...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Kbelská desítka

5. března 2012 v 12:28 |  Běželi jsme
Kdy? 3. března 2012
Kde? Kbely
Kolik? 10km

Na úvod musím předeslat, že nemám ráda masové závody. Proč? Většinou je to pro mě opravdu maso... Jsem jako náš labrador, když vidí něco se hýbat - vidím běžet davy lidí, tak vyrazím s nimi tempem, kterým v tréninku nikdy neběhám :-). To vydržím chvíli, pak zpomalím a nakonec trpím jako zvíře a zmíněné davy se přeze mě nezadržitelně valí jak povodeň a já si to vypiju až do hořkého konce, tedy cíle...

David mi nedávno "dohodl", že bych měla konečně běžet nějakou desítku. Kbely byly jasná volba. Už jen proto, že jsem je loni musel pro zranění vynechat. První a poslední regulérní desítku jsem běžela před dvěma a půl lety za necelých 54 minut, kdy mi osobního vodiče dělal Evžen se Sárou. Ale nejlépe jsem 10 km zaběhla před dvěma roky jako mezičas 52:36 v delším závodě (pochopitelně přepáleném). Jako vodič jsem v tomto případě naprosto selhal:-((.

Jestli se jaro někde ptá, co dělal běžec přes zimu, tak je to tady, na první jarní běžecké klasice. Je to takové běžecké otevírání studánek, zahájení závodní sezóny. Nikdo předem neví, co od Kbel čekat, letní počasí, sněhovou nadílku nebo větrnou smršť, všechno už tu bylo.

Minulou neděli jsem s hrůzou zjistila, že bych si asi měla zkusit zaběhnout nějaké úseky, abych věděla, jak rychle jsem
v současnosti schopná kilák běžet. Celou zimu jsem pobíhala tempem blížícím se sedmi minutám na kilák :-(. V pondělí zkouším sama za tmy mezi Husincem a Řeží 200m, 400m, 600m, 800m - tempo podle délky mezi čtyřmi a pěti minutami. Hrůza. Ve středu dva kilometrové úseky s hecujícím Davidem - okolo 4:50. Jak běžet a nezvorat to??? Opatrně zvažuji své možnosti. Pod 55 minut bych to asi měla dát. Poběžím tedy s vodičem Martinem Ševčíkem tak tři kilometry a když to půjde, tak zrychlím.

Den D, hodina H. Namísto činu nás veze Josek, který se po dlouhé době také rozhodl trochu se proběhnout.
Sluníčko dává zapomenout na drobné organizační nesnáze. Zvládnout takový nával, když skoro všichni dorazí na poslední chvíli není žádná legrace, to raději organizovat prvomájový průvod. Přebalíme se venku, věci uložíme do auta.
Vyfasujeme čísla a tašku. Něco přes kilák se rozklusáváme. Teplota stoupá rychleji, než jsem očekávala.
Servu obě trika a to spodní s dlouhým rukávem odhazuji do keře (snad se s ním po závodě shledám), k autu bych to už nestihla. V koridoru si stoupám ke svému vodiči, pravda jsem hodně, hodně vzadu...


Připadám si jako účastník největšího masového happeningu na světě . Nebo taky jako největší blbec na světě. Nikdy jsem nesnášel čekání . Přitom jsem dnes ráno vstal, navlékl se do běžeckého a přepravil se na určené místo, jen abych čekal na vlak. A nejedu v tom zdaleka sám, tísní se nás ve startovním koridoru Palestra kbelské desítky něco přes osm set. Kupodivu nikdo nenadává, běžci kolem mne si užívají absurdní komiku vzniklé situace. Nebo využívají neočekávaně vzniklé příležitosti a jen tak si povídají, někteří se neviděli skoro celou zimu. Pořadatelé vymysleli zbrusu novou trať. Jen ta koordinace s českými drahami lehce vázne. Za zády nám projede vláček, zatleskáme mu a chystáme se vyrazit. Ale prý to ještě není on. Smích, další chvíle čekání a konečně start. Tlačenice do brány skoro jako na PIMu. Každý si hledá místo v davu běžců, někteří očima hledají vodiče z Běžecké školy. Jsem rád, že tu jsou, volba tempa v davu není maličkost.

My vzadu se pohneme až za hodnou chvíli. Až když procházím branou zapínám stopky - zajímá mě real time.
O pořadí ani nějaké body dnes nehraju. Konečně se rozbíhám. Mám pocit, že pomalu, ale na hodinkách vidím jak rychle nabírám tempo. "Nesmíš pod pět!", ječí na mě můj anděl strážný. Později se dozvídám, že něco podobného za mnou volal i vodič Martin. No, jo. Poslouchám své druhé rozumnější já a udržuju tempo okolo 5:10. Po prvních dvou kilometrech si uvědomuju, že jsem našla asi pro dnešek optimální tempo, tep se usídlil okolo 164 a tam sedí. Sem tam mě někdo předběhne, ale před hezkou řádku jdu dopředu já. Děkuju bohu, že jsem odhodila jednu vrstvu, ve tříčtvrťácích a tričku s krátkým rukávem, je mi úplně akorát. Nechápu běžce, kteří mají dlouhé kalhoty, přes ně šortky a navrchu shoftshellové bundičky. Zemřela bych v tom do pěti minut.

Od této startovního vystřelu už jen naprostý běžecký komfort a nadstandard. Hezká, rychlá a logická trať, vítr v zádech nahrává dobrým časům. Dobře zvládnutá dopravní výluka, jen kdyby řidiče třeba taky napadlo chcípnout motor, když už kolem nich probíhá tolik lidí. Nachystané pití, zdaleka ne běžné na desítkové vzdálenosti. Že by inspirace z pouštního Nike runu Prahou?

Začínám uvažovat o čase okolo 52 minut. Že bych si dala k včerejším pětačtyřicetinám osobák? Jistota je jistota, ještě na pár vteřinek zpomalím a na šestém kilometru si beru kelímek s ionťákem, který si za běhu více méně vybryndám na tričko. Rychle ztrátu doženu a běžím kilometr přesně za pět minut. Na sedmém a hlavně osmém kilometru, který je mírně do kopečka a je nejpomalejší ze všech 5:15, se začíná lámat chleba. Vzpomínám, jak na nás bubenice na dračí lodi řvala: "Nechcípej!!!" Teď na mě řve tentýž hlas, který mě ze začátku brzdil. Podobně velel Dášence Hlas Přírody. Co je ale pochopitelné u malého štěňátka, může u dospělého člověka být diagnozou. Já mít v sobě někoho takového, tak buď vyhledám lékařskou pomoc, nebo rovnou skočím z nejbližšího mostu:-).


Pro svou rychlost jsem pro fotografku Karolínu nezachytilný

Mnohým to tady v tuto chvíli dává zjevně stejně zabrat jako mě. Někomu ještě víc. Devátý kilometr se daří o pár vteřinek zrychlit, když pípne, ten uvnitř řve: "Utíkej a nešetři se, teď už ne! Běž!" Rozbíhám se a snažím se zrychlovat, jako když jsem s Davidem běžela kilometrový úsek. Slyším Karolínu
a Štefana, jak mě povzbuzují. Zrychlit ještě víc už nemám sílu. Pípá desátý, ale brána je ještě hrozně daleko... asi sto metrů. Desátý byl za 4:40, real time 51:02. V celkovém pořadí je přede mnou jedenáct běžců, kteří ho mají horší. Ale jak jsem řekla, na pořadí dnes nehraju. Hřeje mě fakt, že jsem konečně odhadla na co mám, tak běžela a doběhla závod s druhou půlkou o trochu rychlejší než první.




Po závodě je mi fajn. Nebylo mi blbě, nikde jsem nechcípla a zlepšila si osobák o jeden a půl minuty. Taky se musím pochlubit, podařilo se doběhnout na úrovni osobáku. Být ženská nad padesát, mohl to být i velmi pěkný čas.

Potkávám kamarády, se kterými prohodíme alespoň pár slov - Pavlínu, Štefana, Karolínu, Danu..

Mám konečně pro svůj zmatený časový odhad nějaký odrazový můstek. Mou hlavní ambicí je letos doběhnout Silvu Norticu, ale třeba se podaří zvládnout i nějakou desítku pod padesát :-). Radost potvrzují i velmi brzo uveřejněné výsledky závodu a nabídka fotografie za velmi lidskou cenu. Jen na slibovanou SMS s výsledným časem ještě pořád čekám:-).

Martin Symon mi vyfotitl synka, díky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ll ll | 5. března 2012 v 13:09 | Reagovat

Parádní svítivý triko :) Super časy. Gratuluji :)

2 Martin Ševčík Martin Ševčík | 5. března 2012 v 15:09 | Reagovat

Gratuluji k zlepšení osobáku

3 bery litvínov bery litvínov | 6. března 2012 v 19:49 | Reagovat

taky gratuluji k osobáku

4 Marcela (Plasy) Marcela (Plasy) | 8. března 2012 v 10:33 | Reagovat

Komentář je mimo téma, ale protože dnes slaví svátek Gabriela, tak přeji hodně štěstí, zdraví a užij si Silvu.

5 Gábina Gábina | 8. března 2012 v 18:14 | Reagovat

Díky moc, marcelo :-) !

6 Sabina Sabina | Web | 27. července 2012 v 18:08 | Reagovat

Pěknej blog, zase se někdy kouknu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama