...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Cooper test

29. dubna 2012 v 22:17 | Gábina |  Běželi jsme
Kdy? 25.4. 2012
Kde? Praha - Hostivař
Kolik? 12 minut

Dvanáctiminutovka. Postrach většiny starších dítek školou povinných. Sama jsem ji naposledy běžela někdy v patnácti letech. Jako jedna z mála celých dvanáct minut :-). Pamatuji se, jak jsem před časem na druhém stupni suplovala tělocvik a za úkol dostala provést s dívkami právě tento test. Chápu, proč šla tělocvikářka ten den raději k zubaři. Bylo to příšerné. Některé dívky se po pár stech metrech začaly ploužit, jedna řekla kamarádce dosti hlasitě na mou adresu, že jsem asi úplně blbá, když po nich chci něco tak děsnýho.

Kamarád Martin Holan nám nabídl, že si můžeme v rámci tréninku zaběhnout 12ti minutovku s Ligou 100 v Hostivaři. V plánu jsem měla běžet tempem 4:42, jak mi bylo na základě předchozích výsledků doporučeno kamarádem Petrem Kaňovským, a tohle tempo se snažit udržet.

Při dvoukilometrovém rozklusání jsem cítila, že jsem docela zatuhlá, na popud Davida jsem po protažení zkusila pár rovinek naplno. Moc to nešlo :-(, Bože, kam jsem se to zas přihlásila.

Start. Letím do zatáčky. Garmín zatím neukazuje žádné tempo, raději přidávám. Přede mnou běží několik kluků, zhruba ve věku mého syna. Po pár desítkách metrů ukazuje ciferník průměrné tempo pod 3:50 na kilometr. No nazdar, to umřu do dvou minut. Zase error. Já se začátky prostě nenaučím :-(. Nechávám chlapce poodběhnout a postupně zvolňuji snažím se běžet rovnoměrně a pořádně dýchat. Teď mě zachrání jen kyslík :-).

Po dvou a půl kolech pípne první kilák. 4:10 je pro mě nepochopitelný čas (později jsem zjistila, že předchozí "nejrychlejší" mezičas kilometru byl z dvou mílí 4:29). Po prvním kilometru mě předbíhá David a ještě pár běžců. Postupně se srovnávám do nějakého udržitelného tempa. Do konce zbývá víc než půlka. Jo, ta učitelka je pěkně blbá, že dělá takhle děsný věci... Tempo držím zuby nehty něco nad 4:40, jsem zhruba na původně stanovené rychlosti, možná kapku pomalejší. Druhý kilometr. 4:45, no snad úplně nezkapu. Nohy jsou jak z betonu. Mám, co jsem chtěla. Hlavně dejchat, dejchat, dejchat. Za mnou funí statný běžec, nakonec mě předbíhá, moc mi neutíká, snažím se ho držet, to mi pomáhá už víc nezvolňovat.

Píšťalka, konec. Zastavuju. Vypínám stopky - 2650m, poslední část tempem 4:47, naštěstí jsem na konci výrazně nezpomalila. Krokováním od mety 2600 to vychází 2635m. David skončil kus přede mnou s 2817m. Chtěla jsem uběhnout alespoň 2400m, cíl splňěn. Pálí mě v krku, hrozně se rozkašlu jako bych spolkla kouli z peří. Chrchlám, nejde to zastavit. Pálení přestává asi až po hodině. Tohle jsem při běhu zažila poprvé, znám to pouze z dračí lodi z úseků a závodů. Že bych se poprvé při proběžce neflákala :-)?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Summer Summer | 1. května 2012 v 6:18 | Reagovat

Super vykon! :) Ja uz to taky nebezala od stredni. A taky jsem dycky nechapala, co tim ty ucitelky maj :)

2 Kostěj Kostěj | 24. května 2012 v 15:41 | Reagovat
3 Gábina Gábina | 24. května 2012 v 23:05 | Reagovat

Přihlášeno :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama