...aneb ve dvou se to (někdy:-) lépe běží..
                    strasti a slasti páru na trati

Běžecký striptýz

3. ledna 2014 v 21:53 | Gábina |  Když to nepatří nikam, patří to sem
Můj největší běžecký problém není ani můj bolavý kotník či operované koleno, ani pomalé nebo přepálené časy, ani lenost nebo přehnaný elán do tréninku. Můj největší běžecký problém je po polovinu roku moje oblečení. Z tohoto pohledu na věc jsem se doslova posadil na zadek. Gábina se skoro celý rok, trápí, pajdá, lítá po doktorech a za léčbu a rehabilitace platí nehorázné sumy, střídavě běhá a neběhá, ale jejím největším problémem je jak se voblíknoutKřičící. Léto miluji proto, že se mohu oblékat doslova minimalisticky, stačí šortky a tílko a jde se běhat, na kolo, na rande, prostě kamkoli.
Už jsem psal, že léto nemusím, snadno se přehřívám, ale běžecký minimalismus křehčí poloviny lidstva dává tomuto období nový rozměr :-)

Zimu nesnáším, protože jsem zimomřivá. V oblečení typu, aby mě neofouklo, v kombinaci s tím, že se při jakémkoli intenzivnějším pohybu bez ohledu na roční období potím doslova jako prase...dáma se prostě jako prase potit nemůže..., nastávají děsivé situace:

Situace A
Venku jsou minus dva stupně. "Pozor, aby mi nebyla zimička!", říkám si opakovaně, nepoučena předešlými zkušenostmi. Přes běžeckou podprsenku natahuji tenké triko s dlouhým rukávem, přes něj tenké s krátkým. Na běžecké legíny natáhnu šortky trenkového rypu ala fotbalista. Na krk tunýlek, na hlavu bavlněný šátek, na ruce rukavice a oblékání ukončím červenou větrovkou. Celé to trvá většinou o něco málo déle, než následná sportovní aktivita... Teď teda kecáš. Hodinu a půl se fakt neoblíkám ;-)
"Jen abych dnes nezmrzla," říkám si, když se při chytání signálu GPS, klepu před vchodem u domu jak ratlík.

Signál uloven a vyrážím. Stále je mi zima. Kapku přidám. Po pár stech metrech nastává asi kilometrové období neutrálního tepelného komfortu. Rukavice strčím do kapsy větrovky. V tu chvíli začíná být i mě o něco tepleji, tak povolím zip od nefuku asi tak o dva centimetry...
Pokud si jen tak klušu, vydržím takto další dva, tři kilometry. Pokud ale nedej Bože dám nějaká tempa nebo úseky, nastává peklo srovnatelné s tím skleněným. ...áále, tempa netempa, v tu chvíli už ze sebe Gábina rve nejméně druhou vrstvu...Moje tělo se začne pro sichr razantně ochlazovat, což mu přes vrstvy oblečení nejde až tak lehce. Pokud rázně nezasáhnu a teplo nechám uvnitř všech slupek, začne se mi zdvihat žaludek výš a výš... no, nevím, jestli toto by byl zrovna ideální způsob ochlazování... občas zasáhnour zapomene a škemrá:
"Je mi blbě, zpomal!"
Otočím se a vidím zarudlý a zpocený obličej: "Sundej si kulicha a šátek si uvaž na čelo!"
"To mi ale bude zima na krk!", odporuje má nejdražší.
Seberu jí kulicha a věnuji vlastní nákrčník. V tu chvíli se Gábina ze samého nadšení nad obnoveným tepelným komfortem sebere a uteče mi. Ach jo.

Dozvěděla jsem se kdysi kdesi, že se prasata nepotí. Mají potní žlázy, ty však nefungují tak, jako naše. Ochlazovací funkci potu si prasata vynahrazují behaviorálně - reakcí spočívající ve změně chování, například skokem do vody nebo do bahna. Raději zvolit psí strategii a vedro prostě přes vyplazený jazyk vydýchat..., třeba klidně i uprastřed potoka.

Asi bych vzbudila v Kunratickém lese hodně veliké haló, kdybych změnila náhle chování a plácla sebou do nějaké rozbahněné louže a chvíli v ní pobyla a pak ochlazená pokračovala v osmistovce. Měním tedy raději své chování jinak než nepotící se prase. První co ze sebe stáhnu (často během pokusu a co nejrychlejší běh) je nákrčník, který je velmi záhy následován šátkem z hlavy pryč (ještě, že má moje větrovka tak objemné kapsy). Po dalších několika sekundách rozepnu onu větrovku a ovážu ji kolem pasu, kde následně plápolá s bimbajícími se naditými kapsami. Nohy ve dvou vrstvách mám v jednom ohni, ale takový Copperfield zatím nejsem, abych si během úseku stáhla legíny a zůstaly na mně jen vrchní šortky. I samotné šortky jdou dost blbě dolů třeba jen při výklusu. Tak alespoň vrchní tričko pryč! Společensky únosně vypadá Gábina jen díky odloženým věcem, které má omotané kolem těla. Větrovka se podezřele uvolňuje a každou chvíli hrozí, že u mě nastane po zamotání se do ní nebezpečný pád na ústa.

Konečně konec! Dobíhám k domu. V jedné ruce tričko, v druhé šortky, marně se pokouším dostat z větrovky klíče od vchodu. Vysypu v panice ze ztráty tepla domova obsah všech kapes bundy na chodník, abych si v zápětí vzpomněla, že klíče jsou v zadní kapse legín...

Situace B
Venku je plus pět stupňů. Vše stejné jakou u situace A, změna je v tom, že dobíhám úplně uvařená v legínách a běžecké podprsence.

Situace C
Venku je na nule. Jsem tvrdá holka. Beru si jen běžecké legíny, tenké tričko s dlouhým rukávem a vestičku bez rukávů. Šátek a rukavice pochopitelně také. Než chytnu signál mám chuť se vrátit pro další vrstvy, abych nezhynula, jako voják u Stalingradu. Vyděržaj pijaněr!

Vybíhám. Záhy dávám rukavice do kapsy. Jsem skálopevně odhodlána - dnes si to užiju a poběžim tak rychle, aby mi bylo tak akorát. Celých deset kilometrů vydržím nezrychlit a nezpotit se. Super lehká večerní proběžka :-).

Odemykám vchod. V klidu se protahuji a pomalu chladnu před barákem. Vcházím... v tu chvíli je mi náhle jako bych vlezla do přetopené sauny v kožichu a turbanu. Ještě ve vestibulu strhávám z hlavy šátek a trhám zip u vesty. Cestou po schodech do svého prvního patra přetahuju přes hlavu triko a mám pocit, že se uvařím, že omdlím nebo exploduju. Během odemykání dveří bytu odkopávám boty a stahuju dolů legíny. Jako zadní voj mám za úkol sbírat svršky odhozené na schodech. Zabouchnu dveře a odhazuji ze sebe poslední malé kousky oblečení. Show dokonána, naštěstí bez aplaudujících diváků. V Evině rouše vtrhnu nejprve do kuchyně a vypiju sklenici vody. Pak přecupitám do koupelny, kde odložím na pračku poslední kousek běžecké výbavy, co na mě zbyl. Garmin, který sveřepě pípáním hlásí ztrátu satelitního signálu...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 12:) 12:) | E-mail | 4. ledna 2014 v 18:22 | Reagovat

Naprosto luxusni pohled na beh a jeho peripetie.. Dik, ze jsi to napsala.. i kdyz to mozna zvedne jeste dalsi vlnu zajmu o beh.:). Zejmena tvuj popis jak dobihas domu..:)
At se dari! 12:)

2 Renča Renča | 4. ledna 2014 v 22:11 | Reagovat

Já mám asi opačný problém. Dnes +4 stupně, nevzala jsem si rukavice a musela se po pár kilometrech vrátit domů, neb jsem nemohla vydržet jak mi mrzly ruce. Ale tvůj popis doběhu mě pobavil :)

3 Šemík Šemík | E-mail | 5. ledna 2014 v 9:56 | Reagovat

Fantastické čtení. Zrovna piju kafe a přemýšlím kam poběžím a co na sebe navleču :-). Jsem už dlouho líný koupit venkovní teploměr tak odhaduju podle lidí co vidím z okna že mají na sobě, a teploty na mobilu z internetu. Mobil hlasí 2°C a venku jde chlápek v lehké bundě s kufrem a teď a si obléci ... :-))

4 ll ll | 6. ledna 2014 v 8:20 | Reagovat

super čtení

5 Jarek Jarek | E-mail | Web | 16. listopadu 2015 v 21:43 | Reagovat

Pěkný článek, aktuálně je to pořád jako na jaře, ale už se taky dívám po nějakém tom běžeckém oblečení do zimy:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama