...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Born to run podruhé

22. srpna 2011 v 21:54 | Gábina a dav |  Když to nepatří nikam, patří to sem

Jak jsem zpočátku na tuhle knížku nadával, tak se mi zatím nepodařilo ji odložit. A už to na ní začíná být i vidět. Josek říkal, že vypadá, jako bych s ní realizoval svůj nápad číst si v průběhu závodu na 24 hod. A já si většinou knížky hlídám, obaluji, opečovávám, zásadně si nepodtrhávám, jak doporučuje Komenský. Ale v tomto případě jsem už několikrát bral tužku do ruky.

Velmi diskutovanými tématy jsou na běžeckém fóru bosoběh, minimalistická obuv a technika došlapu. Právě zde nejsilněji bublají emoce, tečou nervy, lítá peří a mnohdy i teče krev. Sice pouze ve formě udělených minusek, zato ale po hektolitrech. A tak je to v historii se vším. Dva názory, dvě náboženství, dvě kultury = emoce, nenávist, prosazování jen jedné pravdy jako té jediné...

Jasně, že i nás zasáhla vlna minimalismu, už jsme se chlubili zkušenostmi s VFF, nyní jsme si pořídili boty bez tlumení a všelijakých supermoderních ochranných prvků. Je to pro nás zajímavá cesta s možností spousty experimentů, ale rozhodně ne předmět sporu. Naopak, čím víc typů bot máš, tolikrát jsi běžcem :-).

Zdá se mi, že hlavní poselství a morální poslání výše zmiňované knihy je totiž někde úplně jinde, než v nekonečných rozepřích o síle, druhu materiálu a funkci toho malého čehosi, co vkládáme (či nevkládáme) mezi chodidlo a matičku zemi.
Je to možná proto, že se jedná o sdělení těžko postihnutelná, velmi subtilní a mnohem hůře diskutovatelná, než podrážka u běžecké boty. Jejich šiřitelem a nositelem je zde úspěšný trenér amerických vytrvalců Joe Vigil.

Podařilo se mu zjistit snad vše dostupné o fyziologii běhu, ale zůstával tu jeden mentální rozměr, který všem ostatním unikal. Nebylo to nic ve spojitosti se sportovní psychologií, touze po vítězství, soustředění se na výkon ani uměle budované nenávisti vůči soupeřům. Ve středu jeho zájmu se ocitly povahové vlastnosti jako soucit, láska k životu, empatie, schopnost se radovat. Došel k názoru, že jednou z cest, jak se zlepšit jako běžec je zkvalitnění na po lidském. Možná to je jeden z důvodů, proč se tolik lidí v dnešním světě "bez lidství" věnuje běhu. Hledáme jiný, lidštější svět. Rostoucí životní úroveň a život v dostatku nám stále štěstí a lepší vztahy nepřinášejí. A tak jednoho dne, kdy už tíha světa kolem byla taková, že nás málem zadusila, jsme nazuli boty a vyběhli blíž mrakům, slunci, stromům a měli pocit, že jsme se začali vracet k něčemu dávno známému, ale někde uvnitř zapomenutému a spícímu.

No nazdar, právě teď jsme dospěli k té pasáži "nesdělitelné, subtilní, fantaskní, šarlatánské a za hranicí chápání.
Tak aspoň pro ilustraci několik Vigilových magických formulí, které zaručí se v běhu:

"Musíte běhat s láskou a nic od toho nežádat, běh vás má učinit lepšími."

"…existuje jakási souvislost mezi schopností mít rád a mít rád běhání…"

"Nejde jen o to, jak běhat, ale jak žít."

"Máš-li hojnost, vracej."

"Zlepši své vztahy s lidmi."

"Prokaž integritu svého systému hodnot."

A nakonec perla, příspěvek do nutriční strategie pro naděje olympijského maratonu: "Jezte, jako by jste byli chudí".

Existují celé příručky plné podobných moudrých rad. Nebyl by žádný problém, trochu se zamyslet a přihodit dalších dvacet, třicet, z vlastní hlavy. Byly by stejně laciné, naivní a blbé. Nikdo soudný takové bláboly nečte, natož aby se jimi řídil. Jednoduché pravdy, které nikoho nezajímají. Na jednoduchost jsme zapomněli. Čím jsou věci kolem nás složitější, tím více důležití se cítíme.

Pokud hledáme radu ke zkvalitnění svého života, je nutné, aby splňovala několik podmínek:

- musí být těžko finančně dostupná, nevážíme si ničeho co je zadarmo a snadno k mání.
- sdělení musí být zahaleno do hávu tajemna a opentleno mnoha vnějšími efekty, prostor pro marketink
- rada musí být zaštítěna nějakou obecně známo osobností, nejlépe ze světa showbussinesu. Přitom je lhostejné, že dotyčný/á je v soukromém životě naprostý idiot a navíc ještě alkoholik
- doporučovaná technika nám nesmí zabrat více než dvě mnuty denně a nesmí po nás vyžadovat nějako fyzickou aktivitu
- musí být instantní:-)
- žádaný produkt musí pocházet z nějaké vzdálené a těžko dostupné destinace.

Jinými slovy, pokud zažijeme srdeční příhodu a Franta odvedle nám doporučí pravidelné procházky, tak nad jeho radou povýšeně mávneme rukou. Vždyť je to tak jednoduché a banální. Ale to přece není důvod, aby to nefungovalo!
Jsme tak zblblí, že kdyby nám Franta (nejlépe v turbanu a jako člen asociace....) doporučí močové kamínky bílého nosorožce (Ceratotherium simum), budeme je polykat s daleko větší důvěrou.

"Abychom se stali lepšími, začneme běhat. A lepšími běžci budeme teprve poté, co se zlepšíme po stránce lidské."
Bože, to je ale nuda. Když si k tomu ještě připočteme, že zkvalitněním své osoby de facto vylepšíme i svět jako celek (neboť ať chceme, či nechceme, jsme jeho nedílnou součástí), tak je to fakt k uzívání.

"Během ku spáse světa!" tady už si ventiluji svůj mesiášský komplex. Budeme méně žrát a více se hýbat. Minimalizujeme vlastní ekologickou stopu. Budeme na sebe hodní a svět bude o něco příjemnějším místem k žití. Myslím, že úplně postačí "Během ku svojí spáse", svět nespasíme, ale můžeme se naučit v něm žít tak, abychom v něm nedělali jakýkoli binec, pomohli těm, kteří pomoc (skutečně) potřebují. Abychom kupovali jen tolik jídla, kolik opravdu potřebujeme, abychom nekupovali věci, které nepotřebujeme.

"Pojďme, budeme na sebe hodní" v podstatě zoufalý výkřik neurastenika Kiliána v podání Ondřeje Havelky (Cesta kolem mé hlavy, J. Papoušek, 1984) Další banalita, která se ale stala okřídleným výrokem. Bohužel používána v kontextu vesměs ironickém.
Jenže: CO KDYŽ TO FUNGUJE?! Co když mají pravdu všechny ty pohádky, kde se to jen hemží dobrými skutky. A co teprve prvoplánově kladní Rychlošípáci se svými Modrými dny? Takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho. Dobré skutky fungují, jen těch špatných je kolem teď nějak moc. Sauronovi negativní síly jako by pozvolna kolem nás získávaly navrch. Běháním se chceme prstenu zla zbavit, ale než najdeme Mordor, kam ho vyhodíme, uběhneme tisíce kilometrů :-) .


Opájím se myšlenkou, že svým konáním ovlivňuji chod tohoto světa. Aby mi nepáchlo z úst, spáchám ráno jakousi ústní hygienu a naše planeta se stane voňavějším místem, pozdravím sousedku a pohladím psa a bude o dvě spokojené bytosti více. Přestože se mi teď zrovna nechce, zkusím se jít proběhnout a budu naivně doufat, že se tím svět stane lepším, howgh.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavli pavli | E-mail | 23. srpna 2011 v 6:48 | Reagovat

Úžasné, tak tohle dám přečíst všem členům své rodiny! Vytahujete jste na svět i moje myšlenky. Tak asi je to tak, že je v sobě mají mnozí nebo všichni, akorát se o tom nemluví.

2 Tomáš Tomáš | E-mail | 23. srpna 2011 v 8:38 | Reagovat

Vetsinou nekomentuji zadne clanky, ale tady musim rici - dekuji, byla to parada! Odusevnele napsano. Pohlazeni po ranu.

3 ll ll | 23. srpna 2011 v 8:40 | Reagovat

běh nám pomáhá natřásat to co máme v hlavě a vlatně když prudce zabrzdí plný autobus taky  je tam najednou pohodlněji :)

4 Gábina a dav Gábina a dav | E-mail | Web | 23. srpna 2011 v 14:42 | Reagovat

Za reakce díky!

5 12Honzade 12Honzade | E-mail | 26. srpna 2011 v 14:40 | Reagovat

Hezky a tak nejak "nemilitantne" :) jste to rekli, to se mi libi... Ono to mozna bude i tim, ze jak bezis, tak se nejen vyplavi ty "chechtaliny":), ale hlavne rada "problemu" prestane byt problemy a ukazi se jako malickosti. Jako behem ziskas dostacny a potrebny odstup. Taky proc ne, kdyz se bezi o kousek dal:). MSF! 12:)

6 Tomášek Tomášek | E-mail | Web | 30. září 2011 v 0:03 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama