...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Béďo je jaro

27. února 2012 v 16:30 | Gábina a Dav |  Milý deníčku...

sobota 25.2.
Z pohledu na cíle a priority stanovené pro tento rok (ultra na Silvě Nortice) vyplývá jasná potřeba běhů delších dvou hodin. Je načase probrat se ze zimního spánku. Teploměr místy šplhá na neuvěřitelných pět stupňů, je tedy konec výmluvám na téma chladné počasí, kdy při každé zastávce a zpomalení hrozí, že člověk prochladne. Do hry ale vstupuje další faktor, blížící se závody, Pečky a Kbely. Loni jsem k velké lítosti kvůli zranění achilovky tyto jarní klasiky vypustil, letos to musí vyjít. Jenže ouvej, každý jen trochu soudný běžecký praktik lehce odhalí, že tyto dva záměry se střetávají v kursu přímo kolizním. Čím delší časový odstup dlouhého vytvalostního běhu a rychlé desítky na hranici ANP, tím lépe. Moc desítky nehrotím :-), zatím jsem jako závod běžela jen jednu. V tréninku mockrát, ale okolo pětapadesáti minut, nic moc rychlost pro závodníky :-). Kdy tedy zvládnout nějaký ten delší běh? Inu, nejlépe ihned, včera bylo pozdě:-).
Je mi milejší pohodových dvacet než rychlých deset :-).

Předpověď na víkend trochu straší, ale sobotní ráno příjemně překvapí. Spolehnu se na modré nebe a jdu nalehko, Gábina je opatrnější a vybíhá s malým báglíkem (větrovka, pití, náhradní rukavice...jsem nepolepšitelná). A na znamení jarní nálady si oblékla novou pink-vestičku. Trochu mě ta barva děsí, zvláště je-li umocněna stejně růžovými rukavičkami. Mám pocit, jako by se oblékala v cukrárně. Ale zase je to asi dobrý kontrast proti té mé věčné černé.

Sbíháme z Roztyl po cyklostezce dolů do Krče a dále do Bráníka k Vltavě. Tempo pomalé, sluníčkové. Snažíme se rychlostně sladit, nesmíme jeden druhého hnát. V každý moment musíme jít oba na pohodu, žádné mačkání, které se později projeví jako fatální. Za tři měsíce poběžíme společně sto kiláků, víme, že nebude žádný prostor pro chyby.


Dole u Vltavy pořádá na cyklostezce NIKE běžecký závod, trochu líto, že se nám to nějak nedoneslo, ale jak už jsem psal, naše priority jsou nyní jinde. Tak jen zdravíme a povzbuzujeme proti nám běžící závodníky. Malou svačinovou pauzu dáváme u Modřanského jezu, koukáme na labutě, když tu najednou "Nežerte a koukejte běhat!". Překvapeně obracíme oči od vody, no jó, celá Patkovic rodina si vyjela na kole na výlet. Zamáváme kamarádům otočíme se zády k Vltavě a stoupáme vzhůru do Modřan. Slunko už peče jak v létě, tak se do úzké chladné rokle těšíme. Zbytky ledu na Libušském potoce ještě připomínají nedávné mrazy, ale ptáci se již ozývají náznaky prvních jarních zpěvů.


Ještě trochu zabereme do kopce a jsme u hráze. Cesta vpravo směrem na Točnou láká, ale máme rozum a necháváme si také něco na příště. Čeká nás nejméně hezká část trasy. Pístnická industry zóna místy připomíná smetiště, Gábina se vzteká, že jí takováhle místa berou chuť běžet dál. Mám pocit, že běžíme přes mrtvou, válkou zničenou krajinu. Navíc je mi hrozný vedro, odkládám vrchní vrstvu a zánovní růžovou vestu přetahuju jen přes tenoučké spodní tričko. Jen si nenechat vzít, čím nás dnešek pozitivně naladil. Zavřeme oči a za chvíli jsme v Krčáku.

Necelá dvacka v nohách, logické by bylo zamířit nejkratší cestou dom, ale práve v této chvíli začíná trénink na ultra. Každou minutu pohybu nad dvě hodiny vyvážit zlatem. V Krčáku se vyznáme i potmě, tak není problém vymyslet ještě maličký přídavek k dnešní porci. Dost bylo asfaltu, zabočíme na vedlejší šotolinovou cestu. Gábina má malou krizi, pýtá si gelík a pauzu. Mám děsnej hlad. Když v době oběda běžím dvacet místo porce kalorií, tělo se náležitě bouří :-). Přejdeme do kroku, napijeme se. Jsem za tyrana, gel nedám. Nejsme na závodech a na bus je to už jen kousek. Lepší nechat tělo chvíli vydechnout ať si může vzít z vlastních zdrojů. A taky že jo, stačilo pár kroků a mažeme dál.

Za chvíli jsme na Roztylech. Autobus jako by nám na požádání přistavili, tak neodoláme. Uběhli jsme 24 km. První delší běh po hodně dlouhé době. Ale sotva čtvrtina trasy, kterou jsme si neuváženě naplánovali. Musíme se brzo polepšit, jinak někde v Novohradských horách tiše zkapeme.

neděle 26. 2.
A abychom si nevymýšleli báchorky o nastávajícím jaru, zažili jsme při nedělním běhání ještě pravou a nefalšovanou zimní chumelenici. Trvala sice jen pár minut, ale stačila nám připomenout, kdo v tuto roční dobu ještě vládne. Nevadí, už se podařilo vzbudit jaro v nás, tak držte palce, ať nám to vydrží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

2 Gábina & David Gábina & David | E-mail | Web | 28. února 2012 v 9:49 | Reagovat

Díky!

3 12HonzaDe 12HonzaDe | E-mail | 28. února 2012 v 17:15 | Reagovat

Koukam tady je taky Silva jako zaklinadlo, jako mantra, jako cukratko i jako bic!:)
Tak at se nam dari. 12:)

4 ll ll | 28. února 2012 v 19:49 | Reagovat

Jsem zvědavej co bude příště :) žadnej gel a místo toho 20km navíc :)

5 Štefan Krč Štefan Krč | E-mail | 1. března 2012 v 22:15 | Reagovat

Hezky jste to napsali. A máte pravdu:
"Už je tu zase to pitomý jaro, ptáci řvou, šeříky smrdí..."

6 AprilRuns AprilRuns | E-mail | Web | 12. března 2012 v 0:09 | Reagovat

Jarni vybehy = parada! Dnes odpoledne u nas presne stejne pocity.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama