...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Jak se (ne)běhá pětka se sporttestrem

11. září 2011 v 22:53 | Gábina a Dav |  Běželi jsme
Kdy? 10. 9. 2011
Kde? Praha
Co? Mattoni Grand Prix 5 km

Než začnu psát, nejdřív si postěžuju. Už pár měsíců mě zlobí tepák u sporttesteru Garmin Forerunner 310XT. Vyměnila jsem baterii (teda Dav ji vyměnil), očistil kontakty; pás přepírám po každičkém použití. Výsledek? Jeden z deseti běhů ukazuje správně, u dalších čtyř z deseti běhů se po několika kilometrech zblázní. A zbylých pět běhů už ukazuje holé nesmysly od začátku do konce.

Průměrné tepy okolo 250 za minutu při tempu šesti minut na kilometr by ze mě už jistě dávno učinily mrtvolku. Záruka končí v únoru 2012. Když jsem chtěla tu věc reklamovat, autorizovaný servis mě odkázal na prodejce. Ten před několika měsíci zanikl. Když jsem znovu požádala o pomoc autorizovaný servis, řekl mi dotyčný zaměstnanec: "Milá paní, tak to máte s reklamací smůlu. Podejte na prodejce žalobu," a zavěsil. Bezmoc. Vztek. Právní stát - a ty blbečku plať. Takové a ještě mnohé jiné bědování, avšak na stále stejné téma, poslouchám celou tu dobu. Jsem sice nekompromisní zastánce "běhu pod kontrolou", ale skoro si říkám, kdyby tak tu věc hodila už před dvěma měsíci pod vlak, měli bychom oba dva život o něco klidnější a šťastnější.

Kamarádka Jitka, když slyšela tu litanii, mi věnovala tepák Sigma, který někde vyhrála a nepožívá ho. Moc jí za to děkuju. Díky tomu podstatně jednoduššímu přístrojku zjišťuji, že mé srdce bije podstatně pomaleji :-), než se mi snaží vnutit renomovaná firma. Starý pás od Polaru v kombinaci s hodinkami Sigmya, kdo by tušil , že jim to bude dohromady tak pěkně šlapat? Mrkající

Proč ten garmínový úvod? Brzy pochopíte a asi se pak z plna hrdla zasmějete.

17:55
Sraz s Terezou na šestou u Rudolfina stíháme, já ještě v jeho okolí marně hledám záchod (koho by to napadlo, že tam žádný nebude?!), nakonec zamíříme směr šatny, kde je dostatek toiek. U schodů do Mikuláše potkáváme Karolínu
s dcerou Petrou. Postupně dorazí můj syn Vojta s kamarádem. My, pětkařky, se jdeme lehce rozběhat. I s předchozím hledáním WC mám nakrouženo okolo 2km což s ranními sedmi je, myslím, dostačující rozehřátí.
Neběžím. Je to na mě moc velký a moc drahý. Taky se bojím, že bych si v davu a za blbého světla akorát někde nabil ústa. A to mi týden před Barokem nestojí za to. Tak jen držím holkám tašky a docela se bavím cvrkotem okolo.
18:35
Přemísťujeme se do prostoru startu, Karolína a já do sektoru A. Terka do B. Moc jí držím palce, aby doběhla v pohodě a aby se jí závod líbil. Potkáváme spoustu známých. Atmosféra je prima. Na hodinkách jsem si pro kontrolu navolila celkový průměrný čas za kilometr, čas právě běženého kilometru a vzdálenost. Tepák sice mám, ale na tep se podívám až doma v počítači. Vzhledem k tomu, že ráno po hooodně dlouhé době ukazoval správně, je pravděpodobné, že teď to zas budou nějaká hausnumera, která by mě jen znervózňovala. Mám infarkt, nemám infarkt? Chci dnes soustředit a dostat se pod pro mě magickou hranici 25 minut, nad kterou jednu vteřinu leží můj osobák. Tep prostě dnes sledovat nebudu.
Spěchám na Čechův most, chytil jsem tam poslední paprsky slunka, ale jako na potvoru zmizlo za obzor současně s prvními závodnicemi. Tak holt všechno budu fotit bleskem, ach jo. Jednak ho nemám rád, jednak to s ním neumím. Taky to podle toho dopadne.Rozpačitý
18:57
Do startu jen chvilinka. Minuta ticha za tragicky zemřelé hokejisty. Start. Karolínu nechávám hned od startu daleko před sebou, držet se jí by byla moje běžecká sebevražda :-)).
Při průchodu startovní bránou spouštím stopky. Euforie narůstá, na pocit, že mi cosi dává křídla, musím být trochu opatrná. Mám plán běžet těsně pod 5min/km, ale pohled na displej mí říká, že mám mírně zvolnit. Srovnám si zhruba na pěti stech metrech tempo, které si snažím držet. Okolo mě davy. Jsem trochu nervózní při předbíhání, nerada bych do někoho ťukla nebo o někoho zakopla. Když někdo předbíhá mě, přimáčknu lokty k tělu a snažím se moc nepřekážet.
Pípne první kilometr 4:54. No, asi měl být o pár vteřin pomalejší. S motanicí na startu a předbíháním je to na mě docela rychlé. Na Mánesově mostě běží v protisměru vedoucí závodnice. Tleskáme jim. Pár desítek metrů před obrátkou povzbuzuje syn Vojta a po obrátce znovu. To rodinné fandění mě vždycky popožene :-), druhý kilometr je za 4:49.
Z Čechova mostu úprk na obrátku, stihnu vyfotit Gábinu. Držím palce a hurá zpátky na most.

Začíná mi být vedro, závidím běžkyním, co běží jen v topu. V mírném stoupání pípá třetí kilometr 4:52. Neběží se mi moc fajn, před Čechovým mostem trochu zpomaluju, na mostě stojí Evžen se Sárou a povzbuzuje. To mě zas na pár kroků zrychlí. David volá, ať makám. Tady už to byl docela fofr. Celé startovní pole jede na maximum a je docela jedno, jestli jde o čelo závodu, nebo o jeho úplný konec. Skoro mám pocit, že největší boj se odehrává právě v zadních pozicích. Obdivuji to úsilí a snažím se něco z toho zachytit. Snad mě nebude za ty fotky nikdo žalovat.
Slyším ještě nejméně dvakrát své jméno. Později zjišťuju, že volala Mapo a Štefan. Díky kamarádi. Průměrný čas na kilometr je teď 4:54. Vydrž, říkám si je to něco přes kilák do konce. Ani si nevšimnu, kdy (a jestli vůbec) pípnul čtvrtý kilák, který byl za 5:02.

Pár holek jde přede mě, dvě předbíhám já, jen mrknu na hodinky. Jo, tempo držím pořád pod pět. Probíhám Celetnou, jsem docela v pohodě a zatáčím na Ovocný trh. Někde uprostřed znovu mrknu na hodinky. Pořád tempo pod pět, pořád stejně. Něco mě praští přes oči. Uběhnutá vzdálenost je čtyři kilometry. Zírám na ten ciferník a v hlavě mi to začíná docházet. Neměří! Ten průměr dávno neplatí! Snažím se zrychlit a snažím se posledních dvě stě metrů o finiš. Asi zrychluju, ale nohy mi divně těžknou. Když vidím před sebou cílovou bránu, říkám si: "Vymalováno!" Už tam svítí dvacet pět minut a běží vteřinky. Ach, jo. Takhle to posr... Posledních pár metrů mažu seč můžu, ale málo platné. Official time 25:13, odhaduju, že real je asi 25:09. Nakonec je real 25:04.

Poslední kilometr za 5:27. Ostudné tempo. Jak jsem si mohla nevšimnout, že jsem zpomalila tak moc a nechala se uchlácholit zamrzlým ciferníkem toho nereklamovatelného běsu od Garmina?
"Máš běhat naplno a ne podle hodinek," řekli mi pak nezávisle na sobě s kamennou tváří David i Štefan. Mají stoprocentní pravdu. Kalkulace do běhu pochopitelně patří, ale poslední kilák by asi člověk měl rozbalit do padnutí a ne ho uchlácholeně odšolíchat s uspokojením, jak mi to vlastně jde, jak ten osobák udělám. Houbeles. A Garmín na mě škodolibě dělá dlouhý nos (pokolikáté už?).
Až na tuhle blamáž moc fajn závod. Jediné, co mně fakt nevyhovuje je šatna-stan naditý asi stovkou či tisícovkou polonahých závodnic, ve kterém teplota dosahuje saunových hodnot. Sotva se otřu ručníkem, znovu mi vyskákají borůvky potu po celém těle. Tento postup opakuji asi třikrát, čtyřikrát pak to vzdávám a přes tekoucí čůrky rychle navlékám čisté triko a ostatní svršky a ještě rychleji opouštím stan do příjemného chládku nastávající tmy.
Dobíhá Terka. Zvládla to s úsměvem na rtu, má daleko lepší pocit než po Nike minulý týden. Začíná z ní být ostřílená závodnice :-). Moc jí držím palce, aby vytrvala, zhubla do maskáčovejch kalhot z dob gymplu a na jaře dala půlmaraton.

Neměl jsem odvahu cpát se hned do prostoru cíle, vyfotil jsem Terku a ještě počkal na mostě na poslední závodnice. Pařížská úplně ucpaná, na místo srazu jsem musel Maislovkou. Moc jsem nevěřil, že se ještě potkáme, ale kupodivu se zdařilo bez větších komplikací. Gábina sice nadává, ale svítí přitom jak lampión, ostatně fotky těsně po doběhu mluví za své. Jestli tam nějaká ta radost nebyla, tak klidně spolknu toho zatracenýho Garmina i s hrudním pásem. A nevypraným.

Asi po desáté, jak malé dítě, co mu snědli sourozenci čokoládu, rozčíleně vypravuju, jak jsem sama sebe nachytala a s pomocí ďábelské techniky neběžela, jak jsem si předsevzala. Terka kouká trochu nechápavě. Ona si závod opravdu užila a má radost, že nejen doběhla v limitu ale má čas pod čtyřicet minut. Uvědomuju si kapku svou malichernost. Opouštíme metrem Staromák a jedeme vstříc festivalu piva na Spořilově. Po třech pivních speciálech mi jsou Garmín i jeho poruchy fuk. Ráno si přečtu výsledky.
Karolína byla 4. v ženách F40 let a celkově 51, moc gratuluju! Terka 832. v kategorii F. Já ve stejné kategorii jako Karol 14. a celkově 141.

P.S. Prodám sporttester Garmin Forerunner 310 XT. Ještě v záruce. Levně! Spěchá !!! ;-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | E-mail | 12. září 2011 v 8:40 | Reagovat

K tomu Garminu: všude se přece píše, že když něco reklamuješ, můžeš jak u prodejce, tak pokud máš doklad o koupi nebo záručák tak přímo u servisu? Je to tuším i v občanském zákoníku? Pán podle mne nemluví pravdu. Popátrej jinde,ale myslím, že jseš v právu to reklamovat přímo v servisu! Já takto přímo v sevisu Olympus reklamoval foťák. Jinak mám Garmin FR60 a asi o 7% proměřuje vzdálenost. To jsem zjistil až teď na Grand Prix, když jsem chtěl zaběhnout 100% pod hodinu 10km, běžel jsem celou dobu na čas 57min a v cíli jsem měl na hodinkách 10,7km a 1:00:11 .Taky jsem byl hodně otrávenej.Ať to běhá...

2 Máček Máček | 20. září 2011 v 19:06 | Reagovat

Ahoj. Reklamovat můžete v jakékoliv provozovně prodejce nebo v sídle či místě podnikání prodejce.

3 Dave Dave | E-mail | 21. září 2011 v 14:27 | Reagovat

Zdravim, jestli je opravdu na prodej mel bych zajem :) diky moc David

4 Kostěj Kostěj | Web | 25. září 2011 v 16:30 | Reagovat

Napište něco o Baroku, ať z toho taky něco mám... :-)

5 dav dav | E-mail | Web | 29. září 2011 v 10:11 | Reagovat

[4]: Pracuje se na tom, ale jestli v tom najdeš nějakou útěchu pro marody, tak to si teda nejsem vůbec jistý:-)

6 Fotšyrk Fotšyrk | E-mail | Web | 19. června 2012 v 15:35 | Reagovat

Dobrej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama