...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

My taky run Prague

2. září 2012 v 17:30 | Gábina a Dav |  Běželi jsme
Kdy? 1. 9. 2012
Kde? Praha
Kolik? 10 km

Trochu jsem naše psaní zanedbávala. V novém bytě bylo spoustu práce a o pomalém rozbíhání se moc psát nechtělo. Během posledních tří týdnů se to začalo obracet. Pravidelné tréninky v Kunratickém/Krčském lese s kamarády, úseky do kopce i občasné rychlejší popoběhnutí po rovině začaly dávat tušit, že se snad blýská na lepší časy. Taky jsme ve čtvrtek zašli po dlouhé době na dráhu, Gábina ji má kousek od baráku, takže možnosti jsou nedozírné...

8:00
Vstávám. Pohled z okna - neveselo, sychravo, ... čili ideální běžecké počasí :-).
"Jak chceš běžet?" ptá se David. Lituju, že jsem do přihlášky napsala 45-50 minut, cítím se na čas tak o deset minut horší. "Poběžím pomalu, budu si užívat atmosféru", zní moje odpověď. Tohle říká Gábina vždycky, tuto hlášku už pomalu přestávám brát vážně.

12:18
Nasedáme do 118, která nás veze na Dvorce. Během chvíle se plní na dalších zastávkách dalšími a dalšími běžci. Ve Žlutých lázních už je pořádně "husto" - lidí mraky a bude hůř. Kdo se vydá na prvomájovou demonstaraci, nemůže čekat, že tam bude sám. Taky moc davy lidí nemusím, ale tady se s tím dalo předem počítat. Pár lidí navíc mi dnešek neznechutí. Už u vchodu ale obdržíme lahev vody, po loňských tropech bere pořadatel pitný režim běžců pevně do rukou. Přesněji řečeno, kam se hneme, tam nám někdo cpe nějakou vodu. Všechno to vypít, tak puknu ještě před startem. Už teď mám v břiše pořádný rybník, ale nechce se mi odmítat, když to mám v ceně. Prostě typicky malá čecháčkovská povaha.

12:50
Potkáváme kamaráda Michala Markupa, který bude dělat vodiče na padesát minut. Rychle se rozhoduji. Poběžím podle něj. Miluju tahle spontánní rozhodnutí. Já plánuji každý krok měsíc předem a teď tohle. Buď odpadnu nebo čas pod padesát konečně dám. O nic dnes nejde. V takovém mumraji osobáky asi moc nepadají.


13:10
Boj o život dostat se k záchodu a pak do úschovny. Přicházejí další a další běžci a odejít od stanu s bágly je téměř nadlidský úkol. Toto zúžené místo je pro mě nejproblematičtější částí celého závodu. Začíná mrholit, oblékám jednorázovou pláštěnku.

13:30
Rozklusáváme se směr Modřany. Najednou proti nám Michal Vítů. Rok jsme se neviděli a on nám rovnou vynadá, že flákáme blog. Ne že by neměl pravdu. Takže Michale, bereme si to srdci a už píšem :-).

Naštěstí park skýtá mnoho možností ještě jednou si odskočit. Do toiek u startu bych už asi neměla sílu se proboxovat. V pláštěnce je mi při tempu okolo šesti minut neuvěřitelný vedro, odkládám ji na plot, snad ještě někomu poslouží. Vracíme se ke startu a hledáme oranžový koridor. Potkáváme naší Terezu, trochu se o ni bojím, viditelně pořád pajdá. Koleno jí asi bolí pořádně. Pět minut do startu. Pořád jsme moc vzadu, oranžová nikde. Zhltnu gel, zapiju ho troškou vody. Konečně vidíme Michalovy balónky na 50 minut. Je před námi několik desítek metrů. Minuta do startu.


14:00
Carl Lewis odstartoval tenhle bláznivý podnik. Popocházíme ke startovní bráně, protínáme ji někdy po dvou minutách. Rozbíhám se. Jedinou snahou je nepřizabít se. Kličkuju jak v nějaký počítačový hře. Abych stíhala balónek, musím hodně lidí předběhnout. Nechci do nikoho vrážet lokty a tak se občas mezi nějakou dvojicí doslova provlním jako had. David je těsně někde za mnou, ale bojím se ohlídnout, abych nezakopla. První kilometr. Čas těsně pod pět za 4:58. Před startem mi svatosvatě slíbila první kilák za pět dvacet. Stalo se :-)), běží to samo.., za to já se zpočátku rozdýchávám trochu těžko. Ale bude to pro dnešek první a poslední trápení...


Pořád běžím pod 4:50. Jde to nějak lehce. Chvíli vedle mě běží Lenka Horká, asi taky hlídá vodiče. Postupně se k němu přibližuju. Lenčin culík je prima orientační bod, zvláště poté, co si Gábina sundá oranžový šátek. Ale pak najednou jsou přede mnou culíky asi čtyři a já zamířím k tomu nesprávnému. Lenku jsem sice ztratil, ale najednou kousek vedle Gábina. Snažím se ji už neztratit, ale kostky, koleje a ostatní běžci mi situaci neusnadňují. Nechápu, jak jsem mohl kdysi běhávat shrbený se sklopenou hlavou. Odnaučil mě to až Miloš, od té doby si styl hlídám a teď tohle. Od Myslíkovky mě bolí za krkem.

Na Václaváku je občerstvovačka. Abych neurazila, beru kelímek, loknu si a zchladím si obličej. Dobíhám Michala vodiče a říkám mu, že mi dalo práci ho dostihnout. Někde mezi pátým a šestým kilometrem ho předbíhám. Na žádné desítce jsem se po pětce necítila tak "svěží". Tempo je teď ustálené okolo 4:45. Pod padesát bych to měla dát.


Zařadím se za balónky, flákám se kochám. Bavím se čtením nápisů na tričkách. Okolo je na chvíli nějak méně husto, tak se dá běžet relativně normálně. Už odpadla ta blbá telátka, co se na startu nacpala do předních koridorů a zvesela chcípala už od tunelu pod Vyšehradem. Nemám pochopení pro ty, kteří uprostřed rozběhnutého davu přejdou do chůze, či ještě lépe, zcela se zastaví. Zařadím se, kam patřím a nebudu ohrožovat ani sebe, ani ostatní. I momentální indispozice se dá řešit mimo hlavní proud běžců.

Po sedmi kilometrech mám pocit, že kapku vadnu, ale tempo osmého je identické. Před náplavkou mě dostihuje David, běh po kočičích hlavách mě tu trochu bolí, moje asics piranha, rychlé závodní boty bez tlumení v tomhle místě nenávidím. Pokus držet konstantní tempo je předem odsouzený k nezdaru. Každý (včetně mé maličkosti) by tu chtěl běžet po hladkém, ale vždy se najde někdo o drobek pomalejší, takže krátký trhák po kostkách a rychle zpátky do ideální stopy. Bohužel nikdy ne na dlouho, tak raději pošetřím na konec.
David mně tu kapku pomáhá a zpomaluje před kopečkem, devátý kilometr mám za 4:49 a začínám toho mít plné zuby.


Poslední kilák, zkouším zrychlit, ještě se stihnu ohlédnout, někde jsem ztratil Gábinu. Brzdit tady, ostatní by mne právem prokleli. Ale Gábina je už velká holka, tak to bez vyčítek napálím. Už jsem se flákal dost dlouho, tak proč to nezkusit chvílli naplno.

Držím si svoje tempo. Začíná mi být jasné, že čas bude pod devětačtyřicet minut. Trošku přidávám, teď už to není úlpně lehký, nejrychlejší kilometr 4:40, technika trochu proměřuje a chybí okolo padesáti metrů. Ještě lehce zrychluju.

Brána, koberec, vypínám stopky. 48:09 (podle Nike měření 48:07). Zírám na ten ciferník a nechápu. Dneska ráno jsem neměla žádné ambice. V poledne jsem se chtěla pokusit o 50 minut. Kdyby mi včera někdo řekl za kolik dnes poběžím desítku, řeknu mu, že je šílenec. Směju se od ucha k uchu. Vrhne se na mě nějaký novinář i s kameramanem: "Jak se vám dnes běželo?"

"Úplně skvěle, zlepšila jsem si osobák o tři minuty", tvářím se při tom jako blažený idiot. Na otázku zda nevadil déšt, už jen odpovídám něco jako, že mi mírný déšť oproti horku stoprocentě vyhovuje. Dostávám do ruky další láhev s vodou a banán. Pozdravím se s Hankou Dvorskou a hledám, kde mám báglík. Narážím na Davida, byl dnes o devět vteřin rychlejší :-), jeho druhá nejrychlejší desítka. Oproti Pečkám jsem pomalejší o minutu, mačkal jsem se ale nesrovnatělně méně. Že by šest vteřin an kilák dělalo takový rozdíl? Nechápu. Že by nakonec ještě hrozilo, že mám formu? I kdyby ano, nemám obavy, ono to zase brzo přejde:-).

Fotky jsme kradli, kde jsem mohli. Autorům velké díky!
P.S. Navzdory problémům s kolenem Tereza závod dokončila, moc gratulujeme!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ll ll | 3. září 2012 v 8:24 | Reagovat

paráda a já si říkal zda jste to tu nezavřeli :)
Pěkně  jste si to užily.

2 12Honzade 12Honzade | E-mail | 4. září 2012 v 15:05 | Reagovat

Moc hezky.. tradicne vtipny.. me dostala uprimna hlaska.. Fotky jsme kradli, kde se dalo.. autorum diky! :)... To mi prislo krasne uprimny, premyslel jsem, kde David nebo ty jste lezli po vezi, zatimco druzi startovali, pak jste seskocili a sli bezet? .. at se dari! 12:)

3 Michal Vítů Michal Vítů | 4. září 2012 v 21:54 | Reagovat

Nazdar, nazdar. Moc dobře, že jste si tu moji výtku vzali takto důsledně k srdci. Běhejte a pište, přinejmenším tak často jako pan 12HonzaDe. Mimochodem, bylo to v sobotu asi doopravdy jakési očarované. Taky jsem na tu časomíru zíral jako tele na vrata. Ať to běhá!

4 AprilRuns AprilRuns | 5. září 2012 v 16:36 | Reagovat

Jak pise Utahana Ctyricitka, vopravdu funebracka atmosfera :-).

5 dav dav | 6. září 2012 v 9:39 | Reagovat

to 12Honza: Kdysi dávno jsem se maličko přiživoval focením a jak už to bývá, občas se moje dílka šířila sama bez mého vědomí.  A občas za ně dostal korunky někdo jiný. I to se stává. Jen jsem vždycky prskal, když si někdo jiný připsal autorství. Takže proto ta "upřímnost" :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama