...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Upalte si svého kacíře

13. června 2011 v 14:00 | dav |  Když to nepatří nikam, patří to sem
Tak se mi minule někam vytratil celý kmen Tarahumarů, zázračných Rarámuriů, hlavních protagonistů celé knihy.
Určitě v tom nebyl záměr, spíše jisté podvědomé rozpaky. Mám pocit, že když Christopher McDougal vytvářel jejich literární podobu, asi nejvíce podlehl všemocné ruce trhu a vyhověl nárokům nakladatele, kterého primárně zajímá prodejnost výsledného produktu.


UPOZORNĚNÍ: dostávám se tu na pole osobních úvah a nepodložených dedukcí, které klidně mohou být v rozporu
s realitou, neřknu-li s něčím osobním pohledem na věc. A taky nechci shazovat knihu jako celek, dala a dává mi pořád poměrně dost, ventiluji si tady svoji nechuť vůči superlativům a levné a násilné popularizaci čehokoliv.

Ani nevím, jak vlastně definovat kmen, představuji si ho jako relativně malé a velmi odloučené společenstvo kdesi mimo civilizaci. Bez té izolace zachování statutu kmene není asi dnes možné. Co není z našeho světa vyčleněno, ať už zeměpisně, nebo třeba klimaticky, toho se civilizace chopí a přetvoří k obrazu svému. V dobách minulých byly nositeli a nástroji asimilace misionáři. Hádám, že dnes to budou zástupci průmyslových korporací a, jak píše MCDougal, i mafie.
A možná je jedno synonymem druhého.

Pokud bude (byl) objeven dosud neznámý kmen, zůstal v rukou etnografů a zachován "in situ", jen pokud se vyskytoval v naprosto ekonomicky nevyužitelné oblasti. V opačném případě byl přesídlen, v zájmu společnosti civilizován, vystaven chorobám, vůči kterým postrádal imunitu, vystaven sociálnímu tlaku, pokušení alkoholu atd.

To se to žije Abordžincům ve vnitrozemí Austrálie, to se to zachovává historická autenticita a kmenové tradice těm maličým lidem vprostřed Kalahari, když obývají končiny, kde se stěží udrží travička (a není to kvůli ropě:-).


Dějiny kmenových společenstev jsou dějinami genocid a způsob, jakým se kdysi Američané vyrovnali s původními obyvateli jsou skvrnou na jejich národních dějinách.

Mimochodem, indiáni a eskymáci jsou stále nevyřešeným sociálním problémem a pro daňové poplatníky nejdražšími občany.

Tarahumarové jsou popisováni jako by byli v současnosti vůči těmto nástrahám imunní. Jsou plaší a rezervovaní a o peníze ani příliš nestojí.
A to ani nemluvím, o tom puncu tajemství a výlučnosti, který jim autor vtiskl:

"....nikde jsem nespatřil ani stopy po živých bytostech. Tarahumarové dávali přednost životu o samotě do té míry, že ani obyvatelé jedné vesnice nežili tak blízko u sebe, aby viděli na sousedův kouř z ohně."

Videa a fotografie nám spíše ukazují vesnici, tak trochu ve stylu Sedmi statečných, plnou usměvavých lidí. Nikoho z nich bych se neobával oslovit s obavou, že narazím na hrdé odmítavé mlčení.
V zájmu objektivity nuitno přiznat, že část komunity ještě uznává život a bydlení v duchu původních tradic. Třeba jsou právě oni tím kmenem, který tu hledáme.


Jen si říkám, jak já vlastně poznám, že se jedná o kmen. Existuje vlastně ještě kmen Tarahumarů, nebo jsou to už jen lidé, kteří si tak ze setrvačnosti říkají. Provozují tu svoji nádhernou běžeckou kopací hru jako součást nějaké tradice (kmenové?), nebo je to jen atrakce pro turisty, podobná jako indiáni v Americe tančící Hromový tanec pro japonské turisty, kteří si pak ochotně nakoupí předražené zaručeně autentické suvenýry?

Nejsou už jen reliktem uměle udržovaným nějakou lobby na výrobu minimalistické obuvi? A pokud ještě existují, nepřispívá právě "Born to run" k jejich zániku, stejně jako kdysi Durrell zničil Korfu, které tak miloval ? Můžeme si prsten na mapě tenhle ostrov ukázat, můžeme tam i zajet, ale už nikdy nenajdeme "to" Korfu z jeho knih.

Jsem si vědom, že kladu tyto otázky od zeleného stolu, aniž bych měl minimální tušení o skutečném stavu věci. A taky bych se hrozně rád mýlil. Jenže historické souvislosti mi bohužel dávají za pravdu. Byl to tuším A.V. Frič, kdo řekl: "Vymřeli, jak čest a zákony kázali jim."? Zničíme, na co sáhneme, tak proč by zrovna Tarahumarové měli být vyjímkou?

Takže existují ještě Tarahumarové a mají i šanci na budoucnost? Nebo se jedná o zanikající komunitu, která se zakrátko stane běžeckým mýtem? Dejte mi kladnou odpověď, řekněte, byl jsem tam, mluvil s Tarahumary a jestli existuje dnes indiánský kmen, tak jsou to oni. A když jim přidáte i nějakou tu šanci pro budoucnost, budu nespokojenější člověk na světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ll ll | 15. června 2011 v 9:49 | Reagovat

Paráda :) Ted už ti chybí už jen rozebrat toho našeho slavného Zátopka a jeho roli v knize. Já když jsem po něm trošku pátral tak jsem nic co mi nepřišlo zkreslené požadavky doby  nenašel. Prostě je toho hodně ale vyznej se v tom :)

2 dav dav | E-mail | Web | 15. června 2011 v 10:17 | Reagovat

Myslím, že mám vše, co u nás o Zátopkovi dosud vyšlo, chtěl jsem (a pořád ještě chci) o něm něco vyplodit, dát fakta do nových souvislostí, ale když jsem to začal psát, tak jsem se přistihl, že dělám vlastně akorát takový výtah, možná jen oproštěný od dobové hantýrka. A to mě nebaví. Snažil jsem se také vyhledat něco v archivu MK, ale těch pár výstřižků..., dost nemilo mě to překvapilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama