...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Benešovský maraton Pojizeřím

18. října 2012 v 21:53 | Gábina a Dav |  Běželi jsme
Kde? V Benešově u Semil
Kdy? 13. 10. 2012
Kolik? maraton
Za kolik? :-)

Pátek 12. 10. večer

Leje jak z konve a je docela zima :-(. Sen o tom zaběhnout si osobák na maraton se rozplývá. Tedy osobák bych asi zaběhnout měla (stávající ze Stromovky před dvěma lety je za 4:16:21 od té doby jsem běhala maratony jen v kopcečkách a horách), ale pod čtyři hodiny to v blbym počasí asi nedám.

Černé myšlenky se honí hlavou i Davidovi, který má zítra běžet půlku. Zvažujeme, že se na Pojizeří vykašleme a poběžíme s ostatními Houbaři Unětickou desítku. Josífek je pro Benešov za každého počasí. Půlka se za deště dá zvládnout docela v pohodě a může to být i hezké, ale zvládnout v mokru celý maraton a ještě s ambicí na osobák, to se mi zdá kontraproduktivní.

Sobota 13. 10.
Vstáváme a vítá nás sluníčko. Běžím k počítačí a projedu všechny možné předpovědi počasí včetně yr.no. Jelikož i Norové tvrdí, že pršet nebude, rychle se rozhodujeme, že v Uněticích Houbaře letos nepodpoříme. Cesta, až na GPS zkratku přes Kozákov (kam jsme autem šplhali jak veverky), proběhla bez probémů. Na místě rychlá registrace, pozdrav s kamarády a rozklusání. Už jsem se představy, že zase budeme někam po ránu raisovat, vzdal. Teď jsem jaksi nenaladěn. Do ničeho se nechce, v autě je mi střídavě blivno a současně mám hlad, chce se každou chvíli čůrat a ještě navíc se mi blbě dejchá. Ani tak od astmatu, jako od nervů. Ostatně ty mají na svědomí i všechny ostatní moje trable. Převlékáme se na dvoře fabriky, najdu si sluníčkové místo a hned je lépe. Po protrápené půlce v Ústí se rozhoduji zaběhnout si "profesorsky", nikoli na co nejlepší čas, ale dosáhnout pozitivního splitu. A ještě navíc si to užít.

V ledvince 4 gelíky, v ruce lahvičku asi s deckou pití, stojím odhodlaně na startu a doufám, že se podaří zaběhnout slušný čas. Průměrné tempo by mělo být 5:40, začátek mám v plánu běžet 5:30, abych měla nějakou rezervu :-).

11:15 - start. Všechna předsevzetí ohledně dodržování tempa jdou do háje. V první desítce je nejpomalejší kilák za 5:26, většina okolo 5:18. Začátek běžím s Honzou Dolejšem. Zdržím se jen zavazováním tkaničky :-). Hned po startu si Gábina na mne udělá malý odstup, ale mám jí pořád na dohled. Za tu tkaničku bych ji zabil, jak si chce dělat rekordy, když si ani neumí zavázat boty..., ne špatně..., když ani není schopna věnovat pozornost takové důležité maličkosti


Běžím si na pohodových 5´20/km, stíhám se kochat, na každou občerstvovačku si nechávám ještě deset vteřin navíc. Hlídám si zatáčky, provoz je minimální, tak se dá vybírat optimální trasu, vždy se ale dozadu ohlédnu, pak rukou hodím blinkr a jdu na střed silnice, kde je i nejlepší asfalt, chvíli se tam zdržím, pak teprve jdu pozvolna na druhou stranu. Už zdálky slyšíme jak zvoní poledne na krásné dřevěné zvoničce kousek nad cestou. Vybavuje se mi kreslený vtip: "To je pán bůh, jen prozvání". Usmívající se
Je mi fajn, je krásně při tom ne vedro a mám pocit, že nohy běží samy. Zlatavým listím procházejí paprsky sluníčka, vpravo od silnice proti nám běží řeka. I když vůbec nedodržuju časový rozpis, hlídám přísun energie :-), po čtyřiceti minutách si dávám půlku gelu.


Přes vodu se klene krytý dřevěný most, úplně ja Madisonských mostů, skoro tam vidím Eastwooda s foťkem. Řeka je tu nádherná, čisťounká, nejméně třikrát jsem zaslechl ledňáčka a jednou možná zahlédl na kamenech sedícího skorce. Chlad od vody se mísí s podzimním slunkem a vytváří tak naprosto optimální podmínky, včetně vysoké vlhkosti, která je jak bazám na moje dejchadla. Míjíme místa s bystře tekoucí vodou i pomalejší meandry, pod skalami tůňky jako stvořené jako stvořené pro rusalky nebo najády. Jestli tam někde jsou, tak nade mnou drží ochranou ruku.

V protisměru už běží účastníci půlmaratonu, ti už mají polovinu za sebou. Josefa potkávám docela brzy, běží moc dobře. Snažím se držet tempo, kilometr k obrátce půlmaratonu je za 5:08. Nepřeháním to kapku? Běžci v protisměru jako by mi dodávali obrovskou energii :-).


Někde kol devéto mávnu na Joska, který už je v protisměru. Nefláká se jako já, tak na něj houknu něco povzbudivého a hledím si svého. Až na otočku to byla rozehřívačka, jestli chcci uskutečnit svůj záměr, tak teď je nejvyšší čas, teď se láme chleba. Ještě se pokouším napít se za běhu, vůbec to neumím, buď se vlatnoručně utopím, nebo si chrtnu pití do obličeje, teď se zdaří druhá varianta. Vytírám ionty z obličeje a rozbíhám se na na pět. Vnitřně jsem se připravoval, jak to bude bolet, ale není to tak hrozné. Strachy jsou vždy horší, než skutečnost sama. Dobře se dýchá, cesta zpět mi uběhna jak voda v Jizeře. Ani se nenaděju a míjím bizardní samo domo lávku.


Josek na mne čeké s foťákem, už je vydýchaný, dal to pár vteřin pod 1:35. Za chvíli na něho budu pyšný, teď ale ještě stihnu trochu zrychlit a už je tu cíl. Tisknu stopky, minuta a něco přes hodinu pade, sakra, že já se nezmáčknul o trochu více. Ale jinak spokojenost, můj letošní nej čas na půlku. Doma pohled na graf tepu a rychlosti potvrdí, že se zdařilo, co jsem si předsevzal. Pomalejší rozběh mi jen prospěl, zrychlení v druhé půli se podařilo, takže příště znova to celé jako přes kopírák jen o pár vteřinenek na kilák rychleji.


Blížíme se k mostu v Horní Sytové. Třináctý je zas moc rychle 5:09. Za mostem trať uhne doleva na hlavní silnici a řeka je až k obrátce po levé ruce. Nenápadně ale skoro pořád to tu stoupá. K obrátce chybí osm kilometrů. Dávám si druhou půlku gelu a počítám. Osm jako od Třetího mlýna na Horu sv. Šebestiána. Osm jako z Pece k odbočce pod Lesnou. To jsou daleko větší kopce. Běželas je mockrát, tak nechcípej, tenhle kopeček je oproti nim hračka. Na občerstvovačkách se rychle jen napiju a šplíchnu trochu vody do lahvičky. Silnice se klikatí jako had podél řeky, je tu ale docela provoz. Fandící cyklistické doprovody projíždějí sem a tam, jeden z kluků na mě houkne, ať vydžím, že běžím z žen na čtvrtém místě. A sakra, asi jsem něco zvorala, jsem zas někde mimo své možnosti.

Až k obrátce se držím tempa okolo 5:30. První půlka byla za 1:54:40. Zhltnu další porci gelu. Teď to bude z kopečka, tak by to mělo jít parádně. Ale nejde. Hned za obrátkou vidím v protisměru několik běžců. Snažím se držet tempo, připadám si jak jelen na honu. Ztrácím lehkost kroku, která by měla cestou z kopce pokračovat, ne se změnit v těžkopádný dupot. Do pětadvacátého držím tempo statečně, předbíhají mě sice dvě z žen a pár mužů, ale zatím dramaticky nezpomaluju, jen oni oproti mě dolů zrychlují.

Už jsme se Joskem stačili u auta přebalit, ve stanu jsme si dali kuřtko a stěstovinovým salátem a gulášek, sedím u topení a nechám si nahřívat záda. Přibíhají první maratonci, jdeme se projít po trati. Myslím na Gábinu a snažím se dopočítat, kdy asi doběhne. Pětadvacátý a dalších pět mi dává sežrat všechno to mrhání energií v první a hlavně druhé desítce. Mám pocit tíhy celého těla, které jako by ztuhlo a nechtělo se hýbat podle mých představ. Na další z občerstvovaček natvrdo zastavím a řeknu si o celý banán, sice jsem nacukrovaná dvěma gely , ale pocit prázdného žaludku, který nedostal svůj oběd :-), je hrozně nepříjemný. 5:48, 6:02 ... běžím jako ponocnej po probdělé noci. Trochu mě děsí projíždějící auta, protože na ně moc nedávám pozor. Jediné, co mě zajímá je, jak dokopat nohy k tomu, aby už víc nezpomalovaly...


Konečně most, ze kterého trasa odbočuje na vedlejší silnicici do Benešova. Dvanáct kilometrů do cíle. Co vlastně šílím? Zas počítám. Zatím běžím dvě hodiny tři čtvrtě a nějaký drobný. I když poběžím rychlostí něco nad šest muinut, tak čas pod čtyři hodiny stihnu. Myslím, že se na silnici v tu chvíli udělal kráter od balvanu, který mi spadl ze srdce. Klídek, pohoda, už žádnej stres :-). Nabaví mě chodit po silnici, kdybych měl tu dvacku dát pěšmo, asi se ukoušu. Pomaličku si vyklusávám, nohám to jen prospěje. Občas zatleskáme s Joskem některému z maratonců, kteří to valí z kopce do cíle. Hlídám čas a vyhlížím u každé zatáčky.

Změna taktiky, všechno, co je pod šest minut zlepšuje právě spočítaný výsledný čas :-). Pro jistotu si dám poslední gelík a vydávám se k cíli. Časy okolo 5:50 nic moc, ale už nezpomaluju. Naopak se daří dostihnout několik jiných běžců, kteří výrazně zpomalili. Poslední dva kilometry. Když pohneš zadkem, dostaneš se pod tři padesát pět. Na jednačtyřicátém se nastoupá dvaadvacet metrů, které sakra bolí, ale daří se zrychlit. Hlavně díky klukovi v modrym triku, ke kterému se jako k magnetu přibližuju musím ho dostihnout, teď je jelen on.

Zpoza zákrutu se vynoří žlutozelené triko. Mám docela paměť na běžeckou motoriku, kamarády a známé poznávám podle stylu už na dálku, Gábinu bych poznal na kilák i o půlnoci, tolik jsme toho už spolu naběhali. Podle kroku je jasné, že bere už odněkud ze dna. Chystám foťák a zároveň se snažím rychle počítat, vychází to dobře. Máš holka smůlu, poženu tě jak psa.


Přesně jako cyklistický elév, který dojížní do cíle horské etapy. Přilbu na hlavě, dva plné bidony, kapsy plné jídla. Gábina dobíhá se skoro plnou PETkou v ruce, ach jo. Necelý kilák před cílem se ke mě přidává David s foťákem: "Seš skvělá, makej. A zahoď tu blbou flašku!". Že taky jednou poslechne ženská bez odmlouvání. PETka mi letí pod nohy. Stejně mi to později vyčte: "Taková pěkná bylaZamračený".


V duchu si říkám, že zas tak výborný to není, protože jsem začátek běžela jako pako a pak málem zdechla, ale komentáře si nechávám na později. Všechna únava padá na zem. Jak říká Karolína: "Poslední kilák, musíš běžet na krev!" Fakt to jde se rozběhnout :-) David mě žene dopředu. Poslední zatáčka, cílová brána. Směju se zas jak cvok. Je to doma! 3:53:36 o skoro 23 minut zlepšený osobák. Benešov u Semil je nádherné město :-)!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 AprilRuns AprilRuns | 19. října 2012 v 9:42 | Reagovat

No krasa, blahopreju! Ve dvou - a jeste lepe ve trech - se to lepe tahne!

2 1bubobubo 1bubobubo | 19. října 2012 v 10:59 | Reagovat

Gratuluji k úžasnému výkonu.

3 Strouhal Zdeněk Strouhal Zdeněk | 19. října 2012 v 19:22 | Reagovat

Také se připojuju ke gratulantům nádhera!

4 Gábina & David Gábina & David | 19. října 2012 v 19:53 | Reagovat

Díky všem za gratulace :-)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama