...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Běh jako počítačová hra

7. července 2011 v 1:00 | Gábina a Dav |  Když to nepatří nikam, patří to sem
Všichni to známe. Osoba neurčeného pohlaví a věku (častěji muž, ještě častěji puberťák) sedí u počítače a hraje hodiny a hodiny nějakou hru. Cílem je postoupit z levelu 1 do levelu 10 (11,...15). První úrovně jsou povětšinou rychle zvládnutelné, pak se obtížnost zvyšuje a každá další úroveň stojí spoustu času a nervů (obzvláště těch okolo hráče). Matka puberťáků slyší z pokoje vzteklé výkřiky a hlasité bušení do klávesnice. Takhle hrály mé dvě děti několik let Diablo. Nevím, kam až se tehdy ve hře s náhodně generovaným obsahem dostaly ani nevím, jestli hru dohrály.

Se vstupem do světa počítačů, a není to u mě ani tak dlouho, se člověk nemůže s PC hrami minout. Ale asi jsem nepotkal ty pravé. Střílečky se rychle omrzely, na ty logické zase nemám hlavu. Snad nejdéle vydržely strategie.
Takže i z mého pokoje se šířil zvuk padajících budov a hučení požárů, sténání hladových a nemocných mého neřádně vystaveného města, neustále sužovaného nepřízní bohů a hordami barbarů. Kdo má dobrou paměť, tak si teď vybavil, jak kdysi hrával Césara.



Ač jsem nikdy PC hry nijak nežrala, s hrůzou zjišťuji, že taky hraju hru. Počítač k ní potřebuji jen okrajově. Jsem na hře už docela závislá, ale úplnému propadnutí patologickému hráčství, kdy člověk nedělá a nemyslí na nic jiného než na svou hru, kdy opouští rodinu a vrhá veškeré své úspory do své herní vášně, jsem snad zatím nepropadla.Ta hra se jmenuje BĚH.

Když přistoupím na tuhle metaforu, začnu uvažovat, s kým vlastně tuhle hru hraji, kdo je můj spoluhráč a kdo soupeř. Kam patří kamarádi, se kterými běhám, za které bych skočil do ohně, ale když je předběhnu, udělá to mojí dušičce docela dobře. Kam zařadit vlastní tělo? Oobčas mám pocit, že přebíhá, podle toho jak se situace vyvíjí, z jedné strany na druhou. Někdy hraje se mnou, ale občas jsem přesvědčen, že jde vyslověně proti. A do jaké kategorie vlastně patří Gábina a jak mě vlastně vidí ona?


Problém je v tom, že tahle moje hra se dohrát nedá. Není to tak dlouho, co jsem měl pocit, že se mi na obrazovce na mé běžecké obrazovce definitivně rozsvítilo GAME OVER. Může se kdykoli přeruši, může se ukončit nedohraná, lze v ní postupovat po splnění náležitých indícií do dalších úrovní nebo zůstat v jedné oblíbené a tu hrát pořád dokola. Mám pocit, že tuhle hru hraje spoustu lidí, ale všichni o tom, že v tom jedou, mlčí. Specialistům na závislosti by přibyl ke sledování další sociálně patologický jev - runnerství. Jelikož sami odborníci na lidské závislosti runnerství často podléhají, raději mlčí také. Všichni dělají jako by nic. A tisíce, statisíce lidí na tom ulítává. Na behej.com je tohle téma dokonce zvláštní vlákno.

Někteří z nás mají svou závislost dokonale pod kontrolou. Běhají stejné trasy, stejně často se stejnou intenzitou. Pohybují se v rozmezí jednoho až tří levelů. Tyto úrovně jsou navíc, aby byla hra složitější, u každého hráče úplně jinak nastavené. Záleží totiž na tom, jak kdo projde úrovní číslo jedna. U někoho je to 10 kilometrů za 45 minut, u jiného 2 kilometry za 18 minut. Prostě level one začíná ve chvíli, kdy prvně obujete běžecké boty a vyběhnete a končí nějakou délkou, kterou uběhnete, a časem, jak dlouho vám to pobíhání trvalo.. Kouzlo téhle hry vídím v tom, že každý v ní může směřovat svou vlastní cestou. Někoho baví rozvíjení rychlosti, někdo staví postup do vyššího levelu na počtu naběhaných kilometrů. A je běhání do kopců jen v jiném levelu, nebo je to už jiná hra? Co třeba vzdálenosti naběhané bosky, jsou to jen bonusy, získané životy navíc, nebo jen další slepá místnost?

Problém nastává s těmi ( a těm:-), kteří chtějí postupovat neustále a rychle o další a další úroveň a hře postupně zcela podléhají. K uspokojení jejich herní vášně už nestačí stejná dávka. Zvyšují se dávky běhu, jejich intenzitu a četnost. Levely místo toho, aby ubývaly, a hráč směřoval k tomu konečnému TOP Levelu, tak přibývají! Hra se sama generuje a rozvětvuje dále a dále. Jo, to jsem měl na mysli, když jsem zmiňoval situaci, kdy vlastní tělo sabotuje veškeré snažení.., nebo se také dá říci, že se stává limitujícínm fakktorem a zároveň znakem herní vyzrálosti...

Hráč postupně, třeba ze dvou her týdně, dojde k deseti i více týdenním dávkám, kdy v jednom dnu stihne hrát dvakrát i třikrát. Vstává ráno v pět, uštvaný s kruhy pod očima dorazí do práce, kde se snaží dělat před kolegy jako by nic, aby
v něm nikdo neodhalil závisláka. Po pracovní době kalhoty a kravatu schová do batůžku a běží domů. Tam si pohraje s dětmi, pomůže manželce vygruntovat dům a zas vyráží v maratónkách ven. Za tmy se vrací, padá do postele, aby druhý den zas vstal v pět... O víkendech vyráží na dlouhé běhy mimo civilizaci. Zapomíná na práci, rodinu, vládní krizi. Jediné co existuje je běh. ...typické znaky gamblerství


V jakém stádiu této hry a závislosti na ní se nacházím já? Proběhlá (doslova ) stádia mohu popsat docela přesně. Popis míry závislosti ponechám bez komentáře. Sousedé, příbuzní a známí vědí svoje... Někdy se podařilo úrovněmi proplouvat docela rychle za sebou. Pak občas následovaly dlouhé měsíce, kdy jsem měla pocit, že jsem zas o pár levelů spadla dolů. Úporně jsem závodila s časem na hodinkách a někdy padala únavou na ústa. Občas se chtěla té hrozné závislosti zbavit se slovy: "Končím s běháním, od zítřka štrykuju." Nikdy mi ale trucování nevydrželo déle než pár dní a zase jsem vyrazila někam ven. Pokud si dobře vzpomínám, tak nejdelší z těchto období trvalo necelých sednáct minut, ale Gábině nutno přiznat maximální možnou intenzitu prožitku. Represi, depresi, rezignaci i s katarzi zvládne na nejmenší možné ploše, celé to prokládá nepublikovatelnými výkřiky. Ale jak to přišlo, tak se to přežene a odejde a zas je dobře.

Za slunka, za tmy, za sněhu za deště. Někdy sama, někdy s Davidem, někdy se psem, někdy s oběma :-). Zkusím svou cestu hrou zrekapitulovat.

2009/8 - Level 1 - 10 km pod hodinu
2009/9 - Level 2 - 21,1km 2:15:13 - Baroko
2009/10 - Level 3 - 10 km 0:52:23 - Beroun

Půlmaraton po jednom měsíci běhání, teď zpětně na to nekoukám jako na nejlepší možný počin. Ale za to v tom Berouně byla poprvé na bedně...k svému velkému překvapení :-).

2010/3 - Level 4 - 42,2km 4:46:21 - Lískovec - skoro rovina
2010/3 - Level 5 - 21,1km official 1:56:03 - Praha - rovina
2010/5 - Level 6 - 6hodin 55,531km - Stromovka
2010/6 - Level 7 - 42,2km 4:48:14 - Jirkov - nastoupáno 765 m
2010/11 - Level 8 - 42,2km 4:16:14 - Stromovka

Tak tady mi Gábina poprvé začala utíkat..., přemýšlím, jakého tam dát smajlíka, usměv, rozpaky slzy...a už jsme na zase zpátky u otázky spoluhráč, soupeř?

2011/6 - Level 9 - 21,1 - 2:07:51 - Silva Nortica - nastoupáno 482 m
2011/6 - Level 10 - 42,2km 4:24:37 - Jirkov - nastoupáno 765 m
2011/6 - Level 11 - v jednom tréninkovém běhu 40km

Jak tak na to koukám, mám pocit, že to byl postup příliš rychlý a velmi málo uvážený. Přinejmenším ty první fáze jsou uspěchané a nesou jednoznačně moji pečeť. Jak čas a kilometry přibývaly, běhala a běhá si Gábina čím dál víc na svoje triko. Trend tedy zůstal zachován, ale můj vliv na Gábinu se minimalizoval:-), možná by se dalo i říci, že role se pozvolna otáčejí a otcem každého uhozeného nápadu nemusím být zrovna já. Čtyřiadvacetihodinovka na konci července není tak uhozený nápad, ne? Počítám, že ji půjdem.

Úrovně, které jsou přede mnou mě trochu děsí, ale zároveň přitahují jak světlo můru:


Level 12 - přežít a doběhnout do cíle Zermatt ultramarathonu v časovém limitu
Level 13 - uběhnout při 24h 100km ...
Level 14 - uběhnout 10km pod 52 minut
Level 15 - uběhnout 42,2km na rovině pod 4hodiny

Možná vše směřuji jen k patnácté úrovni. Obávám se však, že se objeví mnoho meziúrovní, které mi nedají spát a budu je lovit jako bobříky. A zdolám-li někdy svou pomyslnou metu v podobě 15. úrovně, 16. bude třeba dvojmaraton ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ll ll | 7. července 2011 v 13:46 | Reagovat

život je hra a kdo si hraje nezlobí :))
Vlastně vše je jakási hra a jen na nás jak to hrajeme a zda si to uvědomujeme.
Je jedna počítačová hra která má od klasických daleko protože v určité chvili je to veselá knížka a v jiné těžká křížovka. Takže až se nebude chtít běhat a butete si chtít příjemně zahřát hlavu tak můžu jen doporučit Portal 2.

2 Petra + Barry Petra + Barry | E-mail | 12. července 2011 v 11:08 | Reagovat

Level 13 myslíte vážně? 100/24 dáte i krokem a s batohem!
Kdysi jste se zmínili o dogtrekkingu, tak co, kdy se uvidíme?

3 Gábina Gábina | 13. července 2011 v 1:44 | Reagovat

[2]: Nevím, co bude dělat moje operované koleno. Level 13 je proto zcela neodhadnutelná záležitost ;-), můžu vzdát po padesáti kilometrech běhu nebo můžu uběhnout třikrát tolik. Obě varianty jsou možné a stejně pravděpodobné. Dogtreking určitě nějaký podnikneme, asi příští rok, až budou moci oba dva psi (Boře je teprv něco přes půl roku). Rádi si necháme dát tip na nějaký pěkný závod :-).

4 Petra + Barry Petra + Barry | E-mail | 18. července 2011 v 15:06 | Reagovat

Každý závod má své kouzlo a navíc když tomu člověk propadne, zjistí že všechny jsou pořád málo ;-)
Předpokládám že budete chtít začít někde poblíž, takže na začátku příštího roku mrkněte na termínovku. Určitě tam budou Krušnohorci a uvidíme co ještě nám pořadatelé přichystají.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama