...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Cesty, které přikryl sníh i čas aneb ztracený svět horských vesnic

18. ledna 2013 v 21:33 | Gábina a foto Dav |  Když to nepatří nikam, patří to sem
12. a 13. 1. 2013

Zima, nezima. Pár dní po Novém roce se necítím moc dobře. O víkendu ale vylezlo trochu slunko, tak jsem si obula botky, vystoupali jsme lesem k Hrádečné se psy a přes Bezručák oběhli asi patnáctikilometrové kolečko. V neděli jsme pak z Vysoké Pece, přes Jezeří po modré vyběhli na Jezeř okolo Starého Žeberku a pak pokračovali přes Terezinu vyhlídku zpět do Pece. Bylo to nádherné. Čerstvý sníh, do kopce v něm běžíme těžce, ale pak to vynahradí několika kilometrový seběh, připadáme si jako v peřině.


Od pondělka mě bolí v krku, třeští hlava, horečka. Vzpomínám na místa, kudy běháváme a kde před pár desítkami, někde stovkami let, nebyl les se zbytky rozvalin ale místa plná lidí a života…


Běžet po modré z Jezeří je trochu masochismus. Na třech kilometrech nastoupáte přes tři sta metrů. Obzvláště v zimě hlubokým sněhem je to zážitek. Tempo se pohybuje nad devět minut. Boty se boří, zároveň lehce podkluzují. Člověk si připadá jako na nějakém posilovacím stroji. Pár padlých stromů přes cestu také tempu nepřidá. Kousek od vrcholu Jezeře býval hrad - Starý Žeberk.


Přemýšlím, jak ho stavěli a jak se sem asi v zimě dostávaly zásoby… krušný kraj… však byl tenhle opuštěný hrad už ve čtrnáctém století.


Dál modrá pokračuje z Jezeře přes Jedlovou horu na Lesnou. Tohle je jedna z našich nejoblíbenějších tras. Nastoupá se sice okolo osmi set metrů, ale výhledy z vršků pak stojí za to. Kousek před odbočkou na Jedlák se kilometry vzdálená od civilizace objevuje na horské louce osamělá budova hájenky. Kdysi tu byla hornická osada, ze které se svážela ruda do dnešní Vysoké Pece. S vytěžením rudy zanikla již okolo roku 1710. Později vznikla hájovna a okolo ní pár chalup.


Ještě v roce 1930 zde žilo sedm obyvatel. Jámu lidé opustili začátkem padesátých let minulého století. Kdyby hájenka na Červené Jámě byla na prodej, okamžitě ji kupuji a stěhuju se do lesů mezi Jezeří a Lesnou :-). Na podzim jsme tu měli malou kolizi s myslivci, naštěstí začátku honu jsme zdárně utekli. Mockrát jsem při cestě sem nahoru klela, protože výběh je opravdu brutální. Přesto se na něj vždycky těším. Běhat po rovině je hračka, běhat do kopce je výzva.



Pod nohama křupe písek a kamínky na zpevněné cestě z Kalku do Gabrieliny Hutě. Shýbám se a jeden kamínek zvednu, je krásně světle modrý. Vedle leží další, jsou jich tu spousty. Horniny a minerály nikdy nebyly mé hobby, co je to sakra za šutříky?


Doma se dočítám, že se jedná o strusku, která se zde přidávala i do cihel. Probíháme mrtvou vsí, kde jen občasné zbytky starého zdiva mezi křovím a vysokou trávou připomínají, že tu kdysi byla vesnice.


V rozvalinách slévárny najdeme kešku a pokračujeme dál k dávno zničené malinké přehradě. Cesta za vsí je další úžasný úsek pro turistu i běžce. Podél Telčského potoka dobíháme k rozcestí na Rudolice v Horách.



Od třetího mlýna po žluté se přehoupneme přes kopec Chlum. Mezi jehličnany se nějak nepatřičně vine stará alej opadaných listnáčů. Opouštíme úzkou asfaltku a překvapeni zabočujeme do lesa.


Stromy jsou obrostlé mechem a některé mají svůj život evidentně za sebou. Alej uprostřed lesa, ponurá, dožívající, mohla by sloužit jako kulisa k hororu. Pokračujeme pár set metrů mezi stromy, kde lze jen tušit už dávno nepoužívanou vozovou cestu.


Rozvalené základy stavení, sem tam nějaké zrezivělé krámy v kopřivách, zbytek vstupních schodů k domu. Kam zmizeli všichni, co tu žili? Přes šedesát let opuštěné místo... Cesta se zvedá k rybníku. Zarostlá hráz, starý náhon, všude kolem vysoké stromy a les, který nemilosrdně pohřbívá poslední zbytky kdysi velké osady.



Asi kilometr za Menharticemi stávala vesnice Stráž. Žili zde lesníci a pastevci. Všude kolem lesa jsou ohromné horské louky. Zbytek soklu dávno poničeného pomníku je ukrytý v kopřivách a jen vyšlapaná cestička dává tušit, že keška , kterou chceme najít, bude někde tady. Jediný dům, který zbyl, je pár set metrů dál - bývalý mlýn, později hájovna.


Prach jsi a v prach se obrátíš. Tady v Krušných horách to platí dvojnásob. Zmizeli lidé, zmizely vesnice. Pouze názvy na rozcestnících nám je připomínají. Jak jednou dopadneme my a naše domovy? Máme právo žít tak, jak žijeme? Ve světě, který je zúžený na peníze, výkon a moc, se zapomíná na pokoru a úctu. Těžko se žije těm, kteří chtějí něco jiného… Proto mnozí z nich utíkají na Jezeře, Červené Jámy a ještě dál. Prostě běží, utíkají, aby utekli alespoň na chvíli kořistnictví a chaosu postmoderního světa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AprilRuns AprilRuns | 18. ledna 2013 v 22:38 | Reagovat

Preju vam i letos pekne pobihani a geocachovani!

2 12Honzade 12Honzade | E-mail | 19. ledna 2013 v 19:44 | Reagovat

Moc hezky fotky, hezky pobihani..:). Kdyz takhle narazim na nejake zapadle/zmizele domecky, vesnice/cesty... vzdy by me zajimalo, proc a jak..
Budu myslet ted na Vasi vetu.. "Běhat po rovině je hračka, běhat do kopce je výzva." :) Budu na to myslet intenzivne.. musim holt zaradit vic kopcu..
MSF! At vam to hezky beha!! 12:)

3 Gábina a dav Gábina a dav | 20. ledna 2013 v 10:48 | Reagovat

Díky za reakce, potěší to:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama