...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Cesta na Gornergrat - 1. část - Půlka do Zermattu

14. července 2011 v 22:33 | Gábina |  Běželi jsme
Kdy? 9. 7. 2011
Kde? Mezi St. Niklaus a Zermattem
Kolik? Zatím necelých 22km

Startovní výstřel. Tak tedy začínáme. Dostanu se nahoru? Když ano, za jak dlouho? Časový limit je devět hodin, líbil by se mi čas pod osm, ale jakékoli plánování je v této chvíli asi bezpředmětné. Chci se dostat do Zermattu zhruba za dvě a půl hodiny. Při půlmaratonu máme nastoupat ze St. Niklaus 1085 m.n.m. do Zermattu šest set výškových metrů, přičemž mezi desátým a patnáctým kilometrem je prakticky úplná rovina.
Batůžek jsem si nakonec nechala vymluvit, ale prosadila jsem alespoň ledvinku, kde mám tenoučkou větrovku, gel, jednu ampuli speedu a jednu kofeinu. Kofein mi jako bonus k nákupu věnoval bývalý žák, u kterého jsem v cykloobchodě kupovala před dvěma týdny sluneční brýle a gely. Fajn kluk, na den starý jako moje dcera, kterému během základky umřeli oba rodiče... "Až budu chcípat někde v kopci, vzpomenu si na tebe, žes mi zachránil život," řekla jsem mu tehdy s úsměvem.

Půllitrovou láhev do levé ruky, ve které mívám tak jeden a půl až dvě deci pití, jsem si taky vymluvit nenechala. Možná toho s sebou táhnu až moc, ale sichr je jistota :-).
Závod začíná pozvolným stoupáním. Nikam se neženu. Běžíme s Michalem a občas spolu v tlačenici něco prohodíme. Karolína, Eva, Josek, Martin a Lukáš rychle mizí v davu před námi. Na to, že ještě není devět hodin, je docela teplo. Trasa závodu se klikatí údolím vesměs kolem železniční tratě vedoucí do Zermattu. Nedaří se mi držet plánované hodně pomalé tempo. Když je pátý kilometr za pět padesát, houknu na Michala: "Zpomaluju, běžíme moc rychle!" O přepálených začátcích vím své.

Tady na začátku na "relativní rovině" (relativní je na místě, neboť představuje šest set výškových metrů na půlmaraton) to lze zavařit docela snadno. Ze Zermattu na Riffelbrg pak následuje převýšení více než tisíc metrů a na Gornergrat ještě dalších pět set.

Před Randou (ta je na desátém kilometru a je zde druhé občerstvení) nás předbíhají první maratonci ze skupiny elite.
Přemýšlím, proč je nepustili na start před námi... Jen se jim teď motáme v cestě a obíráme je o čas. Je stále víc a víc teplo. Před Täschem, někde na třináctém, si beru preventivně svůj gel, snídaně nebyla vzhledem k brzké době nic moc výživná, nechci, aby mi došlo někde na půlce. S Michalem je pohoda, mám jen pocit, že ho hrozně brzdím, že by sám běžel o dost rychleji a tak mu občas zopakuju, ať raději běží, pokud ho tlačím tempově moc dolů.
V Taschi si kromě pití a vylitého kelímku s vodou na hlavu beru i houbičku. Nikdy jsem tu věc nepoužívala, ale je mi horko a tepově jsem pořád okolo 160, což je při tomhle pomalém tempu u mě docela dost. Běžím tedy nejen s lahví, ale už i s houbou, se kterou si průběžně oplácávám obličej. Nabádám Michala, že by se měl taky nějak ochlazovat. Lidé okolo trati povzbuzují a volají na všechny křestními jmény, která máme napsaná na čísle. Za městečkem čeká s kolem Karolínin muž Jirka a fotí. Říká, že ostatní jsou, tuším, asi deset minut před námi. Přesný údaj ale ihned vypouštím z hlavy. Všichni ostatní z naší skupiny, co vyběhli na trať, jsou daleko rychlejší a vyběhanější než já, a zavodit s nimi by možná pár kilometrů šlo, ale pak by nastal můj rychlý black out ;-).
Za šestnáctým kilometrem probíháme silničním tunelem, za kterým se pohodlná asfaltka, či široká polní cesta, mění ve velice členitou stoupající lesní pěšinu, kde se dva běžci vedle sebe nevejdou.Okolo les, skály, sluníčko. Ideální den na alpskou túru...
Osmnáctý kilometr. Běžím za Michalem, každou chvíli mě někdo z rychlých maratonců předběhne a já mám co dělat, abych s Michalem držela krok. Opakovaně ho musím po kamení dobíhat. Je mi vedro a nejsem vůbec v pohodě. Chvíli přemýšlím, že ho nechám běžet. Najednou se ale stane něco, co se při tomhle závodě zopakuje ještě několikrát a co působí na můj utahaný výkon víc než jakýkoli doping. Ze speciálního vyhlídkového vlaku, který pomaličku projíždí pod stezkou s běžci slyším syna Vojtu a jeho dívku Terezku: "Gábino!!!", "Mami, drž se!"
Tereza, žena činu, v tu chvíli odsunula od vlakového okénka konsternovaného Němce se slovy: "Das ist mutter" a jala se z plna hrdla volat do běžícího hada lidských postaviček.
Nějak jsem se na dalších dvou kilometrech, i díky usrkávání zředěné coly z té mé vysmívané :-) lahvičky, jakž takž srovnala. Když jsme definitivně vyběhli z lesa, rozprostřel se před námi Zermatt s obrovským pohořím za zády.
K občerstvovačce u nádraží běžíme mírumilovným seběhem po pěšině loukou okolo zahrádek. Leju si hned houbou vodu na hlavu, beru si od laskavých dobrovolníků gel a kousek banánu. Kouknu na hodinky a zakleju: "Jsme tu moc brzy :-(, dvě hodiny devatenáct minut," plán na dvě a půl hodiny nevyšel, už mi je jasný, že se nám tenhle začátek dříve či později někde vrátí :-(.
Terezu s Vojtou pro změnu nyní zahlídnu na konci občerstvovačky, volají na nás a cvakají spouští.
Piju. Leju na hlavu a za krk dva kelímky vody. Michal navrhuje, že s jídlem chvíli půjdem. Když se hlavní třídou Zermattu znovu rozběhneme, abychom se smyčkou vrátili na stejné místo a zabočili do mnohakilometrového kopce, ani si nevšimnu, že Michal neběží tak jako před tím.
V táhlém stoupání před obrátkou na konci města je mu najednou natolik zle, že musí přejít do hodně pomalé chůze, a posílá mě dopředu. Mám strach běžet dál, z kopečka zpět klušu pomaličku, když se podruhé otočím nevidím ho za sebou. Vzápětí slyším houkat sanitku, která se vteřinu na to vyřítí do kopce proti mě. Panikařím a na chvilku mi bleskne hlavou, jestli se nemám otočit a běžet ten kousek, kde se mi ztratil, zpátky (naštěstí se po závodě dozvím, že sanita nebyla pro něj, krizi překonal a maraton dokončil). V tu chvíli však vím, že tak či tak, asi nejsem nic platná, a tak moje nohy nemění směr a pokračuju s houfem ostatních běžců k odbočce do hor...



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama