...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Zimní nostalgie

16. listopadu 2011 v 19:51 | Gábina a dav |  Milý deníčku...
16. 11. 2011

Zima. Nerad zimu. Nemluvím tu o chladu. S nižšími teplotami není problém se vypořádat. Přidat další vrstvu, začít se více hýbat, nebo se napít něčeho zahřívacíhoUsmívající se. Ale abych se nevytahoval, dva dny nám teď netopili a pěkně mě to štvalo. Chodit doma ve dvou a více vrstvách mi přišlo jaksi nepatřičné. Natahovat si do postele kulicha a navlékat rukavice, když člověk píše, to si pak hned připadá jako polární dobyvatel. A hned také vytáhne knihy Byrda, Scotta a Amundsena.
S nimi se těch panelákových patnáct stupňů hned lépe snáší. Přitom je to jen drobná nesnáz, ale to jsem odbočil.Nevinný

Chtěl jsem mluvit o zimním období. Nejde mi o zimu astronomickou začínající zimním slunovratem, v našich končinách tedy 21. prosincem. Po slunovratu je to už všechno veselejší, dne začíná pomalu ale jistě přibývat, vše spěje k jarní rovnodennosti.


Mně nejvíce vadí ta zima, která mi ze dne (právě teď) pozvolna ukrajuje. Kousek po kousíčku zbavuje můj život denního světla. Slunko se v tomto období kamsi schová a ze dnů jsou jen stále se krátící šedavé časové úseky prokládané tmou. V létě není problém vyrazit v šest na tři hodiny ven a ještě si užít slunka. V zimě bych už v pět nejraději zalezl. Plně chápu zvýšené procento sebevražd v severských zemích. Já bych byl první na řadě. A nařízení o prohibici se mi na severu zdá plně opodstatněné. Co jiného taky o polárních nocích dělat?

Zima, mlha, tma. Za polárních nocích by se mělo spát. Místo spánku v šest třicet vyrážím se psem na procházku, dech ledové královny všechno zbarvil do bíla a proklatá inverze zabalila vzduch do šedavých cárů a chuchvalců. Nemám to ráda. Na těch dvacet minut se rozhodně nepřevlíkám do běžeckého. Ani se mi nechce hýbat. Trochu sice sem tam popoběhnu Gandalfovi naproti, ale v bílé tmě bílého labradora moc vidět není a mě se nechce vůbec nic.
Do práce přicházím na půl osmou. Kdyby se ve škole jen učilo, byla by to paráda. Ale výchovné komise, práce na školním webu, pěvecký sbor a ostatní legrácky spolknou i odpoledne a doma jsem kolem půl páté. Honem ven se psem. Zase do tmy :-(. Ještě před čtyřmi týdny stačilo triko a tříčtvrťáky, pes dostal kšíry a běželi jsme venčit přes Řež Husince nebo do Klecánek. Teď bych se na stezce asi přerazila. Po silnici přes celé Libčice se mi rozhodně nechce. Obejdeme blok domů a projdem se po poli. Tma, mlha, zima. Místo běžeckých kalhot popadnu knížku a zalezu do postele. Vyhrabu se ještě na jedno venčení, ale to je dnes veškerá moje aktivita. Nemám morálku vůbec na nic. Usnout až do doby, kdy bude vidět na venčení psa. Usínám a zdá se mi že běžím v tílku po louce plné pampelišek...

Letní vstávání je radost. Sám od sebe se klidně vzbudím na šestou a jdu si užívat to vše hezké, co takové slunkem prosvětlené ráno nabízí. Nyní ještě někdy kolem osmé pořád nechápu, co po mě ten svět vlastně chce.Není dostatek světla na snížení hladiny melatoninu, mozek zatvrzele setrvává ve spacím režimu. Že jsme se jako druh nevydali cestou zimní hibernace vidím jako velké evoluční nedopatření. Na podzim bych zalil kytky a vzbuďte mě až na jaře.


Zimní běhání taky nic moc. V létě jsem na vyběhnutí nachystán raz dva. Bez přemýšlení na sebe hodím kraťasy a triko a už to valím. Teď abych se začal chystat hodinu předem. Všechny ty vrstvy a mezivrstvy, nefuky a rukavice, čepice a čelovka. Žádný prostor pro chyby. Stačí vrstva silnější, než má být a už se pařím. A když se pařím, tak se potím, takže ve finále nakonec vymrznu úplně stejně, jako bych se oblékl nedostatečně. Funkční materiály sice drobek pomohou, ale stejně jsem po delším běhu mokrý jak myš a zastavit prostě nemůžu. Ideálním typem pohybu se stává běh pomalý a vytrvalý. Doba jako stvořená k nabírání objemů, jen…, jen kdyby to délka světelného dne dovolovala. Začarovaný kruh, ach jo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miriam Miriam | 16. listopadu 2011 v 22:54 | Reagovat

Taky jsem si kdysi vzdychala, než jsem poznala i univerzitně vzdělané lidi z východu, kteří dělali na západě 16-20h denně za otrockou mzdu - často sportovci bez nároku na pohyb, soukromí, světlo, bydlení, vztahy.
Beru to, co je. Nepřemýšlím, o tom, co by mohlo být. Věci jsou takové, jaké je chce člověk mít. Chci světlo a teplo - jedu do Kalifornie nebo Arábie. Nechci, běhám.

2 Dav Dav | 17. listopadu 2011 v 9:38 | Reagovat

...musím to po sobě znova přečíst, jestli jsem opravdu tak moc ufňukaný:-)

3 12honzade 12honzade | E-mail | 17. listopadu 2011 v 19:06 | Reagovat

Urcite to zvladnete, vsichni nejak ruzne nestihame:), ale snazim se na beh cas najit. U me neni ani tak problem, ze by se nechtelo:), jako spis, ze to neumim dobre vmestnat do normalniho dne.:)
Drzim palce na radostne pobihani za slunicka, treba i cerstvem snehu. At se dari! 12:)

4 Gábina Gábina | 17. listopadu 2011 v 19:19 | Reagovat

No, jen tak brblám, když nestíhám a je k tomu zima a tma :-). Dnes jsme se proběhli se psy přes dvacet km, našli při tom čtyři kešky a ani moc nevymrzli, takže stoprocentní spokojenost.

5 Nishe Nishe | 5. ledna 2012 v 13:30 | Reagovat

Ja to behanie v zime nevnímam až tak zle, ale to bude zrejme tým, že mne tma pri behu vyhovuje :) Akonáhne sa zotmie, o nejakej tej pol piatej, navlečiem na seba legíny, tepláky, návleky, tielko, tričko, mikinu, bundu, čiapku a idem :D A nie je mi zima ani po tom, čo dobehnem... Zato v lete, neviem, mne asi horúčava nerobí dobre...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama