...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Upracovaný půlmaraton

6. dubna 2012 v 22:54 | Gábina a Dav |  Běželi jsme
Kdy? sobota 31. 3. 3012
Kde? Praha
Kolik? Půlmaraton

Pátek. Po dnech tepla a slunce - vítr, déšť, chladno. Tak moc jsme si přáli, aby nebylo vedro,až jsem si říkal, jestli jsme to drobek nepřepískli:-). Večer se zhroutím do postele docela brzy, okamžitě usínám jako bych chtěla ten nečas zaspat. Snad se meteorologové pletou a zítra bude hezky.


Sobotní dopoledne, sice fouká, je zima, ale alespoň neprší. Hodinu před startem se setkáváme s ostatními z Klubu letmých houbařů, někteří běží půlmaraton poprvé.O berlích dorazila i naše Tereza, aby nás podořila aspoň morálně. Několikrát odbíhám na Toiku. Je mi trochu zima a rozklusání moc nedám, neboť batoh s věcmi dávám do šatny až hodně, hodně pozdě. Přestože jsem vůči organizátorům takových monstr podniků jako je 1/2 PIM předpojatý, musím letos chválit. Nápad omezit vstup do koridorů pouze pro závodníky považuji za vynikající.


Na ruce mám rozpisy na dva možné časy, ale jsem v takové teplotní "nepohodě", že jim moc nevěřím. Ponaučení pro príště-používat písadlo odolné vůži potu:-). Na druhou stranu vím, že neběžet na osobák by byla moje vnitřní ostuda - naběháno mám, žádnou chorobou netrpím. Jen ta chuť dnes nějak není.


Startovní výstřel. K bráně nám to trvá skoro pět minut, cestou odhazuju starou mikinu. Zapínám stopky. První rozpis na kilometrový průměr 5:15, druhý 5:20. Skusím to risknout a běžet podle prvního. David běží se mnou, tady je to pro něj běžecký první máj, čas nehrotí. Na osobák nejdu, pražská trať tomu nenahrává, množství závodníků také ne. A možná se po dvou těžkých desítkách chci jen tak proběhnout, v případně nutnosti trochu pomoci Gábině.

Zpočátku to jde docela dobře , možná až moc rychle 5:12, 5:13, 5:17, 5:08, pak nepatrné zdržení na občerstvení, ale dodržuju přechod do chůze a pití. Vůbec jsem si to proběhnutí takhle nepředstavoval. Potřebuji pomalejší rozběh, pak mi tempo pod 5 minut problém nečiní. Teď ale funím za Gábinou a snažím se neztratit kontakt.

Dalších pět kilometrů to stále ještě jde v podobném duchu, ale začínám cítit stále častější cukání v pravém hamstringu. Že se já blboun pořádně nerozcvičila :-(, tohle tahání znám dobře. Zlobívá mě hlavně v zimě, v mrazu a někdy když se snažím o rychlejší úseky. Občas se mi stává, že se v noci vzbudím, když ve svalu zničeho nic jednorázově bolestivě zaškube.

Konečně nalézám běžeckou pohodu, nechápu, co mi kdy na tom Smíchově mohlo vadit. Je čas trochu se rozhlížet kolem sebe. V této části závodu už by každý měl mít své tempo a závodní pole by měl být roztažené. Přesto každou chvíli někoho předbíháme a někdo předbíhá nás. Zmatek nad zmatek, pořád koukat pod nohy, udržovat si prostor kolem sebe.

Před druhou občerstvovačkou do sebe nasoukám gel, nevím, jestli to něčemu pomáhá, protože mám po těchto slaďácích žízeň jak velbloud a místo na běh myslím, jak se napít. Nabryndám do sebe půl kelímku vody, což žízeň uhasí asi tak na pět set metrů. Mám v puse jako bych vypila tubu sladkýho lepidla a v zatracený noze škube s každou změnou kroku (obrubníky, dlažba, obíhání běžců). Zpomaluju na víc jak 5:30, mám chuť se na to vykašlat a závod jen tak lehce doklusat. David mě hecuje. Snažím set suplovat vodiče, udržovat tempo na hranici únosnosti, trochu dělat místo v zatáčkách. Trať je na hranici propustnosti, v zatáčce na most k Národnímu divadlu se skoro zastavíme.

Na 13. kilometru je naštěstí osvěžovna a voda zde je pro mě jak živá voda z pohádky. Pocitově je mi docela fajn, jen v noze mi můj soukromý permoník klepe a tahá skoro nepřetržitě. Zatnout zuby a běžet. Nebaví mě to. Nebaví mě to jen málokdy. V Holešovicích nám fandí Tereza s Vojtou. Gábina jim mrskne pod nohy přebytečné rukavice, Hubert v návalu radosti skoro urve vodítko a pokusí se ty dvě strašné růžové věci polknout. Kostky pod nohama začínají bolet.

Libeňský most, právě tady to celkový vítěz závodu napálil a utrhl své dva keňskké soupeře. Teď se už dávno raduje v cíli, zatímco na nás čeká jeden z těch méně oblíbených úseků. Běžíme podél Vltavy, fouká. Na 17. km pozřu na Davidův pokyn nějakou vodičku (speed či co), je to sice odporné, ale ne tak sladké jako gel.

Někdo mě nepřetržitě zezadu mlátí polenem kamsi pod zadek. Asi aby mne popohnal. Nejde to, rychlost kolísá mezi 5:15 a 5:50, podle toho běžíme-li na hladkém asfaltu nebo kostkách. Tady už vidím, že Gábina jde na morál, tak jen trochu klestím cestu a tempo nechávám na ní.

Konečně poslední kilometr. Sice se o nějaké zrychlení snažím a asi jsem i zrychlila, ale do cíle oproti předchozím dvěma letům dobíhám vedle mého dnešního soukromého vodič docela v pohodě. Žádné pocity na omdlení, žádné mrákoty. Jen táhlá nekonečná bolest v hamstringu. Vypadám asi zuboženě, sám velký Pablo Capalbo mi klepe na rameno, jako že dobrý. Nebylo to moc dobrý. Oficiální čas kousek pod dvě hodiny, real 1:55:02. Osobák jsem sice vylepšila o minutu, ale mám pocit, že to jako celek za moc nestálo. Bývá to zvláštní situace, když se chce člověk odevzdat a vydat ze všech svých sil vyskytne se příčina, která mu to znemožní. Něco podobného, jako když odchází od nedojedeného talíře. Nebo od rozdělané práce. Chybí pocit naplnění a dokončení a je tu i jakási těžko specifikovatelná vina.

1. 4. 2012
V plánu jen lehký výklus. Ráno nás ukolébá sluníčko a tak jsme oblečení trochu málo, dost málo :-(. Vyběhneme Máslovickou stráň se dostáváme do otevřené krajiny, kde fouká jak na Větrný hůrce. Navíc z nějakého záhadného důvodu, místo, abychom to otočili a běželi stejnou cestou rychle do tepla domova zpět, vymýšlíme cestu domů jinudy, zamotáme se kdesi u obce Drasty a nakonec dobíháme zimou vyklepaní lehce oděni domů, v nohách s šestnácti kilometry. Rychle zalezu nejprve do vany s horkou vodou, abych prohřála zmrzlý nožky, pak do poslele s hrnkem horkýho čaje. Zlatej půlmaratón. Po něm jsem byla O.K. :-)), jestli tohle neodstůňu, tak už nic.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 12Honzade 12Honzade | E-mail | 7. dubna 2012 v 17:32 | Reagovat

No snad jste to neodstonali... Ono jak se bloudi:) [a to ja taky mam v krvi:)] tak se bloudi..:). Ale staci vyspat a vse bude dobry, ne? 12:)

2 Gábina Gábina | 7. dubna 2012 v 20:27 | Reagovat

Jj najíst, zalízt, prospat :-) a je zas dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama