu, do obličeje nejmíň dva... Matonka z kelímku je jak živá voda. Zcela racionálně plánuju běžet k Husákovu tichu podobným tempem a pak se pokusit zrychlit poslední dva kilometry.
Po té Mattoni sprše mi je podstatně líp. Plán se daří, za tunelem se snažím o zrychlování. Druhý vodič je někde za mnou, asi vede část z původní skupiny lidí na real time. Někdo předbíhá mě, někoho já, přesné tempo v tu chvíli nevím, je zkreslené ztrátou satelitu v tunelu. Když vbíhám do posledního kilometru rozbíhám to víc. Není mi úplně dobře. Spíš nedobře, ale kilometr v nějaké osobní nepohodě snad vydržím. Vbíhám na most. V tu chvíli se mi vrací všechny ty konce úseků, kdy jsem zrychlovala na krev. Vnímám Davida, jak mě povzbuzuje a volá, že je to pěkný. Na mostě to byl docela kotel, povzbuzovalo se, možná někoho tohle volání doslova doneslo do cíle. Těch, kteří měli na závěrečné zrychlení byla menšina. Očima jsem chytal kamarády v davu běžců a snažil se je na posledních metrech ještě povzbudit. Josek dorazil o něco později než předpokládal, postihla ho nevolnost z vedra. Rozhodně v tom nebyl sám. Ale Gábina ten poslední kus valila jak k vohni.
Finiš je adrenalinová záležitost, jdu dopředu před hezkou řádku lidí, teď ale vůbec nejde o pořadí, jde o ten zatracenej čas. S hrůzou zjišťuju, že cílová brána je za rohem dále než jsem myslela, ale ještě přidávám, na displeji je čas 2:00:xx a běžící vteřiny. Zdá se absolutně nereálné, že bych to mohla pod tu jedinou celou minutu stihnout. Poslední kilometr 5 minut. Rychlost těsně před cílem 3:47. OT 2:00:59.365. Po přeskočení cíle a překonání o desetinky, či setinky ještě asi dvou běžců zastavuju. Něco je blbě. Hrozně se mi motá hlava. Jako když jsem kdysi dostala naplno ránu fotbalovým míčem do kebule. Upadnu, neupadnu? Nevím kde se vzala, tu se vzala, jak víla z pohádky Pavlína a mluví na mě, že jsem celá fialová nebo něco v tom smyslu a že mě raději podrží. Rychlý pokles tlaku a tepu, normálně se tomu dá snadno předejít, Gábina ví jak, stačí jen přejít do klusu, pak do kroku..., ale kde by na to tady člověk našel prostor...

V cíli potkávám kamarády, ale Gábinu nějak nemůžu najít...
Pomalinku jsem udělala pár kroků a vypla hodinky. Někdo mi dal na krk medaili, někdo láhev s vodou do ruky, někdo tašku s ovocem... Pomalu postupuju ulicí dopředu a cítím, ač mumraj okolo, absolutní klid. Real je asi 1:58:39. Přes tu pitomost s trhákem po sedmém kiláku jsem se do dvou hodin vešla. Oproti loňsku v realu zhoršení o necelé čtyři minuty. Nevadí. Osobák jsem neplánovala, kdybych na něj šla, asi bych dopadla mnohem hůř. Obě části závodu jsem nakonec běžela v prakticky totožnem OT - v první části zdržení na startu, v druhé čtyři pomalejší kilometry, kdy nejhorší byl na občerstvení 5:51. Největší radost mám z konce závodu. Že se mi povedlo posledních pár set metrů se zmáčknout a zrychlit :-).
Doma odhaluju dva hrůzně vypadající puchýře, které ale moc nebolí. Na netu se dočítám a trablech vícero běžců. Sluníčko umí být někdy pěkně zubatý :-). Večer jdeme s Davidem nejprve na dlouhou procházku se psy a pak asi tři kiláky lehce klusat. Počínající zatuhlost nohou jako by mávnutím kouzelného proutku mizí.

3.4.
Pohodový výklus v - šest kiláků Krčském lese. Tempo něco nad šest minut. Nic nebolí. Je mi fajn :-). Klušu taky:-)

P.S. Díky vodičům na všechny časy. Těm mým pak zvlášť. Přesně pro takový přepaleče tempa jako jsem já mají nesmírnou cenu.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petr Ozogán Petr Ozogán | 4. dubna 2011 v 18:51 | Reagovat

Moc, moc, moc pěkný povídání. A fotky taky výborný. Já jen seděl u televize, kde mi ukazovali jen nějaký namakaný borce! Žádnýho normálního člověka jsem tam snad neviděl. Proto jsem si to rád přečetl a anad alespoň si to trošku taky prožil.

Nějak mě neláká nic pod 40 kilometrů, nic takovýho jsem zatím neběžel. Přiznám se ale, že když jsem to v televizi sledoval, spíš bych to raději běžel.

2 Jitka Zemanová Jitka Zemanová | 4. dubna 2011 v 19:38 | Reagovat

Ahojky!

Běžela jsem poprvé a palce mám úplně stejné :-) Tak jsem docela ráda, že takový přírodní úkaz nemám sama. Kupodivu to ani nebolí. A fotícího Davida jsem zaregistrovala na trase a poznala díky tomuto blogu.

3 Gábina Gábina | 4. dubna 2011 v 21:16 | Reagovat

Palce se pěkně hojí :-), puchýře mívám i po delší chůzi. Moc už je neřeším - ustřihnu, silně namažu a za dva tři dny je to dobrý :-).

4 Wrael Wrael | E-mail | Web | 29. června 2012 v 10:23 | Reagovat

Fajn, může být

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama