...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Ústecký půlmaraton inkognito :-)

18. září 2012 v 22:41 | Gábina a Dav |  Běželi jsme
Kdy? 16. září 2012
Kde? Ústí nad Labem
Kolik? 1/2 maraton

Když jsme si vzpomněli, že bychom chtěli v Ústí běžet, bylo už pozdě. Registrace ukončena, kapacita závodu naplněna. Pár dní před půlmaratonem se ale ozvala Terezka, že jejich dámská parta kvůli různým zdravotním neduhům nepoběží. Rázem jsme měli tři dámská čísla - Jitka, David a já. A Josek si hned poté opatřil číslo přes inzerci na běhej.com.

10:00
Jsme v Ústí. Parkujeme dost krkolomě. Hledáním místa pro auto trampoty nekončí. Fronta na čísla vinoucí se přes celé náměstí nás trochu vyděsí. Naštěstí had k registračnímu okénku postupuje docela rychle a my po skoro hodině :-) vyfasujeme tři dámská čísla.


11:00
Rychle se jdeme převlíct, něco lehce pojíst a rozklusat se. Uběhneme necelý kilometr a jdeme hledat sektor D. Do závodu nastupuju s tím, že mě po hodinovce docela bolí nohy, že zkusím běžet s vodičem na hodinu padesát a když ho neuvisím, prostě nějak doběhnu. Je docela teplo a je ve hvězdách jestli osobák 1:53:30 vylepším nebo ne. Nic nebudu hrotit. Jako vždy:-)


12:00
Start. A Gábina je v trapu:-). Ještě ji stačím ukázat Jitce, oba sledujeme jak po hadím způsobu šikovně kličkuje mezi lidmi. Přede mnou se míhá bílý vodičův balónek. Bránou proklusávám v čase 00:01:20. Balónek se pohybuje rychleji a rychleji. Pípnutí. Co je? Já blbec neuložila rozklusání a na startu zmáčkla jen pokračování měření, takže asi na dvoustém metru mám první kilometr... Dnešní měření bude zřejmě docela dobrodružství :-).


Musím přidat, balónek se pohybuje neuvěřitelně rychle. Proplétám se mezi pomalejšími běžci jako had. Po několika minutách se konečně dostávám na úroveň vodiče. Je to ale celé až moc rychlé. Na mou otázku, zda běží na real nebo official time, slyším tu pro mě horší variantu - official. To asi nedám. Zkusím s vodičem běžet dokud to půjde. V tuto chvíli čas ještě neřeším, hlavně se prodýchat a prokysličit, abych později nevytuhnul.

Probíháme poprvé chemičkou, držím se vodiče jako klíště.Chemičku jsem očekával spíš jako techniko-kulturní památku a docela se na ni těšil. Jenže realita je silnější, než jsem očekával. Kromě zajímavého pokoukání jsou tu pro nás nachystány i pachové vjemy. Trochu se mi zvedá kufr. Něco podobného jako na půlce v Plzni, kde právě natírali most, po kterém jsme asi čtyřikrát běželi.
Zatím to jde, ale tempo je moc rychlé, plánovala jsem okolo 5:10-5:15, běžíme však pořád pod pět minut. Jak dlouho vydržím? Přepálené začátky znám moc dobře, i pak následné konce, kdy nemožně zpomalím a nejde to...

Okolo pátého kilometru si dám polovinu gelu a pořádně ho zapiju. Vodiče, který zatím poodběhl zakrátko doženu. Míjíme běžce, kteří přibíhají směrem z města, do kterého se my už vracíme. Plácneme si s Davidem, který mě přeje hodně štěstí. Budu ho opravdu potřebovat. S vodičem pokračuju asi do osmého kilometru, pak se mi začne pomalinku vzdalovat. Na mostě, když se poprvé vracíme přes vodu, je přede mnou tak třicet metrů. Ještě to zkusím. Zatnu zuby a ještě zrychlím. U kilometrovníku s devitkou resetuju špatně nastavené stopky a zapínám je na zcela nový běh.


Ještě v tuto dobu jsem si mohl pomýšlet na nějaký trochu ucházející výsledek, ale počasí mě postupně vysává. Na NIke běhu 10 km pod 48 min poměrně zadrženě. Ale to tak pěkně pršelo. Od desítky něco přes třiapadesát minut bych se ještě mohl docela hezky odpíchnout, trochu zrychlit, ale to jsou vřechno jen těšínská jablíčka. Já prostě ty vedra neumím. Nechci, aby se opakoval Brixen, běžím dál výhradně na tepovku, čas vzal čert. Neznamená to, že jsem se začal úplně flákat, jen si hlídám, abych nepřelezl 165 tepů min/88% TF max. Tedy kontrolovaný pochyb někde těsně pod ANP.

Dvanáct kilometrů do konce. Ty jsem ve středu uběhla za hodinu. Začínám od začátku. Těch úvodních devět na mě rychlých kilometrů v hlavě mažu. Budu držet tempo 5:10, dokud to půjde, pokud to půjde tak až do konce.

Z přemítání o časech a délkách mě vzbudí zvláštní scéna. Blížím se podezřele rychle k mému vodiči, který zastavil a něco říká mladé dívce se štafetovým číslem. Snad se nic nestalo, nějaký přišlápnutý kotník nebo tak... Od té doby jsem svého vodiče neviděla. Tak běžím jen za svý...

Opět se blížíme do chemičky. V minulém kolem mi tenhle kopeček vzal dost síly, tak si ho jen na pohodu vyťapu v očekávání dalšího chemického útoku. Ale smrádky vítr kamsi odvál, tak šup do stínu, využít krátkého klesání a trochu se prodýchat. Mám hroznou žízeň. Království za občerstvovačku. Dojím alespoň gel, je to horší než lepší, v uších mi hučí spirituál: "Já mám žízeň, hroznou žízeň,... kde najdu vláhu a schladím žízeň pálivou..." Do mírného kopečka tempo klesá, vydržet, tepovka je dobrá, tak nechcípej.

Běžíme pro mě podivnou motanicí městem. To se mi snad jen zdá, nevím pokolikáté už běžíme centrem, Už tu znám každej kanál, už vím, kde jsou jaké obchody. Ale ještě jednou a začně se mi z toho už motat škeble. Několikrát potkáváme běžce v protisměru, jen podle známých tváří, se kterými si občas mávnem, poznávám, zda jsou to ti přede mnou nebo za mnou. Lidé na chodnících fandí parádně. Asi šestnáctý kilometr. Voda :-). Naleju si dva kelímky na hlavu, dva do sebe, beru dvě houbičky. Už jen pět kilometrů. Paráda, jen kousek. Začínám toho mít plný kecky, tak si tuhle vytouženou občerstvovačku projdu. Jeden kalíšek na záda, druhý do břicha. Penco tableta kvalitně zatavená v hliníkovém pytlíčku, zpocenými prsty se k ní nemůžu dostat a to jsem si ji předem nastřihl. nakonec vše vyřeším pomocí zubů. A dozadu za kšiltovku mokrou houbičku. Hned je mi o něco lépe, takže vzhůru dolů na most. Na to, jak jsem se ždímal ještě před pouhými dvěstě metry jdu ještě poměrně zčerstva.

Podruhé přes most. Mám nějakou zvláštní euforii. V tuto chvíli už podvědomě cítím, že čas bude docela dobrý, směju se od ucha k uchu. Nevím, co říkalo malé dítě otci při pohledu na mě, ale slyšela jsem otce: "Paní má radost jak běží", asi vypadám jak blbec, ale je mi fajn. Devatenáctý kilometr je trochu krize, kapku zpomaluju a nedovedu zrychlit. Na poslední občerstvovačce se pořádně napiju a dám si speed. Vyrážím vstříc cíli.

Začínám trochu počítat, ale hlava už moc nebere. Nakonec se ujistím, že stačí se udržet a mělo by to vyjít pod hoďku pětapade. Aspoň tu nebudu úplně pro ostudu. Začínám se rozhlížet jako bych tu běžel poprvé a najednou vnímám okolí v úplně jiném světle.

Poslední dva kilometry. Podle hodinek bych měla mít real pod hodinu padesát docela v pohodě. Občas mě někdo mladší a svěží předběhne, občas někoho já, v tuto chvíli to je ale nějak jedno. Jde jen o čas :-). Kilometr, snažím se zrychlit, do mírného kopečka to jde ztuha, ale jde. Posledních pár set metrů. Brána, kde official time odkrajuje vteřiny. Zběsilý finiš :-), čas v bráně 1:49:41. Jak se to mohlo povíst :-)??? Real o minutu dvacet lepší. Nechápu to. Bylo to přepálené, bylo horko, čtyři dny před tím jsem se docela vyšťavila na hodinovce. A teď jsem po půlmaratonu docela O.K. a zlepšení osobáku je o víc než pět minut. Poslední krátké stoupání a zatáčka do cíle. Ani nekoukám na čas. Abych se před sebou nemusel stydět, ještě před závěrečným kopečkem se drobet zmáčknu a pádím do cíle. Odmáčknu stopky: 1:54´57. Na to, jaký jsem byl vždycky pako na matiku, mi to docela vyšlo:-).

Proderu se přes medaile, banány, pití k úschovně, kde se sejdeme s Davidem a Jitkou. Je mi báječně, jen nohy začínají svinsky bolet :-). Josek nás už čeká u auta. Vůbec nevypadá, že by dneska něco běžel, a to dal vteřinku přes hodinu čtyřicet čtyři. Kdyby to dítě začalo zase vopravdicky běhat. Já si to dnes za ty prachy opravdu užil. Čas velmi podprůměrný, ale za to jsem se nadřel jak vůl. Jitka trochu smutní pro čas přes dvě hodiny, ale opravdu jen chvíli. Ještě před cestou stihneme v malé hospůdce lehce zalít Gábinin osobák a pak hajdy domů.

Ještě večer krátký výklus se psy. Gábina má pravdu, co se vyhýbáme asfaltu jak čert svěcené, jsou lýtka po běhu městem fakt svinsky cejtit .-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 filip filip | 19. září 2012 v 0:02 | Reagovat

Moc pěkně napsané! A geniální pasáž, vystihující nás, běžce: "...asi vypadám jak blbec, ale je mi fajn." JO!!!

2 petr petr | 19. října 2012 v 9:15 | Reagovat

byl sem tam taky, ale v chemičce jsem nic necejtil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama