...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Víkend jako malovaný

6. září 2011 v 18:03 |  Milý deníčku...
Minulý měsíc byl ve znamení bolavého levého kotníku. Ach jo. Prapodivná bolest pod kloubem, která se poťouchle a zcela nevypočítatelně stěhuje zprava doleva až k achilovce. Netuším, co se přihodilo, jen vím, že se to stupňuje asi dva týdny. Chvíli kotník bolí, chvíli nebolí. Nejraději se rozbolí, když chci přidat do kroku nebo popoběhnout trochu rychleji. Trochu na palici, když vám někdo čtrnáct dnů velmi dopodrobna něco opakovaně popisuje a přitom nedokáže vlastně ani říci, jestli ho bolí noha, nebo hlava:-)

Čtvrtek 1. září

První školní den. Spočítám ve třídě ztráty a přírůstky. Dvě hodiny strávím nudnou poradou, kde se všichni pečeme ve vlastní šťávě. Psal kdysi kdesi R. Fulghum, jak si během jedné velmi nudné pedagogické porady hrál s nožem a přitom se houpal na židli. Skončilo to pádem a probodenou nohou. Ředitel školy ho pak ještě dlouho podezíral, že chtěl spáchat harakiri, jen aby se z té porady vyvlékl.

Večer nasadím sluchátka a nové Inovy a jdu ven s předsevzetím, že poběžím tak pět kiláků úplně pomalinku, abych se jen protáhla a kotník moc netejrala. Podél Vltavy od Řeže proti proudu po sedmé večer už sluníčko nepraží a tak se běží docela fajn. V kotníku nějaký čertík lehce tahá za provázek, ale není to nijak silné. Z malého čertíka může vyrůst někdy pěkný Belzebub. Pak mu budeš muset upsat duši, jen aby toho nechal. Začínám tempem okolo šesti, ale po dvou kilometrech každý další asi o pět vteřin zrychluju. Ten desátý pádím po uzoučké pěšince nad řekou okolo pěti deseti. Botky skoro samochodky :-). Přitom se snažím pořád běžet přes špičku. Každé dupnutí přes patu zabolí, ale jinak se běží báječně.

Pátek 2. září

Kotník bolí ráno jako prase. Správná chvíle, aby si člověk připomenul nedodržená předsevzetí... Sestup ze schodů je nejhorší. Během dne to trochu rozchodím. V poledne ve školní jídelně je dusno k nedýchání, nějak rychle do sebe nacpu oběd a není mi nejlíp. Černé mžitky. Sedím dokud to nepřeřjde. Neudělám přeci puberťákům tu radost, že se ocnu na zemi nožkama vzhůru. Pro jistotu vypiju ještě tři sklenice modrého nápoje, který vypadá jako roztok modré skalice... Šmolulové jsou už zase v kursu. Tuhle se mě pokladní v Albertovi ptala, jestli sbírám Šmouly. A když jsem se na oplátku optal, jestli na to vypadám, tvářila se divně.

Se čtyřmi kolegyněnmi vyrážíme do Luxoru objednat pracovní sešity. Tohle může napadnout akorát učitelky, jít nakupovat učební pomůcky druhýho září:-). Je tam asi tisíc lidí. Dobře mi není, vzduch se dá krájet. Když pak dojedu na Spořilov, zhroutím se do křesla a nadopuju se kafem. Dav navrhuje, že půjdem hledat nějakou kešku, ale před tím je nutné zajít do geoparku a z číselných údajů u nerostů a hornin spočítat souřadnice keše. Bráním se zuby nehty - teď v tom parnu něco počítat? Přemýšlet?? Neee! Nechci!
Výpočet byl docela jednoduchý, ...nebyl, aspoň ne pro někoho jako já, kdo neumí sečíst dvě a dvě, jo jo, zlatá učitelka..., ale najít keš horší. Jelikož mě bolí ten zas... kotník, nechce se mi drásat terénem za malou zídku. David se tam proplíží, keš je naše a hurá na pivo. U břízy mají pětadvacet druhů točených piv. Vychlazená desítka je jak balzám. Zvedáme se. Nemůžu skoro jít jak ten zatracenej kotník bolí. "Měla bys dát pár dní pauzu a zítra ty dvě míle ve Stromovce určitě neběžet," říká David. Momentálně však mám problém jednu míli dojít domů..., což pochopitelně na další vývoj událostí nebude mít žádný vliv.

Sobota 3. září

"Vstávat a cvičit," ozve se v sedm z mobilu. Mám obavu, že šveholící dvojici králíků v mém telefonu Dav jednoho dne rozšlape. Venku je krásně. Rozběhnu se do koupelny - a - kotník nebolí, jen je tam zas ten tenký provázek, za který někdo lehce tahá. David i Josek si připravují běžecká trička a trenýrky, stopky, sporttestery. Jen já sedím jak bulík nad vločkama a tvářím se jako kakabus. "Doufám, že si nebereš věci," řekne nesmírně přísně David. "Ne," odpovím a zatvářím se na něj jako by mi povraždil všechny blízké i vzdálené příbuzné. Už si ty svý moudrý rady nechám, jelikož je stejně nikdo nebere vážně a já si pak připadám jako pitomec. Nechtěli byste třeba někdo radit Gábině místo mě, třeba by poslouchala...?

Jelikož mě včera v sandálech ten kotník pěkně bolel, beru si k modrým šatečkám ladící modré Inovy, kluci tašky s botama a hadrama a vyrážíme. Pojal jsem podezření, sotva jsem viděl, jak si ty botky obouvá. Ve Stromovce je neuvěřitelně velký houf lidí. Prý dnes bude rekordní účast, víc než sto padesát běžců. Napadá mě šílený nápad. Přeci tu nebudu postávat jak koště u kamen. Zamířím ke stolečku u registrace a vyzvedávám startovní číslo. Davidovi kapku poklesla čelist, když viděl na mých šatech přišpendlené číslo. Slibuju, že poběžím úplně pomalinku, někde na konci, jen pro radost se proběhnu, ten kotník teď skoro necítím.

Start. Sleduju vše téměř jako běžící divák. Nechápu, proč ta dívenka, co stojí přede mnou má v dnešním počasí přes tričko tenkou větrovku. Je horko a mě ty krátké šaty docela vyhovují. Vybíhám hodně pomalu, před Šlechtovkou trochu zrychluji, snažím se najít takový způsob běhu, aby mě v kotníku bolelo co nejmíň, soustředím se plně na to bolavé místo, soustředím se na krok přes špičku, aby byl co nejlehčí. Když dosáhnu optima, začnu zvyšovat frekvenci krůčků. Připadám si jako rychle cupitající loutka. Předbíhám tímto stylem daleko víc lidí než v tu chvíli předbíhá mě. Ale o to dnes vůbec nejde. Netuším jaký mám čas po prvním kole, netuším jaký mám tep. Uvědomuju si, že je mi to vlastně fuk :-)! Cítím sluníčko, volnost a objevila jsem skvělou věc. Když běžím uvolněně, hlídám k tomu trochu dech, jde bez bolesti zrychlovat. Houbec objevila. Tohle do nás lil už Miloš loni na Šumavě, Chi-running je taky o došlapu na úrovni těžiště a Mac Dougall doporučuje běhání s metronomem nastaveným na 180. Ale je pravda, že když to člověk jednou zkusí, má skutečně pocit objevu.

Někdy v půli druhého kola před sebou zahlídnu Štefana. Ne, nebudu ho honit. Jediné, co si neodpustím je zrychlení v mini kopečku krátce před cílem. Nevím čas ani pořadí. Sním lívanec a je mi blaze. Dvě míle byly opravdu s úsměvem. (pozn. Škoda, že ti omdlévající závodnící, co za několik hodin po té běželi rozpálenou Prahou, neměli podobný sobotní zážitek jako já. Bolest k běhu sice patří, ale jen taková, co potahují někde za provázky malí čertíci).

Já ty rychlý starty opravdu neumím. Ideální je pro mne takový závod, kdy celé pole závodníků v podstatě jen přejde startovní. Rychlejší chůze, nebo pomalejší klus, klidně pokračovat v rozhovoru, nebo aspoň dokončit myšlenku. Tady všichni přejdou ve vteřině z nulové fáze do rychlého letu. Štefan přede mnou se proplétá mezi lidmi, až ke Šlechtovce mám problém ho jen uviset, pak se srovnám a trochu se vezu. Je dobré mít před sebou někoho, kdo má rozum. Někde v půli přeběhu Růžovými sady přestane Štefana bavit koukat se na to mý flákání a pošle mě dopředu. Nedá se neposlechout, tak do druhého kola už běžím jen a jen za svý. Rozdýchal jsem se a už jen předbíhám. Do cíle moc nezbývá, tak za to zkouším drobet vzít a kupodivu dokážu ještě zrychlit. Poslední kilák těsně pod závratných 4´20/km. V cíli pocit nejlepšího dosaženého výsledku, ale doma koukne Gábina do starých výsledků a kazí mi radost. Umím to i rychleji. Takže snad příště, o lívance se běhá každou první sobotu v měsíci.

Nedělě 4. září

Do Krčáku vybíháme okolo deváté. Plánujeme osm až deset kilometrů. Beru si s sebou svou oblíbenou půl litrovou lahev pití. David ze mě občas šílí. Vím, že to s pitím (nebo lépe řečeno se strachem, že přijde žízeň a krize) přeháním. Velice často tři deci z těch pěti zas donesu domů. Lahev se zbytkem koly jsem dotáhla až na Gornergrat. Dnes argumentuju včerejším závodem. I když tam to bylo kromě pití i o tom, že mnohatisícový dav lidí se na rozpáleném asfaltu neměl možnost ochladit a ti, co vedro blbě snášejí, prostě nevydrželi. Nikde nebyla žádná ochlazovací stanice, která by pomohla přehřívajícím se tělům s ochlazením.

Já sama při Jirkovském maratonu vlezla do potoka, při Silvě nortice chvíli pobyla pod mobilní sprchou, kde to jde, máčím kšilt a liju si za krk houbou kvanta vody. A tak udržuju s horkem, které mi moc dobře nedělá, nepsané příměří. Ale trvalo mi to nějaký čas, nejmíň jednu letní sezónu, než jsem se tohle naučila. Neumím vedro a nevím, jestli se ho chci učit. Nevadí mi déšť, se zimou se dá nějak bojovat, ale co s vedrem.

Naše Tereza tu včerejší slavnou desítku běžela. Byl to její první závod. Běh pro zdraví, chce shodit kila a mít kondici. Pobíhá už od zimy. Nakonec to došla, nikde sebou nešvihla, odhadla, kde její boj s vedrem končí. Rozhodně bych ale neodsuzovala jiné začátečníky, kteří tohle neodhadli. Snad je to od běhání neodradí. Snad se příště organizace podobných běhů jako včerejší Nike nezvrtne v neplánované záchranářské cvičení... Pokud organizuji akci pro začátečníky, musím předpokládat a očekávat, že se jako začátečníci budou chovat. Že svou blbostí a neinformovaností předčí všechny katastrofické scénáře, které si jen dokážu vymyslet. Budiž dobrým vysvědčením všech těch sedmi tisíc lidí, že tam nikdo neexnul, že se dokázali vzdát svých ambic a vzájemně si pomoci či pomoc přivolat. A na adresu firmy NIke, slušela by se velmi pokorná omluva.

Uběhli jsme deset kilometrů pod laskavými stromy lesa, které k nám sluníčko pouštějí jen v malých dávkách, pomalým turistickým tempem. Já se nenechávám vyprovokovat Davovými úseky :-) a hlídám krok cupitající loutky. Kotník mlčí celou dobu. Jen občasné šlápnutí na kořen nedělá dobře. Neběžíme tradiční vyběhané trasy, vyhýbáme se asfaltu, snažím se najít nové pěšinky, které donutí Gábinu drobit krok a nohu méně namáhat

Dobíháme domů. Ve výtahu dopiju tři deci vody. "Nechápu, proč to s sebou pořád taháš," smějě se David.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Blondyna Blondyna | Web | 23. září 2011 v 14:07 | Reagovat

lepsi je sebou mit neco, co donesu zpet domu, nez se trapit a nemoct bezet jak bych chtela, protoze jsem si nevzala piti :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama