...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Otázka etická

2. listopadu 2011 v 22:42 | Gábina a dav |  Naši psové

Otázka vztahu lidí a zvířat. Lidé jsou celkem pěkná sebranka, chovají se hnusně k sobě navzájem a není tedy proto důvod, aby se ke zvířatům chovali nějak lépe. To je ale problém globální a pro mě příliš velké sousto. Abych se tu tedy veřejně nezalknul, zkusím téma zúžit a přenést do oblasti, která je mi přeci jenom trochu bližší. Zvířata ve sportu.

Člověk odpradávna využíval přirozených schopností zvířat nejdříve ke svému užitku a prospěchu, časem se mnohé z těchto původně vážných činností postupně transformovaly v samoúčelnou soutěž konanou pro zábavu. Lov se psy či ptáky již nezajišťuje potravu nutnou k přežití, holubi nepřinášejí depeše, které by rozhodly o průběhu bitev, naše životy již nezávisí na rychlosti a vytrvalosti koní či velbloudů. Ta tam je doba, kdy přežití celé osady bylo v rukách/packách psího spřežení vezoucího vakcínu proti záškrtu.

Až doposud je vše v pořádku. Tedy pokud si odmyslíme ony tragické případy, kdy se zvířata pro zábavu lidí vzájemně zraňují a usmrcují. Ale to je už také jiná kapitola.

Jsem dalek brojit proti dostihovému sportu a vrhat se pod kopyta koní v domnění, že tím něco zlepším na jejich životě. Přitom mi krvácí srdce, když vidím poraněného koně. Celou Pardubickou se třesu o životy všech těch nádherných bytostí, které ze sebe vydávají to nejlepší, co v nich je. Abychom si rozuměli, pořád je řeč o koních. Ne že bych si nevážil lidského zdraví a života, ale lidé jsou tam z vlastní volby.

Obdivuji vytrvalost a orientační schopnost poštovních holubů, ale náhodou jsem měl v opatrování jednoho takového ptačího závodníka. Jestli jsem jen trochu schopen rozpoznat únavu a vyčerpání, tak tenhle borec byl opravdu úplně na dně.

Jistě existují takové věci, jako je například již mnohokrát diskutované norování se psy. Tady už se ocitáme na jakési etické hranici. Chápu nutnost přípravy psa pro tuto náročnou a život ohrožující činnost, nechápu ale norování provozované jako soutěž.

Žasnu nad loveckými schopnostmi dravých ptáků, ale nechápu sokolníka, který k uspokojení osobních ambic pošle svého ptáka na kořist, která je evidentně nad jeho schopnosti. Dolámané letky a pařáty, nadosmrti hendikepovaný dravec odsouzený k bolestivému posedávání.

Ale zpátky ke psům. Dlouholetá zkušenost mi praví, že unavený pes nezlobí. Navíc ještě jako prémie, unavený pes je šťastný pes. Tvor fyzicky i mentálně vybitý je psychicky daleko spokojenější a vyrovnanější, než jedinec permanentně frustrovaný z nedostatečně využívaného vlastního potenciálu. A teď už není řeč jen o psech.

Je mým očím daleko milejší pohled na psa, který sotva plete nohama a jazyk plouhá po zemi, než obézní, uštěkané a otravné zvíře, kterému je milostivě dopřána jedna či dvě krátké vycházky denně.

A kdo je ještě na pochybách, kdo mi bude tvrdit, že pes není tažné zvíře, aby byl zapřahán, měl by se podívat na závody spřežení. Celý tým ječí nedočkavostí a vrhá se do postrojů, jen a jen vyrazit. Celý tým pomocníků má co dělat, aby udržel ty nedočkavce do startovního výstřelu.

Stále vše v pořádku, ale to celé byl pořád jen úvod. Pomalu se už propracovávám ke konečné otázce. Jak už jsme určitě někde psali chystáme se v budoucnu na dogtrekkingy.

A začínáme už pomalu trénovat. Zapřaháme psy, o víkendu jsme dali 18km procházku v Kruškách. Já vím, tohle je spíš jen taková delší prochajda, ale Bora je ještě pořád malá. Také my jsme toho měli až dost. Zjišťujeme, že neumíme chodit. Uběhnout dvacku vcelku není problém, ale ujít, to se pak vzpamatováváme dva dny :-).

Dobře víme, že tenhle sport je tak trochu extrém. Cituji z cgarakteristiky:

"Dogtrekking je extrémní kynologický vytrvalostní sport, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu. Vede účastníky k samostatnému rozvíjení fyzických a mentálních (např. orientačních) schopností. Dogtrekkingové akce jsou obvykle pořádány na 100 a více kilometrů. Za nejkratší dogtrekkingovou akci lze respektovat podnik na 80 km."

Máme rádi extrémy, takže ještě pořád vše v pořádku. Ale teď přijde stěžejní otázka.
MAJÍ EXTRÉM RÁDI I NAŠI PSI?

Z vlastních zkušeností víme, jaké to je mít stovku v nohách. Stovka v nohách bolí. Ať už má člověk natrénováno jak chce, vždycky to bude bolet, vždycky je třeba se v jistý moment kousnout a jít přes bolest.. Stovku člověk nijak nevokecá.
OK, pokud je to moje rozhodnutí. Ale mám právo do toho nutit někoho jiného? Teď mi napadá, jestli jsem do toho svého času taky moc nenacpal Gábinu. Ale co, ta má přeci pusu a dokáže se ohradit, docela dobře. Ale co němá tvář? :-)
Četl jsem kdysi kdesi dotaz zájemce o dálkový pochod, zda se může akce zúčastnit se svým psem. Odpověď organizátora: Ano, pokud si myslíte, že Vám to někdy odpustí." Jako fór dobrý, ale vážně, chci dělat něco, co by mi pak někdo měl odpouštět? Natož někdo, koho mám opravdu rád.

Vůbec si nemyslím, že se tady a teď doberu při svém uvažování nějaké odpovědi. Prostě to budeme muset zkusit a pak uvidíme. Ale prosím tímto zkušenější a světa znalé, odpovídejte, reagujte. Nechceme mít pocit, že jsou naše povídání jen kamenem hozeným do studny, nad kterým se po pár kolech na hladině zavře voda a pak dál už nic. Takže sem
s Vašimi názory a zkušenostmi, těšíme se, Gábina a dav a Bora A Gandalf.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ll ll | 3. listopadu 2011 v 8:37 | Reagovat

Nevyznam se ve psech tak dobře ale myslím že pes není na to aby překonával takovehle vzdalenosti. Vlastně ani člověk ale ten má své ego své okolí které ho neustale hecuje a inspiruje. A pokud jsou dva tak jak správně říkáš "umí mluvit" A vlastně by jsme to měli dělat pro radost a pokud nás to baví tak to dělejejme a pokud to baví naše psy dělejme to se psy :)) Jen je potřeba lámat jen sebe a né psa kvůli sobě :) tak at se daří

2 Lenka Lenka | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 11:06 | Reagovat

Ahoj, s etickou otázkou je to podle mého celkem jednoduché. Znáš svého psa a jsi za něj zodpovědný. Měl bys poznat, kdy má dost a ukončit závod raději dřív, patrně kvůli prkotině, kterou by člověk překonal. Až na naprosté vyjímky jsou na tom v cíli hůř lidi. Zvlášť druhý den. Jestli to psa baví - většinou jo, zvlášť když je necháš vyrochnit v potoce,vyválet v borůvčí, podělíš se o svačinu,... Únava je u nich hlavně z nevyspání a jednotvárného pohybu (chůze pro ně není ideální, běžecké vložky moje fena nadšeně vítá, bohužel moc si jich neužije :-))Když se doma balím na trek, bezpečně to pozná a vždycky se těší. I když ona se těší kamkoli. Je už druhá v pořadí, se kterou treky chodím, i když teď nějakou dobu jen sporadicky. Trek je úžasný na upevnění vztahu se psem. Těším se, že se příští rok někde potkáme. A mimochodem - výborné psí články na běžecké škole!

3 dav dav | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 12:22 | Reagovat

...za pochvalu díky:-), za reakce taky:-)

4 Jana Jana | 3. listopadu 2011 v 13:42 | Reagovat

Pro běžného psa ta stovka není zdaleka takový extrém jako pro běžného člověka. A ano, ohradit se myslím taky umí - začne se courat, nejde před vámi ale vedle vás nebo za vámi apod. Rozumný člověk buď dá pauzu někde u potoka nebo to zabalí. Naštěstí se nám to tedy ještě nestalo. Přiznávám, že tedy neběháme, ale chodíme s jedním bivakem. Pes by raději běžel, ale panička je lemra. Máme za sebou asi 20 treků, poslední dvě sezony jsme tomu moc nedali (a přiznávám ani kondičnímu tréninku obecně), přesto můj osmiletý velký pes před měsícem zvládl stovku jako nic. A zatím to vypadá, že se na každý trek vysloveně těší.

5 Martina Martina | E-mail | 3. listopadu 2011 v 14:05 | Reagovat

Snad pomohu:
letos jsem chodila první longy, psisku bylo na jaře rok a půl, na podzim dva roky.
Od malinka jsme chodili prochajdy, dlouhé a pozvolné (už v půlroce i celodenní, ale spousta pauziček a v podstatě celý den hraní si i šlofík), první MID šel v roce a týdnu (38km) a byl spokojený, v kempu se nažral, zachumlal, dvě hoďky šlofíka a chtěl si zase hrát.
První long šel skoro přesně v roce a půl (a cca týden), šli jsme na pohodu, hodně jsem ho pozorovala, v podstatě ho nejvíc trápilo, že se mu nechtělo jít samotnému, tak jsme se chytali fenek, které jsme potkali, nebo se tahali o klacky, házeli šišky; nosím mu už s sebou flísové přetahovadlo. První long jsme bivakovali po 60km, nechala jsem nás oba pořádně prospat (9h na bivaku, paráda...) a i druhý den si to vykračoval zvesela - pravda, měl vhodnou společnici (Díky Vašku s Berunkou).
Trochu jsem doufala, že do konce sezony bychom mohli chodit longy non-stop, ale hafan už se naučil, jak si říct o bivak, tak jeho první rok byl všechno s pořádným prospáním se. Bivaky jsem nekrátila, pokaždé byl spánek cca 7-8 hodin. Chodím raději hodně svižně, psovi pomalejší tempo nedělá úplně dobře (nejraději kluše), o to déle se zastavíme v nějaké občerstvovně cestou.
Pozor, kontrolujte hafanům packy, 3 longy jsme zabalili, neb druhé pesanové (cca 4 roky) se dělají otoky na packách aniž by to dala jakkoliv najevo odlehčováním nebo zpomalováním.
Otázka etiky bude vždy o přístupu konkrétního člověka k jeho konkrétnímu psu, ale za sebe vidím, jak jsou hafani natěšení, když vytahnu postroje  ;)
Držím palce a těším se příští rok, prostě to přijďte zkusit, jde to!

6 dav dav | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 14:30 | Reagovat

Martino díík:-)
Bora je ještě štěndo, rok jí bude až za měsíc a na jaře, se začátkem sezony, budeme zhruba ve stejné situaci jako vy. Takže tyhle zkušenosti se určo budou hodit.

7 Radan Radan | 3. listopadu 2011 v 17:33 | Reagovat

Lidi, neblázněte! Píšu jako vegan a zároveň běžec s 57 lety běhání. Hádám, že běžně jíte zvířata všeho druhu, která rostla v zajetí často v nelidských podmínkách usmrcená způsobem, který je i pro silnější povahy něčím neuvěřitelným, a jenom díky jinému civilizačnímu okruhu nejíte právě psy nebo kočky. Oblékáte se do toho, co ještě nedávno bylo kůží živého zvířete a přitom všem si kladete etické otázky o dostizích atp?
Tedy já nevím, ale není to maličko přitažené za vlasy?
Psy mám rád: jako kamarády a věrné přátele, ale nejím je, ani jejich ostatní zvířecí přátele.

8 12Honzade 12Honzade | E-mail | 3. listopadu 2011 v 18:54 | Reagovat

Neco podobnyho jsem resil na uplnym pocatku:), naprosto lamsky jsem se rozhodl pro JRT, abych ji nenutil nic tahat a nebehal s ni zase moc nad 10-20km, abychom si to spolu proste uzivali. Tim padem nikdy nebudu musher (i kdyz ta moje veverka ma silu na sane:), ale zase nemusim resit podobne dilemma:). Ale vypada, ze to budou mit radi.. MSF! 12:)

9 Gábina Gábina | 3. listopadu 2011 v 18:58 | Reagovat

[7]:
Moc tomu co píšeš nerozumím... Se psy běháme, nejíme je... Nic koženého nenosíme...  Asi bych byla radši psem u nás doma než učitelkou na základce :-), ale osud tomu chtěl jinak... David se ptá, zda má právo se psem chodit/běhat dlouhé dogtrekkingové závody.
Já mám jasno. Vzhledem k tomu, že Gandalf uběhne jak nic pětadvacet kilometrů, já chci pak odpočívat, on házet míček, je patrné, kdo z nás dvou je utýraný :-)). Panička byla s pejskem jen na malé proběžce.
Nic proti veganství ani vegetariánství, každý má svůj způsob života, kdo má právo soudit ostatní? (Nota bene pokud o jejich životě neví zhola nic?). Tvůj příspěvek zní moc divně. Cítíš se někým víc než jsou ostatní protože jsi vegan? Pokud ten pocit máš, je mi tě líto.

10 Radan Radan | 3. listopadu 2011 v 19:18 | Reagovat

Ale ne, necítím se nikým "víc". Jen mne prostě zarazilo to tázání o "etice" chování ke zvířatům, tedy k vybraným, privilegovaným jedincům ve chvíli, kdy jiná zvířata bez mrknutí oka konzumujeme. Nic víc, šlo mi jen o tu paralelu. Nedávno jsme o podobném tématu hovořili se studenty a oni až na výjimky tu "ne-souvislost a ne-logičnost" pochopili. Je to to samé, jako když se chovné krávy krmí granulátem vyrobeným z nich samých. Taky se člověk zamyslí a nedá mu to si říct: Kdy se odvážím sníst třeba nějakého domácího mazlíčka?
Jinak ke psům a dogtrekingu: ano, běhat podle psích sil, jeho chuti a náladě.
Kdo má právo soudit ostatní? Snad Bůh? Myslím, že ten ano.
Dobrou chuť k večeři všem i ke běhu. A o ten jde asi především.
Radan

11 12honzade 12honzade | E-mail | 7. listopadu 2011 v 17:49 | Reagovat

Koukam, ze se to tady zvrhlo v tradicni "ideologickou" bitvu, tentokrate mezi vegany a masozravci.:) Pritom aspon jak ja (hloupy vsezravec) to vnimam, tak puvodni dilemma bylo o tom, jestli nutit nebo nenutit psa (ci kohokoliv jineho) do behani..:)
Je zajimave, ze i kdyz beham rad, tak me desi militantni bezci, co presvedcuji ostatni o sve pravde, ze jedine behani... Stejne tak vnimam u pocitacu ti, kteri presvedcuji, ze jen linux ci jiny operacni system je to jedine spravne a orechove a vegetariani ci vegani, kteri vsem davaji najevo, jak jedine jejich pristup je ten spravny. Mozna, ze kdyby to nedelali takovym ideologickym zpusobem, tak by ziskali daleko vic priznivcu:), ale to je mozna muj ujety pozitivni pohled.
Mam kamarady a zname, kteri nejedi maso, pripadne jsou priznivci vychodnich nabozenstvi k tomu, ale maji jiny "laskavy" a nemilitantni pristup. A vidim, ze lidi kolem to respektuji daleko vic a kdyz s nimi nekde jsou tak nejedi maso a tak:).
No jo, ale s temi pejsky je to asi hlavne o radosti, aspon tak to vnimam ja, pejskar laik a zacatecnik. Aby se radoval pejsek i ja - a tak casto vybihame spolu, ja to beru jako zahravacich 15 ci vice minut, jak se ji chce, pak ji dovedu domu a bezim si svoje:). MSF! 12:)

12 Radan Radan | 7. listopadu 2011 v 18:12 | Reagovat

Samozřejmě že jde o toleranci, ta je přeci patrná. Na počátku šlo o prosté tázání: Lze se dojímat náročností, nebezpečností a smrtí koňů na dostizích a želet jejich někdy krutý konec a ve stejné chvíli na tribuně přikusovat vepřový párek nebo z domova přinesený koňský hamburger?
Jde jen o otázku. Jinak je přeci více méně jasné, že o psi je autory článku postaráno víc než vzorně a z největší pravděpodobností jim nehrozí, že by byli odloženi nebo snězeni. A to je myslím radostná informace, Honzo, ne?
Radan

13 12HonzaDe 12HonzaDe | E-mail | 7. listopadu 2011 v 19:01 | Reagovat

2 Radan: Tak to beru zpet:), je dobre, ze vidis tu koexistencni stranku veci, potrebnou toleranci a rekneme laskavy pohled na svet. Tak at se nam dobre beha, at uz je ten souputnik jakekoliv zvire nebo clovek:). MSF! 12:)

14 Pavel Pavel | 23. listopadu 2011 v 16:12 | Reagovat

Tak pro všechny, kdyby náhodou přišel v budoucnu hlad:
http://www.magazlin.cz/pes/index.htm

15 dav dav | E-mail | Web | 25. listopadu 2011 v 22:29 | Reagovat

to Pavel: Už je to pár let, co mně tahle hloupost vytočila, podruhé se nedám:-)

16 indian indian | E-mail | 18. prosince 2011 v 13:46 | Reagovat

Ahoj,vcelku pěkné zamyšlení.
Ale věřím že až se zúčastníš nějkeho treku a uděláš si vlastní obrázek upustíš od této polemiky.
Ano je pravda že pes půjde tam kde ty avšak ty by měl být soudný a kdykoliv trek přerušit nebo ukončit.
moje první treky jsem běhal s 9 letou ovčačkou (nonstop) bez větších obtítíží do její 11let. Pak jsem ji vyměnil protože mi přestala stačit za 7 letého klacka dalmatina. Ovčačka si zkusila mid s přítelkyní a i v 11 letech jí pěkně potáhla od startu do cíle. Dalmatín to už byla jiná klasa neunavitelný ani po 100vce.
On i ten pes umí dát najevo že už nechce to nebo ono .
Pokud máš zájem můžeš písnout na můj mail, rád se podělím o zkušenosti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama