...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Jirkovský crossmarathon - výklus ultra

17. června 2012 v 0:07 | Gábina a Dav |  Běželi jsme

Kdy? 9. června 2012
Kde? Jirkov - Vysoká Pec - Malé a Velké peklo - Lesná - Svahová - Blatno - Jirkov
Kolik? 42,2


3. 6. - neděle po ultra
Na bolavé koleno se skoro nemůžu postavit. Začalo včera zlobit někde před 60. kilometrem. Obrubníky a schody scházím bokem :-(. Večer si dám roztok BCAA a půlhodinovou horkou solnou koupel.

4. 6. - pondělí
Vstávám a vůbec nic mě nebolí. Schody seběhnu. Nechápu. Tělo je záhada. Celý den se cpu vším možným. Mám doslova vlčí hlad.

5. 6. - úterý
Předposlední návštěva u výživové poradkyně. Od března jsem hlavně díky změně jídelníčku zhubla pět kilo na dvaašedesát a půl, tuk se dostal ze 17% na 11%, svalů i vody přibylo. Slečna poradkyně je z mých grafů nadšena.

6. 6. - středa
Lehký klus v Krčáku, jedenáct kilometrů. Nic nebolí, jen jsem trošku přešlá.
Píšu pořadatelům maratonu, že potvrzuji svou účast.

7. 6.- čtvrtek
Ráno - sms od Davida:
Jirkov nepoběžím, do Chomutova moc rád pojedu, když nás s Borou v sobotutrochu nablížíš do Bezručáku, dáme si tam nějaké individuální běhání.

8. 6.- pátek
Přesun do Chomutova. Jsem pevně rozhodnuta pro závod. Třetí sklenička s logem maratonu do sbírky mi nesmí uniknout :-).

9. 6. - závod
David se vesele chystá s Borou na výlet, já pěchuju do ledvinky gely a brufeny. Jsem kapku nervózní. Není to přeci jenom ode mě drzost a neuctivost k vlastnímu tělu běžet týden po mé první devadesátce maraton s převýšením skoro 800 m? "To dáš," utne to můj vnitřní hlas. "Nebudeš blbnout a půjdeš na čas okolo pěti hodin, žádný závodění." Pomalý dlouhý běh, výklus Silvy a poslední dlouhý běh před Brixen maratonem, který bude za tři týdny.


U prezentace potkávám spoustu známých tváří. Petra, Ivanu, Pavlu, Honzu a další. S každým chvilku klábosím, abych nemusela myslet na ten kopec, co mě čeká :-(.


Start. Prvních pár kilometrů běžím okolo 5:40, vědomě se brzdím. Povídám s kamarády, pohoda. Občas mrknu na hodinky, ale raději rychle oči jinam. Tep se při týhle "rychlosti" během deseti minut dostal nad 165 :-(. Je mi zatím fajn, ale tuším, že něco je blbě... Zpomaluju. Nemůžu přilítnout k tomu kopci a pak v něm chcípnout. Osm kilometrů hodně drsného stoupání. Znám to tady, dvakrát jsem tenhle kopec, kudy vede změněná trasa maratonu, běžela. Ale dolů, a to byl pěknej fofr :-). Teď se ploužím (doslova) rychlostí šneka, tempo vysoko nad osm minut. Tep už atakuje hranici 170, je mi vedro, i když je počasí velice příznivé, mám pocit jako bych vstala z postele s horečkou a rozhodla se, že půjdu běhat kopečky. Tepe mi to při tomto sklonu svahu o dvacet víc než při stejné rychlosti jindy... Asi byla fakt blbost vydat se na tenhle závod... Přecházím do kroku. Tep je pořád i při chůzi nad 165. Kopec nalevo se jmenuje Malé peklo, napravo Velké peklo. Těm názvum dnes plně rozumím. Skončit, neskončit? Musím se dostat alespoň na občerstvovačku pod Medvědí horou... Odtud je to ale už jen kousek na Lesnou, stoupání je tam mírnější, pak ještě zvlněná část k Zákoutí. A potom už je to stejně skoro pořád z kopce. V podstatě není proč fňukat.


Chvíli běžím s Ivanou, pak nás dobíhá Honza. Trochu podle nich přidávám, ale zase tepu neúměrně vysoko. Nechávám je odběhnout. Sundavám si tričko (tedy úplně na Krupičku neběžím, sportovní podprsenku pochopitelně neodkládám). Vpravo je medvědí skála. Jedno z nejkrásnějších a zapomenutých míst v okolí Jirkova, my ale zabočujeme doleva na Lesnou. Za ni na občerstvovačce asi dvě minuty povídám s obsluhou. Nic nehrotím, tímhle tempem to snad půjdu (doslova) okolo šesti hodin.


Rozbíhám se z Lesný. Světe div se, od dvacátého kilometru už žádný šílený tep. Konečně se běží relativně dobře. Začínám vnímat rybník, les. Dobíhám postupně pár závodníků, kteří šli první část rychleji. Za Svahovou letos žádná krize. Aby jo, když byla skoro celou první dvacku. Konec lesa nad Zákoutím. Seběěěěh! Jen s občasnými kopečky v protisměru :-) prakticky až do Jirkova. Beru si preventivně brufen, kolenu nevěřím, trochu v něm divně loupe.


Nad hlavou se mi začínají stahovat mraky. V Mezihoří spadnou první kapky. Utěšuju se, že to bude jen malá přeháňka. V Radenově už leje docela fest. Parta lesních dělníků mě láká, ať se na běhání vykašlu a schovám se s nimi do sklepního výklenku starého domu. Raději přidávám :-), ti lidé se mi vůbec nelíbí. Přívalový déšť. Z ledvinky vytahuju pláštěnku, poperu se s rozbalováním a za běhu pončo navlékám. Vzpomínám na loňskou propršenou čtyřiadvacetihodinovku a utěšuju se, že do cíle to už není daleko a že na posledních kilometrech jsem docela přidala, čas pod pět hodin už není utopií. V jednom místě je na silnici souvislá louže. Proběhnu jí jak při steeplu. Liják trvá asi dva kilometry. Jak rychle přišel, tak rychle přestal. Na Blatně už zas jen pár kapek. Za občerstvovačkou ze sebe umně strhnu igelit a rychle tu věc schmoustám do ledvinky.


Do cíle zbývá už jen pět kilometrů. Když trochu pohnu zadkem, budu v cíli v čase pod čtyři padesát. V Březenci mi nabízí obsluha občersvení kafe, ale občerstvovačkou jen proběhnu. Na kraji Jirkova je konec seběhu. Policista závodníky směřuje k rovince podél vodního přivaděče. Osm set metrů do cíle. Teď docela běžím, odfukuju jak lokomotiva a přede mnou uskakují z pěšiny chodci, kteří šli v rámci závodu asi desetikilometrový okruh. Blížím se k časomíře a koho nevidím - Terezu s labradorem Hubertem a synka Vojtu. Volají, mávají. Je fajn mít v cíli děti, které staré matce fandí :-).


Čas 4:46:55,56 o skoro pětadvacet minut horší než vloni, ale jsem spokojená. Na to, jak ten závod vypadal zpočátku děsně, konec vše napravil :-). Rychlá sprcha, Tereza mi bere klíče od auta, děti mě naloží a odvezou domů. Tam už čeká David. Když přiznám, že měl pravdu s tím, že běžet maraton týden po Silvě je blbost, jen září. On si dal v klidu bez stresu
čtyřicítku, užil si to. Ale na druhou stranu nemá tu skleničku s logem maratonu :-).

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Summer Summer | Web | 17. června 2012 v 6:22 | Reagovat

No jo, co by clovek neudelal pro sklenicku? :D Stejne jste oba uplne nejvetritelny...

2 AprilRuns AprilRuns | 17. června 2012 v 13:07 | Reagovat

Uplne chapu, ze kvuli ty sklenicce bys klidne bezela dal a do blbejsich kopcu. Gratulace!

3 12Honzade 12Honzade | E-mail | 17. června 2012 v 19:20 | Reagovat

Mas muj velkej obdiv.. To ja jsem opatrnejsi devcina:), ja si rekl, ze tenhle vikend jen 1/2M:).
Holt je videt ten moral.. MSF! 12:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama