...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Jak se chytá vlak

18. května 2011 v 16:36 | Gábina a Dav |  Milý deníčku...
Kdy? 16. května
Kolik? Běžmo asi 6km
Kam? Na vlak do Dolan...

Navrhoval jsem upravit název, třeba něco jako JAK TRÉNOVAL CIMRMAN nebo TRÉNINK DLE JÁRY C. :-)
Někdy se některé naše dovednosti či návyky ve chvíle nouze projeví jako ryze praktické...

Pondělí 16. května.
Kolem poledne jsme si s Davidem zatelefonovali. Ne, dnes běhat nepůjdem, Davida zase zlobí ta zatracená achilovka. Nevím, jestli psát zase, nebo ještě pořád:-((. Plánujeme procházku botanicko - ornitologicko - kynologickou podél Vltavy. Ta myšlenka se mi docela zamlouvá, v neděli jsem se sice proběhla patnáct do Klecan, ale pořád to ještě po nachlazení není to pravý ořechový. Odpolední aktivní odpočinek mi jen prospěje.


Ve čtyři přijíždí panťákem David s buldočkou Terou. Oblíkám se výletnicky a vkusně - béžové manšestráky, světlé bavlněné triko, světle modrá impregnovaná bunda, kdyby sprchlo, batůžek plný kravin... Ženský jsou nepoučitelný, známe se sice dva roky, ale za tu dobu ani jedna jediná vycházka se mnou neměla standartní vycházkový průběh. Buď se ve finále dereme roštím, dáme si nějaký ten brod, malou lezeckou vložku..., stačí jen vidět, jak na sebe Gábina navlíká nějaký božíhodový oblečení a už tuším, že se něco pěkného přihodí...a přísahám, nic z toho, co nás potkává, není plánované.
Labradora Gandalfa i Teru naloďujeme společně s námi do vlaku v 17:20 a jedeme jednu stanici z Letek do Řeže. Jsou to sice jen dva kilometry, ale ne úplně pěknou stezkou, kde kolem vás projíždí jeden vlak za druhým. Přejdeme lávku a netradičně proti směru našich výběhů jdeme s proudem po malebné pěšince na pravém břehu rezervací pod Větrušickou roklí. Mezi Řeží a přívozem tři zpívající samci slavíků, paráda!



Gandalf běhá své sprinterské rovinky sem a tam (chvílemi trnu strachy, že smete nějakého cyklistu do vody). Tera jde s důstojností Francouzky a popoběhne jen občas. Já se kochám vším co kolem kvete a David to fotí. Idylka. Dojdeme čtyři kilometry k přívozu, necháme se převézt v Libčicích a doma si dáme toho nachystaného lososa...



Jelikož se fakt vlečeme, David při pohledu na hodinky usoudí, že přívoz 18:25 nestihneme, takže ještě zpomalíme, abychom došli na ten 18:55 a dlouho před jeho odjezdem nečekali. U převoznického domku jsme v 18:46, na protější straně vidíme směrem na Prahu jet vlak a na ceduli přívozu, že ten poslední jel v 18:25... "Dojdeme to do Dolan přes železniční most v Chvatěrubech, dáme si tam pivo a počkáme na vlak v 19:44," navrhuje optimisticky.
V tu chvíli mi vůbec nedochází jaká je to blbost. Zpočátku jdeme normální chůzí. Ať počítám, jak počítám, uvědomuju si, že od přívozu k mostu je to pět a od mostu k nádraží v Dolanech dva kilometry. Kdy chce proboha David na to pivo? Začnu počítat nahlas. David se zamyslí: "No, jo. Asi máš pravdu. Tak trochu pohnem." A v Dolánkách jsme začali klusat. Ale to jenom proto, že rychlá chůze, se nelíbila mým achilkám, krátký cupitavý běh bylo v tu chvíli to pravé ořechové. Ještě že boty jsem neměla vycházkové, ale staré běžecké... Gandalf byl nadšen. Konečně pohli zadkem, myslel si pravděpodobně. Tohle snad už netřeba zdůrazňovat, toho blba nadchne jakákoli pohybová aktivita. Jak jsme dorazili domů, tak místo aby padl na pelech, donesl si provaz, jako že bychom se mohli chvíli přetahovat...
Raději jsem ho vzala na vodítko, aby neběhal po silničce, kde bylo plno bruslařů a cyklistů, sem tam. V Chvatěrubech jsem uviděla ve strašné dálce most... Čas nemilosrdně ubíhal.

To nemůžeme stihnout. Je 19:30, necelých patnáct minut do odjezdu, přes dva kilometry na nádraží včetně chodecké a šplhací vložky přes železniční most, tam se s dvěma psy opravdu běžet nedá. Gandalf na vodítku mě vytahuje přes násep nahoru. Je mi vedro, ale představa, že zastavím, budu sundavat batoh a bundu mě stresuje natolik, že zůstávám navlečená, jen rozepnu úplně zip. Vzpomínám na Cimrmana, jak tvrdil, že když se honí vlak, tak se běží s kufrem a v zimníku... ok, příště berem kufry.
Ve chvíli, kdy přecházíme most mi je jako když na mě vylejou kýbl teplý vody. Doštracháme se na cestu na levém břehu, vypouštím krakena Gandalfa, na kamenité cestičce na krátkém vodítku by mě asi uvláčel. Je opět nadšen. Střídavě běží k vřece, kde si dá pár loků vody, a střídavě nás rychlostí geparda dohání. Trnu, kdy to nubrzdí a podrazí někomu z nás nohy. Tady by se zdaleka nejednalo jen o podražení. Mám podezření, že při vhodné konstalaci a správně nastaveném úhlu, by mi těch Gandalfových rozběnutých pětatřicet kilo nohy normálně urazilo.

Obdivuju Terku, jak na malých nožičkách docela stíhá zrychlující se úprk. Na buldočka fakt docela hezký výkon, ona je sice nasvalená sprinterka, mistr krátkých rychlých opaovaných běhů za létajícím talířem, ale budiž to důkazem, že i takhle se dá získat vytrvalost. Budeme muset ty úseky zařadit do tréninku:-).


V jednu chvíli zakopávám o kámen ...co bylo v tu chvíli vyřčeno, není publikovatelné..., vlastně, chodí nám sem nějaký děti? ... a až těsně nad zemí zázrakem vybalancovávám už skoro neodvratný pád na hubu.
David pro dnešek nějak "rozchodil/rozběhal" bolavou achilovku a neustále zrychluje. Držet s ním krok, je jak závěrečný finiš v nějakém závodě. Mám vztek, že mám ty pitomý manšestráky, mám vztek, že táhnu batůžek, mám vztek, že nemám ani kšiltovku a pot mi teče do očí. Navíc, proč tu blbnu jak magor - ten vlak prostě nemůžeme stihnout...

Je 19:40. Vbíháme na asfalt, přes přejezd a Dolany to nepůjde, to je rovný kilometr, musíme to zkusit přímou čarou k nádraží. Znovu seběhneme z pěkný asfaltový cesty na nerovnou cestu vedoucí k řece. Když se stočí doprava, tak se změní v nějaké staveniště - jsou tu hromady hlíny a kamení. Chci běžet rovně po tom, co ještě připomíná cestu, k přejezdu za nádražím. Ale slyším cinkat závory u druhého přejezdu "před" nádražím... "Za mnou," zavelí David psům i mně a vrhne se kolmo směrem k zábradlí u perónu. Konečně jsem si taky jednou zavelel :-).

Proběhneme neuvěřitelně rychle padesátimetrový úsek kopřivami a bodláky, kudy rozhodně před námi letos ještě nikdo nešel. David se jak laňka ..laňku odmítám:-) přehoupne přes špriclové zábradlí na nástupiště a nakáže mi podat mu Gandalfa. Jen vyjeknu, že to nedokážu, ale Gandalf spolupracuje vzorně. Odrazí se a Dav ho přetáhne. Celé to vlastně proběhlo rychleji, než se to napíše. Ještě ani nedozněl ten Gábinin protest a pes už překvapeně letěl přes klandr.
Terka se naštěstí protáhne špriclema. Já jak želva na krunýři nějak tu kovovou věc přelezu. Lidé na protějším peronu, kam právě přijíždí náš vlak, na nás zírají s otevřenými ústy a kdyby nenastoupili, zírali by doteď. Ani přistání UFO by snad nezpůsobilo takový úžas.

Rychlostí speciálního vojenského komanda, připínám labradora, sbíháme schůdky a za zastaveným vlakem přebíháme kolejiště na druhý perón. Sprintujeme k poslednímu vagónu. Průvodčí, která je vepředu, nás vidí a počká s odhvízdáním odjezdu. Doslova padneme do vlaku. Kdyby nám ujel, tak těch pět kilometrů z Dolan domů snad ani neujdu. Tady bylo v záloze to pivo:-).

Konečně svlíkám svou sváteční impregnovanou větrovku. Bavlněné tričko pod ní je promáčené skrz naskrz, z vlasů mi kape. Z Gandalfa ohazuju lezoucí klíšťata. Tera si lehá a odfukuje. Myslím, že to byl její životní výkon, takhle dlouho běžet. Na moje lamentování, že tohle nemám zapotřebí, David bez hnutí brvy odpoví: "Vždyť jsme ten vlak stihli a aspoň jsme nemuseli dlouho čekat na nádraží." V tu chvíli jsem pochopila, jak může lehce dojít k vraždě partnera v pominutí smyslů :-).

P.S. Kdybychom to na přívozu otočili čelem vzad, došli bychom v pohodě čtyři kilometry zpět do Řeže. Tam odtud buď vlakem, nebo bychom ještě dva kilometry doklepali domů. Bez nervů, bez honění. Takhle jsme došli skoro do Kralup, málem uštvali sebe i psy (psa) a riskovali, že půjdeme bez večeře spát :-). Nějak se mi téhle souvislosti vybavuje diskuse z Běhej.com na téma:" Lze chůzí natrénovat na maratón?". Mě se zdá takováhle kombinace běhu a chůze vcelku přínosná, zvlášť když teď nemůžu delší běhy, tak přemýšlím, kdy si to zase zopakujeme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 s0c s0c | Web | 18. května 2011 v 22:42 | Reagovat

Vy jste dvojka :D Tedy ctyrka (i se psama:)

2 Drakor Drakor | Web | 18. května 2011 v 23:19 | Reagovat

Skvělé, málem jsem se smíchy roztrhl vejpůl :-)

3 LemonaidLucy LemonaidLucy | 21. května 2011 v 17:55 | Reagovat

Takhle jsem se uz dlouho nezasmala. Diky!
Fotky jako vzdycky taky skvely.

4 Jeffrey Jeffrey | E-mail | Web | 19. června 2012 v 16:26 | Reagovat

Souhlasím s tebou....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama