...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Pardubice stylem pokus-omyl :-)

20. dubna 2012 v 10:06 | Gábina |  Běželi jsme

Kdy? 14. 4. 2012
Kde? Pardubice
Kolik? Půlmaraton

Na ten den byl naplánovaný úplně jiný běh. Chtěli jsme s Davidem běžet Brdskou stezku. Člověk míní, život mění, na Davidovy průdušky sedla nějaká potvora, o běhu ani řeči. V úterý před akcí pro sebe ten závod definitivně odpískal. Samotný se mi nějak nechtělo. Po dlouhém běhu mám problémy s pedály v autě (hlavně plynem) a cestovat vlakem, vstávat, pak zabloudit na Brdech v lese, jelikož pravidelně bloudím, kde to neznám...

Kamarádi Houbaři, cestující do Pardubic mi nabídli místo v autě. Startovné sice bude to nejvyšší, ale na sedmikilometrovém okruhu snad nezabloudím :-).

V autě sestava - Jitka, Věra, Martin a já. Po vlastní ose Karolína, Michal, Zdeněk. Registrace před desátou je rychlá, toalety bez fronty :-). Místo meteorology avizovaného deště začíná zpod mraků vykukovat sluníčko.


Sedím na zadní sedačce auta v každé ruce jeden pár bot a přemítám, které si vezmu. Osvědčená Mizuna Wave Elixir nebo nové, neuvěřitelně lehoučké a pohodlné, Asis Piranha, ve kterých jsem šla třikrát do práce a včera uběhla desítku? No jasně že vyhrály ty nový botky (bezva kup ve Štěrboholech za necelou tisícovku).

Do batohu vracím tepák - stejně mě vždycky ty tepy, když mi je blbě rozčilujou, zkusím alespoň kus běžet s Karolínou a Věrou, jsou rychlejší než já, tak je mi jasný, že k nějaké krizi asi dojde. No a Davidovi to neřekneme, asi by ho nazlobilo, že lezu na půlmaraton do nových botek a nesleduju jak mi to tepe :-).

Pět minut před výstřelem Kája zavelí, abychom si daly gelík. Je nedobrej jako všechny, ale trochu zbylé vody to spláchne.

Start. Tři veteránky s houbou na zádech vyvolávají občasné vtipkující poznámky okolo běžících závodníků.


To víte, docela slušný družstvo :-). První kilometry ubíhají rychle. Doma jsem si sice naplánovala pravidelné souvislé tempo 5:20 - 5:25, ale s holkama se běží prima a tak je tempo stále mezi 5:08 - 5:12, při občerstvení nějakých deset vteřin navíc. Věrka nám trochu poodbíhá, Karolína by taky normálně byla dávno v trapu, ale má docela nepříjemné trable s kolenem a tak se trošku krotí.

Pípá desátý kilometr:"Kájo, něco je možná špatně," ještě se směju,"je to má druhá nejrychlejší desítka v životě. Beru si preventivně další gelík, ale nevím, jestli mi pomohl nebo naopak. Zapíjím ho a snažím se držet Karolíny zuby nehty. Ale jde to hůř a hůř. Někde kolem čtrnáctého procedím, že bych si potřeboval odfrknout a zpomalit. "Odpočívat můžeš v cíli!", odpoví lakonicky Karolína a dodá: "Poběž a makej!", daří se mi s ní držet krok už jen pár set metrů. Je mi hrozný vedro, a mám pocit, že moje tělo váží metrák. Karolína se mi metr po metru začíná vzdalovat. Mě nic nic konkrétního nebolí, botky netlačí. Tělo prostě nechce poslouchat, jak bych chtěla.
Následující tři kilometry zpomaluju, předbíhá mě Michal, který vypadá, že právě vyběhl a je v úplný pohodě.
Nechávám ho běžet, ani se nesnažím se ho chytnout. Koukám na stopky a nadávám si. "Hejbni sebou, nechcípej!". Jde to ale pořád hůř a hůř. Jen to, že přede mnou běží téměř chromá Kája mě udržuje v běhu - přeci to nezabalím kvůli nějaké momentální drobné nevolnosti.



Sedmnáctý kilometr je nejpomalejší ze všech 5:47. Hrůza. Před občerstvovačkou vytahuju tubičku speedu, tekutinu naleju do vody a Molotovův koktejl vypiju. Ještě chvíli běžím hodně pomalu a pak začínám kapku zrychlovat.

Před prvním mostem, který podbíháme, dobíhám Martina. Jde. Bolí ho zatejpované koleno a říká, že to není dobrý. Následuje dlouhá rovinka, trochu nudný úsek cesty. Teď musím zabrat. Chci mít čas lepší než v Praze. Teď ho podle stávajícího tempa odhaduju okolo 1:54:00, za cíl jsem si dala pro dnešek zlepšit si OR, tedy běžet alespoň pod 1:55:00. Každé, byť nepatrné, zrychlení teď dává zabrat, ale postupně zrychluju. U druhého mostu dobíhám Michala. "Nějak jsem to s tím nástupem finiše přehnal," říká s úsměvem. Vhledem k tomu, že mě předbíhal někde na patnáctém, tak asi jo.

Necelý kilometr do cíle. Teď už jen běžet co to dá. Pár desítek metrů. Slyším volat Karolínu. Poslední metry zkouším zaspurtovat, kupodivu tempo jde pod čtyři minuty. Jo, jo, mít tak závěrečnou rychlost celou dobu :-). Official time 1:53:53, real time 1:53:30. Zlepšení o minutu a půl udělalo radost, víc však potěšilo, že se povedlo na konci vstát z mrtvých a trochu běžet.


V cíli už byly pár minut Karolína s Věrou. Zdeněk skoro tři čtvrtě hodiny :-).

Karolíně patří veliký dík, protože se mnou závod rozběhla. Díky patří i holkám a Zdeňkově mamince za povzbuzování v jednotlivých kolech a za dort, který byl takovou pěknou tečkou za tím naším programem :-).

Děkuju všem známým i neznámým fotografům, díky nimž můžu náš závod oživit obrázky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blondyna Blondyna | Web | 20. dubna 2012 v 12:08 | Reagovat

Krasny! Hlavne to, zes to nezvdala! Gratuluju k casu!

2 Marcela Marcela | 20. dubna 2012 v 13:40 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem Tě zase viděla a že jsme se stihly pozdravit na občerstvovačce(v tu chvíli jsi byla cca 3 km přede mnou :-))
Krásný osobák a krásný fotky.

Marcela

3 Karolína Karolína | 20. dubna 2012 v 13:58 | Reagovat

To jsem byla fakt tak nepříjemná, že jsem Ti řekla poběž a makej ? :-), já už budu příště hodná !...To , že odpočívat budeme v cíli si pamatuju :-)

4 Štefan Krč Štefan Krč | E-mail | 20. dubna 2012 v 16:13 | Reagovat

Blahopřeji. Hezký výkon. A až to jednou nepřepálíš, to pak bude něco!

5 Honza. Ten žlutozelenej. Honza. Ten žlutozelenej. | 20. dubna 2012 v 19:38 | Reagovat

Kdyby to byla moje vlastnost, tak bych vám to záviděl. Krásná práce, Houbařky! A chromá oplácaná holčička si zaslouží dvakrát takovou pochvalu. Respekt!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama